Tomic

Sobota odpoledne. Z mraků se sypal studenej déšť, takže sem byl fakt vděčnej za vyhřátou sedačku v tramvaji. Trojka si to poklidně šinula po nábřeží. Skrz mokrý sklo sem pozoroval policejní ótéčko mířící do centra, aby zabránilo anarchistům a náckům se vzájemně pobít. "Jo, výročí Křišťálový noci je vážná věc," pomyslel sem si; když v tom sem ho uviděl.
Stál kousek od prostředních dveří. FRED DURST z Limp Bizkit! Podoba byla naprosto dokonalá: hnědý vlasy, krátkej sestřih, strniště a drsňácká bradka. Hned mi bylo jasný, že v úvahou připadaj tři možnosti:
1. Jednovaječnýho bráchu Freda Dursta už nebavilo, že si ho furt všichni pletou s Fredem, opustil US, a vydal se do Práglu zakalit na koncert Chinaski;
2. Jedná se o tajnýho agenta z "Mission: Impossible", kterej v přestrojení za Freda Dursta hodlá lobbovat za umístění americkýho radaru;
3. Je to skutečnej Fred Durst, kterej vyrazil do Čech umělecky podpořit vyjednávání kolem americkýho radaru a večer se chystá zajít na Chinaski.
Nepochyboval sem, že jedině třetí možnost může bejt správná. Zbejvalo dořešit jedinou nejasnost: proč by Fred Durst jezdil trojkou a nastupoval na "Kublově". Skočil si snad cestou do centra na jeden Klášter v bufáči u plavečáku? Ne, ne, to je nepravděpodobný...
Z úvah mě vyrušilo zazvonění "Fredova" mobilu. Kluk přijal hovor a prones slova, která vysvětlila všechno: "Čus, vole, sme s klukama na cestě. Už to vypuklo?"
Sen se rozplynul. Od tohodle týpka se nejnovější drby o Limp Bizkit určitě nedozvim. Teprve teď si všímám dalších jeho kámošů. Vyholený hlavy maj spiklenecky u sebe a spolu s "Fredem" plánujou jak si nejlíp "užít" dnešní výročí.
Vystoupil sem na Karláku a naposled se otočil k tramvaji. "Snad všechno dobře dopadne a přejede je to ótéčko. Já jedu domu pustit si Limp Bizkit..."

Pátek večer. Právě ten správný čas vyrazit na koncert. V Rock Café sice hrajou SNAIL, ale s Dejwem už dlouho plánujeme na tento termín jinou akci. Po dlouhých letech opět vyrážíme na Hanspaulku do klubu U Rafa, kde se koná minifestiválek pořádanej k výročí dvaceti let fungování kultovního psychadelicpunkfolkrock bandu Původní Bureš.
Náš lstivý plán dorazit do klubu co nejdřív a ukořistit místa k sezení se daří. Zabíráme poslední volnej stůl hned u pódia. Pohodlně se usazujem, kupujem piva a u baru nabízený řízky. Akce jede téměř podle plánu a na pódiu se ohjevuje první kapela večera - MALÁ BÍLÁ VRÁNA. Na první pohled je jasný že půjde o zajímavej zážitek. A kapela s indiánsko-loupežnckou image opravdu neváhá a v duchu hesla: "Začnem pěkně z vostra a na konci ještě přidáme", předvádí divokou jízdu. Obzvláště pohybové kreace baskytaristy spolehlivě baví publikum. Koukáme s Dejwem na sebe a oba myslíme na to samý: tohle by se Šebíkovi líbilo.
Druhá kapela TAJNÉ SLUNCE mě nejdřív trochu mate. Prvních pár skladeb nevim,co si o tom všem myslet, a tak se soustředim hlavně na bubenici, která s totálně nezůčastněným výrazem ve tváři předvádí super výkon. Pak do sebe ale začíná všechno zapadat. Pronikám do podivných harmonií a frázování a nechávám se unášet vyhrávkama saxofonistky s účesem a la Sinéad O´Connor. Když pak band spustí geniálně upravenou klasiku Zvěřinec od Původního Bureše, je to jasnej vrchol večera. Rozjařen výkonem kapely se ale dopouštim školácký chyby - odcházím k baru a nechávám židli bez dozoru. Vystoupení Původního Bureše tak sice sleduju s pivkem v ruce, ale namáčknutej v jakýsi spojovací chodbičce. Vidim tak pěkně z nadhledu část pódia a kotel pod ním."BÍLOU KOST JÍ Z TĚLA VYNDALI, HARFA MÁ TAK NĚŽNĚ ZNÍ, A KRÁSNOU HARFU Z NÍ VYRÁBĚLI, NÁ NANA NÁ NÁ NÁ NA NÁÁÁÁÁÁÁÁÁ", hulákají lidi spolu s Fumasem klasickej text.
Poslední kapela večera HAKKA MUGGIES mě hodně zajímá a tak opět zaujímám strategický místo přímo pod pódiem. A stojí to za to. Zvuk sice není nejkvalitnější, ale kapela, jak by řekl pan prezident,"to tam pere horký". Metalová kytara v irskejch lidovkách zabíjí.
Není mi však dopřáno si koncert vychutnat až do konce. Po několika skladbách zachycuju koutkem oka podivný výjev odehrávající se u pódia asi metr přede mnou. Slečna v bílé sukni a slečna v černém korzetu tančí tělo na tělo. Ruce se míhaj. Jazyky pracujou. Hned vim kolik uhodilo, protože docela nedávno sem měl možnost, v rámci reklamní kampaně UPC, sledovat celých deset dní zdarma HUSTLER TV. Navazuju oční kontakt s okolím a přiblblý úsměvy na pánských tvářích jasně sdělujou: "Už sme si taky všimli".
Vracim se pohledem ke slečnám a zjišťuju, že představení stále pokračuje. Spoře oděná holka v černym má opravdu co ukazovat. Následuje někonečně dlouhej francouzák. Ze všech sil se snažím bejt nad věcí, koncentruju se na dění na pódiu a opakuju si: "Přišels na kulturu tak se, kurva, soustřeď". Všímám si, že i odhodlání okolních "hrozičů" povoluje. Bojovně vztyčené ruce ochabujou a pohledy všech se koncentrujou do jednoho místa v sále. Nakonec však přichází vysvobození. Slečny se "rozpletou" a mizí z dohledu. Znovu získávám ztracenou rovnováhu a užívám si zbytek produkce.
Po koncertu ještě s Dejwem nahazujem rychlou kontaktáž s kytaristou HAKKA MUGGIES a spěcháme na bus. Vystupujem nadaleko oblíbený restaurace Na Slamníku, kde je přes pokročilou noční hodinu stále živo. Hodnotíme akci, noc příjemně ubíhá a mění se v ráno. Na účtu přibívají další a další čárky...

