Těžký vystřízlivění
Tak už mám zase potřebu se vykecat! Po pocitu rozpačitosti a nostalgie po kámoších,se mi dostavil pocit naprosté nasranosti a marnosti! Opravdu jsem si svůj důchod nepředstavoval jako rajskou zahradu a čas sladkého nicnedělání na státní outraty, ale co je moc,to je moc!Po té,co mně stát od mých 18 let tvrdě drbal na daních, sociálním pojištění a podobných dávkách, jdoucích z mých, ne zrovna závratných, výplat, se mi odvděčil tím, že se doposud na mne vysral s plnou parádou a doteď mi nedal ani kačku důchodu! Dokonce mi ani dodnes neposlal výměr té almužny,které se říká penze. Nějak začínám chápat toho týpka z Kunovic,co vzal kvér a s naprostým rozmyslem zjednal nápravu křivd, na něm spáchaných! Nadarmo se neříká,že Bůh stvořil lidi slabé a silné a Samuel Colt je učinil rovnoprávnými! Někdy (a stále častěji) mám chuť, státi se rovnoprávným. Jen jakési pochybné morální zásady, které mi vštípili rodiče, mi ještě stále brání! Otázkou ale je, jak dlouho ještě? To už jsme vážně pro tu úřednickou pakáž jen čísla a kolonky? Asi jsem měl tenkrát ty klíče hodit do kanálu. Stejně už je k ničemu nemám a tyhle svině jsem opravdu inaugurovat nechtěl! No,třeba to mám za ten bigbít, kterým jsem spoustu lidí sral a ještě trochu přisrávám. A pokud je to tak, tak slibuju,že toho nenechám, co živ budu!
Tak, rock on a zas někdy!!!