sonet č. 25
Ať ti jimž šťastné hvězdy svítí,
chlubí se tituly a poctami;
mne, jemuž osud nepřál úspěch v žití,
co sám cítím nejvíce štěstím omámí.
Nohsledi mocných, ti se k světu mají,
pod sluncem div pýchou nepukají –
a jak král zamračí se, k čertu jdou.
Voják, co v poli tisíckrát byl pán,
jak jednou unikne mu vítězství,
z knihy cti bude vymazán
a nikdy se už o něm nedozví.
Jsem tedy šťastný, že mám štěstí v lásce
tam, kde jsem ovládán a sám jsem vládce.
W. Shakespeare