Takhle nějak to bylo. Záznam peripetií kolem jednoho koncertu. Pouze dialogy.

16:30 - Dejw a Tomic ve zkušebně balí cajky:
TOMIC: "V kolik má dorazit ten Schebique s auťákem?"
DEJW: "Řikal, že na půl, ne?
TOMIC: "Hm..."
DEJW (přijímá tel. hovor): "No, co je?"
SCHEBIQUE: (v přístroji): Tak já už sem tady..."
DEJW: "No dobrý, tak pojď dolu."
SCHEBIQUE: "Když já nemůžu..."
DEJW: "Jak jako nemůžeš???"
SCHEBIQUE: "Sem tu s policajtama a voni mi vypisujou pokutu... Sem ňák blbě vodbočil..."

O 5 min. později ve zkušebně:
SCHEBIQUE: " Do píči! Mě to stálo pětikilo... Tak dem nakládat..."

O 20 min. později na parkovišti u auta:
TOMIC: "Ty vole, to tam nikdy nemůžem narvat..."
DEJW: "Hm, to tam nedáme...
VRÁTNÝ "FAJTL" (vše pozoruje): "To se tam nevejde, kluci..."
SCHEBIQUE (začíná cpát bedny do kufru): Ty vole, to tam v pohodě narvem!"

O 20 min. později:
TOMIC: "Tak tomu bych fakt nevěřil..."
SCHEBIQUE: "Pohoda."
VRÁTNÝ FAJTL: "He, he."
SCHEBIQUE (sedá za volant silně přetíženého vozu): "Sejdem se před Masaryčkou, Šáša a Kriss tam už asi budou."

O 20 min. později - vestibul metra Staroměstská:
DEJW (přijímá tel. hovor): "No, co je?"
SCHEBIQUE (v přístroji): "Čau... Ééé... Sem měl takovou menší nehodu..."
DEJW: "???"
SCHEBIQUE: "Sem v zatáčce vysklil mixákem vokýnko..."
DEJW: "Ty vole."
TOMIC: "Ty krávo."

O 20 min. později - parkoviště u Masarykovy koleje:
KRISS (vybírá z kufru střepy): "Nazdar."
ŠÁŠA (zalepuje okýnko izolepou): "Jo, to sou ty hurá akce..."
SCHEBIQUE: "Do píči, DO PÍČI! sem měl radši jet dvakrát... Do píči..."

O 5 min. později - kapela vláčí aparaturu do budovy. Dveře ochotně přidržují tři asiaté:
ŠÁŠA (pohotově): "Dómo arigató gozajmašta!"
SCHEBIQUE: "To byli Korejci, hovado..."

30 min před vystoupením - hospa naproti Masaryčce:
TOMIC: Kurva, ta polívka je úplně studená..."
ŠÁŠA: "Hele, budem hrát jako přídavek tu nirvošku?"
SCHEBIQUE: "Jasně."
ŠÁŠA: "A jak je ten text?"
DEJW: "Come as you are, as you were..."
TOMIC: "...as I want you to be..."
ŠÁŠA (vytahuje zápisník): "Hm, vidim, že to znáte... Tak mi to tady sepište - já si to projdu."

Asi 10 min. po vystoupení:
KRISS: "Tak já už naozaj musím. Šebík, vezmeš mňa na bus?"
SCHEBIQUE: "Jasně. Neboj, kdyby ti to ujelo, postarám se o tebe."
KRISS (nejistě): "Ha, ha..."
ŠÁŠA: "No, Šebíku, byla to dobrá akce, ale naložil sis toho, že by se z toho tři lidi zcvokli."
SCHEBIQUE (znaveně): "Hm, to jo..."