LU Muž, 43 let / Plzeň

Od první chvíle, co jsme se na BZ přidali, stejně jako každá jiná kapela sledujeme počet našich BZ fanoušků. Z prvních pár jsme se doplížili přes dvě stě. To je dobré číslo, ale jak moc toho o nás vypovídá?

Jsou zde kapely, které mají počty fanoušků v tisících a skutečně, když hrají někde venku, fanouškové v tisících přijdou, ale co ty kapely, které mají bz fans v tisících a nic se nekoná? BZ fans je zajímavý ukazatel, ale jeho vypovídací hodnota je téměř mizivá. Že se mnou nesouhlasíte? Třeba jste jedna z vyjímek, které pravidlo potvrzují a množina A - tedy množina fanoušků reálných z masa, mléka, kostí, kůže a líbivého nánosu šminek či se slámou na botách se kryje s množinou B - tedy fanoušků složených z bitů, pixelů a jiných virtuálních lahůdek. Ale co rozdíl mezi množinou A a B? Čím déle hrajeme (tím samozřejmě hrajeme lépe, ale) zjištuji, že se jedná o skupiny s minimálním průnikem. Naši fanoušci málokdy zavítají na BZ a většina dětí školou povinných, které se na BZ baví v průběhu hodin výpočetní techniky, zase na koncerty nedorazí z důvodů časových, finančních, rodičovských, jiných, nebo všech výše zmíněných.

Příkladem budiž nejmenovaná kapela, která vlastní mnoho a mnoho fanoušků na BZ, ale na jejich koncert v domovské městě nedorazil nikdo. Jestli jim vůbec došlo, že by měli svůj koncert  propagovat - toť otázka vedlejší.

Můj závěr v tuto chvíli je jasný: BZ fans jsou moc hezká záležitost, ale koukat na ně jako na ukazatel kvality kapely je přebytečný luxus. Jak víme, jakým způsobem k tomu přišli? Je to celé gymnázium nebo základní škola, kterou tam nahnali spolužáci, aniž kdy slyšeli jedinou píseň, nebo jsou to fanoušci, kteří muziku slyšeli a rozhodli se takto vyjádřit svou podporu? Nebo se jen kapela rozhodla spamovat všechny dostupné profily doufajíce v nově příchozí? První ani třetí způsob příliš neschvaluji a spamy ze svého profilu i kapelního profilu mažu, pokud se nejedná o kapely opravdu spřízněné. Druhým fanouškům tleskám a kapelám, které takové fanoušky mají, gratuluji ;) . Snad i na našem profilu budou takoví přibývat... a teď jdu nahnat všechy své třídy na BZ =P

Obvykle nejsem příliš nadšeným uživatelem hrubých či vulgárních slov ve svých blozích (v mluvené řeči pravda je situace trochu jiná). Po dnešním večeru ale nemohu jinak. Vymrdaná posraná zkurvená Utopie, pochcanej vypíčenej vedoucí, dementní provozák, pojebanej zpíčenej domlouvač koncertů.

Tak a teď proč...

Koncert domluvený na 19.9.2009 se zdál být v pořádku. Zašel jsem minulý týden do Utopie na koncert své oblíbené zpěvačky, která zpívá s kapelou Dátura, a zvuk nestál za moc, ale od našeho posledního vystoupení pořídili odposlechy, tak jsem si říkal, že by to snad toho 19.9. mohlo jít. (Pozn. autora: všechno vybavení v Utopii je značky t-Bone - laciné německé kopie renomovaných značek, které ani nehrají.)

Překvapení přišlo v zápětí. Nikdo se jaksi nezajímal, jak to všechno vlastně bude (aparát apod.). Byli jsme pozváni - člověk by čekal, že se tedy klub k tomu nějak postaví. Nepostavil. Musel jsem volat osobě jménem Dan Schrotter - osoba odpovědná za program klubu Utopie - a musel jsem nakonec aparát domlouvat já a po několika telefonátech s U2 Revivalem jsme se dohodli na podmínkách. Aspoň že U2 revival se ukázali jako fajn chlapi.

Přišel den D a my plni elánu a podpořeni opravdu pěkným počasím jsme vyrazili do Utopie, abychom zjistili, že se ZVUKAŘ jaksi nekoná. Bůhvíjaké individum tam proběhlo a postavilo aparát a zmizelo. Dan Schrotter (dále zmiňován jako "dement", "čůrák", "kokot" a "pochcan") nedostupný, nikdo z vedení klubu nebere telefony, obsluha nic neví. Nevím jak vy, ale já si své muziky vážím a nechci, aby nějaký dementčůrákkokotpochcan mi jí ničil. I přesto jsme se rozhodli zabojovat (hlavně Venca). Nazvučili jsme svou sestavu a bez zvukaře za pultem (občas se tam mihli kluci z U2 revivalu) jsme odehráli opravdu zrychlenou sérii, protože aparát kompletně stál za hovno a bez zvukaře ani za to ne. Posluchači, kteří dorazili, byli jasně v šoku. Nejsem si jist, že jakákoliv kapela ať už sebevíc profesionální, by dokázala udržet rozzářenou tvář tváří k takovéhle situaci. Opravdu jsme neměli hrát. Svůj set jsme ukončili o 4 písničky dřív, protože k začátku jsme samozřejmě nabrali zpoždění, kvůli tomu, že vymrdaná Utopie neměla zvukaře. Takhle špatný koncert opravdu nepamatuju.

