Tomic

Je to těžká věc. Jak trefně popsat hospodu na Malovance (oficiálně Bistro Malovanka, Vaníčkova 243, Praha 10), když spojení "zahulená nálevna" sem si vyplácal minule a "obskurní nálevnu" si schovávám pro zvláštní příležitost? Ale je to vlastně jedno. Malovanka se stejně vymyká všem definicím a popisům (pravdivost legendy, že tahle hospoda vznikla přebudováním veřejnejch hajzlíků si mi nepodařilo oveřit, ale pokládám to za dost pravděpodobný).
Největší místnost Malovanky tvoří "výčep", tj. prostor, kde se zvuky z televize (především TV Nova) mísí s pípáním a cinkáním hracích automatů a hukotem hlasů pestrého osazenstva.  Zde se odehrává vše zásadní a v pozdních hodinách tu jen těžko najdete místo k sezení. Majitelé Malovanky tu mastí karty s obsluhou, pochybný existence prohrávaj útratu v automatech a každej ze štamgastů je připravenej podělit se o životní moudra.
Přímo proti dveřím pánskejch záchodků je instalována lesklá tyč pro erotický vystoupení, který svýho času bejvaly vyvrcholením pondělních večerů s obsluhou nahoře bez. Nezřídka se tak stávalo, že nic netušící nešťastník se po vykonání potřeby ocit přímo uprostřed produkce lepé děvy, kterou rozdováděný osazenstvo Malovanky mohutně povzbuzovalo a pár nejnadanějších jedinců obstarávalo rytmickej doprovod na stoly a popelníky.
Neméně důležitou (možná nejdůležitější) místností Malovanky je však legendama opředenej "salónek".
O tom však až příště...

Příště:
Bistro Malovanka, část druhá "salónek"
(vybraný pikantní historky)