vendy je zlo & nekompatibilní piňalaňka

tak Vendy udělala

(mimochodem, Adlet je jedna z nejbáječnějších nejúžasnějších nejkrásnějších a nejvtipnějších osob jakou jsem kdy poznala. A taky je to moje nejoblíbenější dýdžejka.)

A na rande nepůjdu, protože jsem na něj příliš éterická!

Tak :)

<!-- @page { margin: 0.79in } P { margin-bottom: 0.08in } -->

V pátek 23.10. se mi jako malé velké reportérce podařilo vetřít se do auta k the.switch a absolvovat s nimi jako pozorovatelka jeden koncert. Naštěstí jsem byla ušetřena martýria nakládání aparátu, takže pro mě a Adlet večer začal až před šestou klasickou páteční pražskou zácpou. Nicméně vše nakonec klaplo a my vyjeli směr Havlíčkův Brod. Cesta probíhala vcelku bez problémů a vesele a nejvíc mě jako malakologa (rozuměj šnekologa) potěšil fakt, že jsme se na občerstvení stavovali u takové té benzínky s mušlí ve znaku. Po příjezdu do Havlbrod nastaly menší obstrukce s tím, kudy se dostat do klubu, ale po chvilce bloudění nás zachránila slečna, co zaklepala na okýnko a zeptala se jestli náhodou nejedeme do Effectu. Po kladné odpovědi naskočila do auta a odnavigovala nás na místo určení.

Zatímco kluci stěhovali aparát, my se s Adélou usadily na bar, kde nám to stejně sluší nejvíc :) (poznámka autora: piňu měli dobrou). Mno a na tom baru jsme pak strávily i podstatnou část večera. Čas od času se k nám připojil i někdo z kapely a my tak měly mimo jiné možnost seznámit se s Majkláčovými stravovacími návyky a pitným režimem :)

Ovšem k dalším vystupujícím kapelám – D.O.D. a nupagadi - můžu říct jen tolik, že nebyly vůbec špatné, ale zvednout mě z barové židle na víc než tři písničky nedokázaly. D.O.D. jsou tři obří chlapíci, které bych asi ani nechtěla potkat v nějaké temné uličce :) a nupagadi nedávno vydali první oficiální album Masem navrch, šlape jim to dobře a jakožto místní kapele se jim podařilo publikum relativně dost roztancovat.

Kolem dvacátétřetí už přišli na řadu the.switch, prostor pod pódiem se vcelku slušně zaplnil a vypuklo tradiční peklo. Ve kterém, jestli pouští tuhle muziku, nesmím po smrti chybět :)

Já jsem swiště teď hodně dlouho neslyšela neviděla, takže jsem se hodně těšila a hodně si koncert užila. Mimo jiné jsem celou dobu popařávala, což u mě nebývá zvykem. Navíc došlo i na dvě zbrusu nový pecky, který mě hodně potěšily (a zaměstnaly přemýšlením, co se to v nich vlastně zpívá). Publikum pařilo hodně, skákalo jak Sthepa pískal a na Akvárko se s tím ani nemusel obtěžovat, neb si dřeplo bez pokynů rovnou.

Pak balení věcí, namlouvání pozdravu do místního rádia a zima v autě. A opět odvoz někoho někam – tentokrát nám do auta skočil jistý mladý muž, který ne a ne najít cestu domů. Takže jsme ho galantně odvezli (koneckonců, měli jsme to při cestě :)). I když pravda, asi každého nás kapku zarazil fakt, že onen mladý muž se potřeboval dostat do vesnice asi 8km od Brodu, takže i kdyby tu cestu trefil, pochybuju, že ve stavu v jakém byl, by došel.

Potom už cesta uběhla bez jakýchkoli incidentů a ve znamení kontrolních otázek.. takže jsme se opět dozvěděli něco o Majkláčových stravovacích návycích či o tom, kterak Thomas vyměňuje žárovky :)

Ve čtyři doma jako na koni.. inu, byl to hezký výlet.

