Zluna

Ať už je tu prosinec, nažeru se jehličí a usnu. Nejlepší paralela duše, stará opušténá továrna v zimní krajině ticha. Prochází se uvnitř, slyší svou vlastní ozvěnu a šoupání podrážek, než se zklidní a zabydlí v ten podivný svět. Sněží mi na střechu, sněží mi do oken i za krk komínu.