ÚLET O LESE
Les je klimaxovým ekosystémem našich mírných zeměpisných šířek. Jedná se o nejsložitější a nejorganizovanější stadium vývoje rostlinného krytu na zemi. Jedná se v podstatě o nejrozsáhlejší přirozená, nebo přírodě blízká společenstva v České Republice.
Přírodní rezervace představují právě ty nejzachovalejší části lesních ekosystémů. Ačkoli tlak na využívání krajiny a přírodních zdrojů je neúprosný, zůstávají stále na území Čech a Moravy drobná území víceméně nedotčených lesních společenstev, a to také díky vhledu a usilovné práci lesníků a vlastníků lesa.
Prales bychom mohli přirovnat ke knize. Ke knize která popisuje dějiny lidstva od jeho prvních nesmělých kroků, kdy v temném podrostu prapralidé překotně ve spěchu a obavách z dravých a dnes již vyhynulých masožravých monster nervózně sbírali lesní plody.
Mohli bychom v ní číst další kapitoly, třeba tu o získání ohně, o prvních nástrojích a chladných zbraních, které nám umožnily vydobýt si mnohem lepší postavení v potravním řetězci a někdy dokonce udržet predátory v bezpečné vzdálenosti. Zcela nesmazatelně se lidé zapsali do kroniky pralesa v dobách neolitických. V období ranného zemědělství musel les významně ustoupit potřebám průkopníků systematického obdělávání půdy. Umožnil tím výrazný nárůst jejich počtu a to se mu vrátilo v podobě mnohonásobně vyšší poptávky po palivovém dříví. Poté, z dob prvních kovotepců, můžeme číst kapitoly u prvotním průmyslu, prvních hutích a pecích. Ve středověku nabývá tento proces obrátek a první moudří evropští panovníci si uvědomují, že ani lesy nemusí být věčné a vydávají první pokyny k jejich ochraně. Za příklad nám mohou posloužit Francký král z konce prvního tisíciletí našeho letopočtu, nebo z českých luhů a hájů, král a císař Karel IV. Ti jako jedni z prvních nejen pochopili a kodifikovali, že les je třeba obnovovat, pokud jej chceme stále využívat, ale také svou mocí dokázali takovou ochranu alespoň částečně prosadit.
Z období průmyslové revoluce čteme o další exploataci lesů, naštěstí ale také o rozvoji věd lesnických. V dobách následujících také vidíme, že alespoň v rozvinutějších částech světa se dřevem, jakožto energetickou surovinou, už tolik neplýtvá. Stalé nová a nová odvětví ale žádají více a více dřevní suroviny. Poslední zápisy ale říkají, že lesa opět přibývá, alespoň na našem území a v zemích okolních. Doufejme že tento trend bude pokračovat, neboť jak praví jedna předpověď: až zmizí ze světa poslední strom, odejde s ním i poslední člověk… Ale toho se snad nedočkáme.
Nedočkáme se snad proto, že v poslední době se začíná měnit pohled člověka na funkce lesa. Poznání, že les není jen polem na kterém produkujeme a sklízíme celulózu, lignin, pryskyřice atd. se zřejmě začíná nezadržitelně šířit z vědeckých laboratoří ven do běžného světa politiků i jejich voličů. Že je to nekonečné klubko vztahů všemožných živých tvorů a neživé přírody. To, že les jsou nejen plíce planety země (přinejmenším alespoň jedna, nesmíme zapomínat na světový oceán), ale také její kosti by si měl i ve vlastním zájmu uvědomit každý a udělat něco pro jeho dobro. Vždyť fytomasa je nejen producentem kyslíku, ale i velice významným úložištěm atmosférického uhlíku. Činila tak od pravěku a ukládala skleníkový plyn hezky hluboko pod zem. A lidé když dnes tento uhlík s nadšením vykopávají a pálí, by si měli být vědomi, že vrací Zemi do pravěku, minimálně co se tepla týče. Masožravá desítky tun těžká monstra se asi oživit nepovede.
Každý dobře ví, že když někomu vyrazí dech a zpřeráží kosti, tak pokud nezavolá doktora, postižený patrně nemá velkou naději. Tato analogie samozřejmě platí i pro celou planetu. Těžko říkat „naší“ planetu. Nikdo ji nám lidem myslím nikdy slavnostně nepředal. Nemáme tedy žádné právo ji ničit.
Každý z nás může být doktorem. Máte za humny hektar lesa? Můžete v něm hospodařit tak, že připravíte spokojený život bezpočtu miniaturních živočichů i rostlin jen tím, že za každou cenu nespálíte poslední suchou větev. Máte kus zničeného a zanedbaného pole? Zasaďte tam břízy a nechte to být a les se tam brzy nastěhuje se vším co je třeba.
Existuje jedna krásná ekologicko – fyziologická úvaha, že všechno co na světě je, tam je, protože to tam chce být. Že hora chce být horou. Kdo by někdy nechtěl být tak pevný a majestátní, alespoň na chvíli? Že kámen je kamenem rád. Přemýšleli jste někdy proč jsou květiny tak krásné? Proč prostě nejsou všechny modré a velké tak a tak? Vždyť pro tu včelu by to bylo přeci mnohem snazší. Já myslím, že se nám prostě chtějí líbit! Sem je ale od borůvkového koláče, přes houbovou omáčku, kolem vánočního stromku k daňčímu guláši cesta poněkud svízelná. Neříkám, že bychom po ní neměli chodit, stačilo by si uvědomovat, kudy jdeme a přestali bychom dupat jako sloni.
A co vy? Jaký les máte nejradši? Pokud teda vůbec nějaký...