Tak je to tady, přátelé.. je pátek, za šéfikem se v poledne zavřely pro tento týden dveře a já tak už nemusím simulovat práci. Poslední dva dny jsou tu totiž ve znamení klidu a pohody hraničícími s nudou. Mno, po tom zápřahu posledních týdnů je to na jednu stranu velmi příjemné, na stranu druhou mám tam někde vzadu v hlavě takový nepříjemný pocit, že něco není v pořádku. Ovšem po tom, co jsem se poptala všech kolegyněk, zda nepotřebují s něčím pomoct a hlavně po tom, co se mi dostalo záporných odpovědí, jsem přeci jen krapet klidnější a můžu se tedy směle věnovat tak bohulibé činností, jako je plácání tady v blogu, že..

Takže..tušímže tak někdy předminulý pátek, což by znamenalo...eee.. 23-14..což je..eee...um..9? 9.10.2009 jsem se přivtírla k výpravě směřující do České Lípy a dostala se tak do klubu Luxor na koncert čtyř kapel, z nichž se (co se názvů týče) pamatuji jen Unaffected Evolution a Crashpoint. A co se hudby týče, tak vlastně také.

Luxor normálně slouží jako diskotéka. Což v sobě skýtá jisté fajnové aspekty jako:

• načančané záchody se spouuuustou zrkadel
• velký bar s piňa coládou
• diskokoule
• pohodlné gaučíky

Také to samozřejmě skýtá jisté ne až tak fajnové aspekty:

• obsluha, která se při hudební produkci chytá za hlavu
• před dveřmi do klubu se srotící dav běžných návštěvníků, kteří se nedočkavě dožadují konce koncertu a začátku duc-duc-párty 
• zvukař (?), který už ten hrozný metal ale opravdu nemůže vydržet a tak je schopen zprznit vystoupení poslední kapely (fuj!)

K samotnému koncertu můžu říct to, že se mi líbil čárka velmi.

Dlouho jsem předtím nikde nebyla, takže jsem se dost těšila. Navíc Crashpoint, že jo..

První vystupovali Unaffected Evolution, báječní jako vždy. Už při jejich setu mě začal chytat koncertní efekt, pohupovala jsem se, nadšeně mrkala a hruď se mi plnila takovým neurčitým pocitem blaženosti (něco jako "joo, tak třeba zrovna i pro tyhle chvíle stojí za to žít").

Pak kapely, které si bohužel fakt nepamatuju a to i přesto, že jsem se na ně šla podívat zblízka. Jedna byla zo Slovenska, aspoň myslím.

Jo, hehe, tak už jsem si to u Wesinky dohledala :), takže Bed Sores, které už jsem párkrát slyšela, ale evidentně až tak nezaujali tentokrát. A Madcult, se kterými jsem už taky měla tu čest a ze kterých mám evidentně stejný pocit jako z Bed Sores. No co už..ono je fajn, když je velký koncert s hromadou kapel, ale člověk až tolik zážitků snad ani vstřebat nemůže, ne?

Crashpoint na závěr? Ou yeaaaah, já ty kluky žeru :) Ti by dokázali rozhýbat i.. i.. no..i mě dokázali rozhýbat! Tzn. osobu (únavou a nemocí) polomrtvou a vlastně i polodiskanta (njn, pak se kamaraďte s Adlet - dobře, dobře, drahá Adletko - polohousátko)). Byli prostě báječní, nenechali si zkazit náladu nějakým pruzením ve stylu "my už chceme piškotéku" a zvesela a zároveň zběsile to do publika prali o stošest. Nevím, jestli se u podobné kapely dá říct hit za hitem, ale já to říct můžu, protože pro mě ty jejich songy hity jsou. Buď si totiž vrním něco ve smyslu "joooo, tuhle mám ráda" a nebo "hmmm, tuhle neznám..hmmm, ale zní dobře.."

Hned jak dohráli Crashpoint, Mr. DJ pustil nějakou šílenost od Kabátů, takže jsme velmi rychle utekli a já byla krásně v půl páté doma v pelíšku.

A od té doby se mi nestalo nic zajímavého, co bych potřebovala bz světu sdělit, snad kromě toho, že se mi podařil husarský kousek, totiž vyhrát sázku s Adlet, muhehe. A tak už se teď tuze moc těším, jak ji budu obtěžovat na Fejkbůku :)) A dnes se těším, jak ji budu obtěžovat na koncertě :D