Cože.,.. cože?
Se připravuju na maturu [můj velký den je už v úterý 22.5. 2012 :P, takže mně držte palce, jestli to někdo čtete.... :D] a dělám si taký přehled v tématách do češtiny a narazila jsem taky na Maryšu --> Viléma Mrštíka... čtu jeho životopis na Wiki
a ... zarazilo mě MEGA toto.....
jak zemřel Vilém Mrštík:
Poslední období svého života prožil Vilém Mrštík v moravské obci Diváky, kde byl jeho bratr Alois řídícím učitelem. Vilém Mrštík se už tehdy necítil dobře psychicky ani fyzicky, prožíval zklamání v tvorbě, cítil se málo uznávaným, především v
pražských literárních kruzích, a svůj autobiografický román Zumři, na němž si zakládal, psal už jen s velkými obtížemi. Díky své složité povaze také těžce prožíval první příznaky stáří. Trpěl představou, že těžce onemocní a bál se dlouhého umírání.
Záchvaty melancholie byly stále častější. Ani při pobytu v poklidné moravské obci Diváky se necítil dobře, měl pocit, že jej lidé v obci neustále sledují a šíří o něm pomluvy. Tento stihomam ještě více prohloubil jeho dlouhodobou duševní krizi. Poslední
kapkou se pak stala zcela nevinná událost, k níž došlo asi rok před spisovatelovou tragickou smrtí, a o které se zmiňuje MUDr. Hortík, který měl možnost přečíst si Vilémův dopis na rozloučenou. Podle tohoto dopisu (dnes ztraceného a již zřejmě
neexistujícího) uklízel Vilém asi rok před svou tragickou smrtí ve včelíně, kde mu pomáhala jedna místní mladá, nezletilá dívka. Jelikož si Vilém Mrštík vždy potrpěl na mladá děvčata, což o něm bylo obecně známo, došel po tomto dni k závěru, že si sousedé
v obci asi budou domýšlet, k čemu všemu třeba mohlo ve včelíně dojít a půjdou ho proto udat. Celá událost se vyhrotila příští rok na jaře, 2. 3. 1912, kdy opět trávil čas ve včelíně a odtud spatřil souseda, který odcházel z domu svátečně oblečen. V těžkém
duševním rozpoložení Vilém Mrštík mylně usoudil, že se soused svátečně oblékl proto, že jde k soudu, kde na něj chce podat udání. V té chvíli Vilém Mrštík zřejmě zpanikařil a rozhodl se věc radikálně vyřešit. Napřed si prořízl hrdlo skalpelem, kterým
předtím prořezával plástve ve včelíně. Poté se ještě několikrát snažil skalpelem bodnout do oblasti srdce. Když se ze včelína dlouho nevracel, začal ho jeho bratr, otec a švagrová hledat. Nakonec byl nalezen ve sklípku ve velmi vážném stavu. Vilém Mrštík
zemřel o pět hodin později v krutých bolestech.
Takže tak. Zaráží mě, když jsem zjistila, jak já sama si často domýšlím totální blbostě. Mě tento příběh oslovil, spíš se mě dotkl, protože vidím, že když člověk uvěří lži, může ho to zabít. Nevím, jaké různé může mít člověk deprese, ale když se
dívám na ty svoje v minulosti, byly z většiny proto, že jsem uvěřila lži. Že nemám cenu, že o mě nikdo nestojí- nikdo nestojí o přátelství se mnou, o vztahu už nemluvě, viděla jsem, jak mě kolem pomlovají [hehe, ale to byla pravda :D], viděla jsem se jako
tu nejhůře vypadající osobu na světě, mívala jsem fakt nanic depky ze svého vzhledu. Stále si nemyslím, že bych byla něco extra :D to je jedno.... Ale prostě- s postupem času vidím, že to byly lži ! Věřila jsem takovým kravinám, ... !!!! A kvůli nim mám
aj jizvy... Proč mě napadaly takové blbosti, jako že se mám pořezat, nebo že mám vjet s kolem pod auto [což se naštěstí nestalo, tak blbě jsem na tom nebyla, ale napadalo mě to]..? Tyjo, kde se to ve mně vzalo..? .. týjo. Už nechápu.
Nepomůžou mě řeči typu- to bude lepší... nebo- to přejde.. atd. V mojí méněcennosti mi pomohla věta, asi ani neměla mít takový účinek, jaký měla- že - ty a méněcenná? Ježíš za tebe dal celý svůj život. Myslíš, že by
zemřel za něco, co by nemělo cenu, ..místo někoho, kdo by neměl tak velkou cenu? ..... WOW, on mně prostě miluje takovou, jaká jsem.. a proto aj keby nekvitol fík,... aj keď blízký priaťeľ opustí a je tak ťažké odpustit, práve vtedy
pozdvihnem svoj hlas a budem spievať chválu ! [To je písnička, kterou jsem taky "náhodou" slyšela právě tehdy, kdy jsem ji potřebovala slyšet.. http://www.youtube.com/watch?v=teIhI5ihD68] Týjo. měla jsem pocit jako- Bože, proč? Proč jsi umřel za MĚ? To ti
to za to stálo? Pozorovat takovou trosku a ještě se jí snažit projevovat lásku v takovém množství..? Tyjo, Bože.. nechápu Tě... ale tak vzala jsem to.
Bye, bye, deprese, nemusím tě vidět dlouho... :P
Poznáte pravdu a ta vás osvobodí [ i od deprese :) a mooooožná vám zachrání život, jako mohla zachránit Vilému Mrštíkovi... achjo.]
Děcka, nevěřte lžím. Život má cenu a má smysl. To, že si myslíš, že tvůj život nemá cenu.. je kravina, zvlášť mladý život má HODNĚ velký potenciál. Bůh má s tvojím životem plán. A to né jen takový plán, ale takový plán, jaký by sis ani nemohl/a
představit. On tě zná, on tě stvořil a MILUJE TĚ, né, že ne. Poslal místo tebe na smrt svojeho vlastního syna.
Tady máte super návod, jak si vážit sám sebe http://novagenerace.com/blog/blog-vol-1-jak-si-vait-sam-sebe.html Ale nevím, jak se to komu bude líbit. Mně to doooost vyrazilo dech.
Je mně jasné, že za1 tento článek asi nebude číst hodně lidí, možná je to dobře, protože kdo depresi nemá, může se mi vysmát a kdo depresi má, může se mi vysmát taky. Ale risknu to. Protože za2 je tady 0,0000000001 procento lidí, kteří to možná
přečíst potřebujou.
-Annie- [ani nevím, jestli se pod to chcu podepisovat :D]