a stále pokračoval..
V sobotu jsem opustila Plzeň, abych provedla něco málo nezbytných příprav na akci the.switch in da hauz (vsuvka: která je na můj vkus příliš málo oragnizovaná a fakt mě prudí stav, že nikdo nic neví a nikdo není schopen nic říct..asi půjdete na mráz) a poté se odporoučela na třídní sraz. Zbytek pokračoval ve spanilé jízdě Plzní a myslím, že byl víc než spokojen.
Já se ke koncertnímu veselí připojila zas až v neděli 26.10.08 a to už v Praze na Strahově na Sedmičce. A byla to slušná třešínka na dortu. V plné parádě se tu předvedli Russian Circles a These Arms Are Snakes. Jako tradičně jsem dorazila pozdě a to i přesto, že jsem se značným sebezapřením dobíhala autobus. Jako tradičně jsem ho nedoběhla, takže tak. V klubu jsem se rozkoukávala, hledala známé tváře, takže vůbec netušim kdo vystupoval ještě před dvěma zmiňovanýma kapelama. Na plakátech nebyli, v programu taky ne a nezaujali natolik, abych po jménu nějak přehnaně pátrala.
Russian Circles byli dobří. Za jiných podmínek bych asi pěla superlativa..za jiných podmínek. Celkem rozsekávka, žádný zpěv, jen hudba, co šla dost hluboko. Jenže po sobotním psychoodpoledni tohle nebylo úplně nejlepší, neb jsem chvílema měla jen kousek od propuknutí v hysterický pláč nebo něco na ten způsob. Vzhledem k tomu, že jsem z show probíhající na pódiu měla přesně tohle tak jsem si hudbu dávala jako kulisu k myšlenkám a to nebylo to, co bych potřebovala (vsuvka dvě: plís, ať už je 4.11. a pak ještě později). Prostě mě do sebe tohle vystoupení nepohltilo, ač nebylo vůbec špatné (ano, uznávám, to je i tím, že jsem nic neviděla a to je moje blbost, že nejdu víc dopředu).
U These Arms Are Snakes to bylo všechno mnohem lepší..sice jsem viděla stále tak akorát velký záda, ale jejich energií kypící muzika mě donutila blbý myšlenky vyhopkat :) a dokonce jsem se přistihla s chvilkovým blaženým úsměvem. Zpěvák působil, že jede na něčem hodně dobrym, jeho projev stál opravdu za to (teda ten hlasový, zbytek pro mne těžko říct), byl takový zdravě rozzlobený a nekompromisní, lehce roztěkaný. A podobně působil i celek. I když ne pořád, našly se i pasáže skoro by se dalo říci poetické. These Arms Are Snakes mi hodně sedli, ne tak, že bych si z toho sedla na zadek, ale chvíle s nimi byla fakt příjemná. Recommend.