Slezli jsme dolů a dle dohody jsme zapůjčili aparáty U2 a Venca se ujal zvučení (ačkoliv nemusel a patří mu za to obdiv a dík). Nutno podotknout, že Bonovi hlas opravdu nesloužil (ale kdo pamatuje mé trápení s hlasem loni, ví, že já sám mám nejmíň co mluvit, a když jsem v jeho rukou uviděl láhev Vincentky, pochopil jsem, ale taky jsme za naše akce nevybírali takový prachy). Posluchači byli opět v šoku. Já sám jsem došel největšího šoku toho večera. Ten pajzl za ten večer vybíral 120 korun. STO DVACET!!! ZA CO??? Za večer bez zvukaře, kde by i náš sebelepší výkon propadl? Opravdu jsem nechápal. Slušný klub by, vida toto, vrátil peníze hostům a peníze slíbené kapelám (standartní honorář pro U2 revival a almužnu pro smrkáče z Plzně, co vy Utopistický zmrdi?) by si vybral od toho čůráka, co to domluvil (nebo spíš nedomluvil) a celé posral. To se ovšem nestalo. Lidé pomalu začali odcházet a já se STYDĚL. Styděl jsem se tak strašně moc, jako už dlouho ne. Možná i nejvíc ve svém životě (a že se mám za co stydět). V průběhu celého večera stále nikdo z oficiálních představitelů Utopie nebyl k zastižení. I v průběhu druhé části večera bylo vidět, že na aparátu se opravdu šetřilo a neustálé ruchy a vrčení to celé dorazily i navzdory Vencově snaze (byl za pultem fakt úžasnej!).

Pak ovšem přišla lahůdka. Při vyřizování peněz (almužen) jsem si řekl i o peníze za zvuk (dělal ho Véna). Takže jsme pomáhali uklízet. Za všechnu naší námahu nás pak místní vrchní (Martin se jmenoval?) nařkl z krádeže posraných t-bone mikrofonů. Trochu k smíchu vzhledem k tomu, že vlastníme originál Shury. Aby mě po takovém večeru někdo nazával zlodějem a navíc lhářem, to je už opravdu trochu moc. Ve vzduchu už viselo pár facek.

Vím. Měli jsme se hned na začátku ve dveřích otočit a odejít středem, jak by to udělal profesionální muzikant. My ovšem nechtěli, aby jela druhá kapela z Prahy zbytečně. Tak jsme to zkusili a splakali nad výdělkem. Po večeru, kdy jsme postavili a nazvučili, odehráli, zvučili druhou kapelu a uklidili aparát jsme získali: jakousi almužnu. A na druhou stranu jsme ztratili jakoukoliv šanci na fanoušky z obecenstva dnes večer, byli jsme nazváni zloději a poškodili jsme své dobré jméno a všeobecně jsme se v rámci morálky kapely propadli na historické dno.

Proto závěr: Omlouvám se tímto všem, kdo byli vtaženi do tohoto debaklu. Opravdu jsem nemohl tušit, co je to za vypíčený kretény. Je mi extrémně líto těch 120 korun, které lidé 19.9. vynaložili na vstup na tuto akci, a za které nedostali vůbec, ale vůbec nic. Já, a v tomto je se mnou celá kapela Pillow Fight, tímto ukončujeme jakoukoliv spolupráci s klubem Utopie (pokud o spolupráci vůbec můžeme hovořit). Nechceme o něm nic slyšet mimo toho, že ho definitivně zavřeli i s celým personálem (vyjma dvou barmanek Katky a Julčy). Na všechny kapely pak apeluji - VYHNĚTE SE TOMUHLE KLUBU OBLOUKEM!!!

Tohle se těžko vysvětluje někomu, kdo na nic nehraje. Nebo lépe řečeno se nevěnuje nějakému koníčku na 100%.

Není tomu tak dávno, co jsem měl u sebe návštěvu a na gauči opřenou kytaru. Slečna odložila svou kabelku (nejspíše plnou ocelových ingotů) na gauč tak, že přesky zaduněly o tělo kytary. Což o to - to se stává. Ale kdyby aspoň zabučela "promiň". Nutno asi nebude podotýkat, že mi to na náladě nepřidalo a všichni, kdož mě znají, ví, že změna nálady je u mě otázkou nano, či mikrosekund. Neřekla nic, jako by to byla nejprostší věc na světě - něco jako omylem kopnout do botníku. Obojí je ze dřeva, ale kytara není botník! Není to ani kus žádný jiný kus nábytku, vybavení domácnosti, nebo dekorace. Je to partner.

Jak tedy vysvětlit lidem mimo muziku, jaký je náš (mám totiž pocit, že nebudu jediný, kdo to tak cítí) vztah k našim nástrojům. Je to totiž věc naprosto osobní a výjimečná. Tvoříme si k ní vztah, budujeme ho a neměli bychom zapomenout, že je to povětšinou věc velmi nákladná. Rozbité, anebo poškozené nástroje se těžko opravují a kadý zub, škrábanec, oděrka apod. jsou věci, které radikálně zamrzí a nemají tendenci mizet.

Tudíž posílám vzkaz nemuzikantům. Při pohybu kolem nástrojů v klubech, restauracích a u muzikantů doma berte prosím ohledy. V jistém smyslu jsou jako děti - nebijte je, nešlapte po nich a pokuste se zachovat jejich životní prostor ;)