Na obojku z ostnatého drátu se mi svíjíš. Upoután řetězi k mé posteli.
Tvůj zděšený výraz ve tváři mne víc rozpaluje. Už žádná slova nevyjdou z Tvých krvavých úst. Tvůj jazyk obmotávám kolem svého a vysávaám z něj všechnu krev.
Z odřezaných údů už trčí bělostné kosti - mají stejnou barvu jako zuby psů, kteří je ohlodávají. Tvůj bezmocný trup si pokládám na postel... Odstřihávám Tvé vlasy, které jako jediné z Tebe si nechám na památku.
Tisíckrát jsem Ti říkala, že jsi k sežrání!!!
Jít dál cestou hnusu a zrady, bořit se do bahna lži.
Po tvářích Ti stékají potoky bolesti, ve vlasech se mísící s trpkostí.
Louže ve které se chceš umýt, je jen kaluží krve, z právě podřízlého prasete.
Ulpěla by na Tobě krev nevinného zvířete, ale ty by ses svých hříchů stejně nezbavil.
Na konci této cesty nebude poznání, osvobození ani milosrdná smrt.
Vrátíš se na začátek cesty a budeš vídat tytéž scenérie- Bahno,déšť, krev,.....