vendy je zlo & nekompatibilní piňalaňka

Tak tedy, ačkoli jsem jedné své milé sista slíbila pochátku na její počest a sliby ze zásady plním, musím se nyní zpronevěřit své snaze mít Můj milý deníčku chronologicky a vypsat se sem nejprve ze svého včerejšího úžasného koncertního zážitku. Pak přijde na řadu ostatní..takže..Mařenky a Jeníčkové musí počkat.

Včera 26.06.08 jsem vyrazila do RC vyvenčit svou autistickou část osobnosti na krásný koncert The Ocean a Cult of Luna. Tuze jsem se těšila a nutno podotknout, že obě kapely ještě vrchovatě předčily má očekávání. Nejdřív ale popisné reálie - lidí bylo v RC tak akorát, vstup relativně vkusná tři kilíčka, obě kapely začaly přesně na čas a přesně taky skončily, zvuk..vybroušený. Já vyrazila s Dutinkou Martinem, což je jeden z mých velmi oblíbených koncertních spoluharcovníků. Člověk je to totiž ještě o něco více autistický než je má maličkost a tak nemá přehnanou potřebu mluvit na mne během vystoupení. Tudíž si můžu dosyta vychutnávat hudbu a podrobně ji analyzovat a sdělovat si dojmy z ní až posléze.

Mno.. už když jsem uviděla šedivé triko The Ocean s růžovou třpytivou disco chobotnicí na hrudi, bylo jasný, že nepůjdu domů s prázdnou a že peníze, které jsem s velkou pompou ušetřila, když jsem si o den dřív nechala ujít Dillingery, teď zahučí v nenávratnu. Jenže... já jako hudbumilující malakolog tohle triko prostě nemohla nemít!!! A tak se v něm hned dnes v práci hrdě prsim :) No..dobře, dobře..já vím..auznávám, s tím prsením se to v mém případě opravdu není příliš žhavé, ale patřičně hrdě tu pokukuju, to zas jooo :)

Jako první hráli již zmínění The Ocean a byla to dokonalost sama. Hudební lahůdka. Přesně 45minut technicky brilantních rytmů vedených s naprostou přesností řezu chirurgickým nožem. Hned při prvním intru, kdy všude byla tma a do toho se chvílema rozsvěcovala buď jen modrá nebo jen růžová (ólalá) světla a na pódiu se potácely temné postavičky, jsem se dostala do úplně jiného světa a pak už nevnímala nic krom neuvěřitelně pestré hudby a svýho úsměvu. The Ocean jsou fakt chlapíci k pohledání, je jich 6, chvílemi máte pocit, že před váma stojí jako jeden muž (zkrátka perfektně fungující jednotka) a chvílema zas budí dojem, že jsou na pódiu každý za sebe a každý si tam něco tak jako pro sebe.. ale dohromady vždy s naprostou jistotou vytvoří vskutku precizní dílko. Ohromně se mi líbily jednak postupně gradující úseky, kdy jsem jen stála a křičelo to v mně „víc,víc,víííc" a druhak fakt, že během několika vteřin vás The Ocean zkusili donutit za prvé popadnout prvního člověka po ruce  a tančit ploužák, za druhé házet zběsile máničkou s pokřikem „metal" , za třetí procítěně se lámat v pase a konečně za čtvrté tančit rozjuchaný tralalák. Zkrátka tohle byl zážitek, z něhož jsme skutečně unešená v pravém slova smyslu - The Ocean mě zabalili do úhledného balíčku a odnesli s sebou na jinou planetu, kde jsem pozorovala, jak tahle banda pevně stojí a sveřepě odráží vlny rozbouřeného moře dnešních dní. Což ten černý sál s jednobarevnými světelnými efekty vskutku hezky podporoval.

Och...:)

Pak konec, přesun na žlutou pohovku, rozhovory, nákupy, pochvala za vzornou propagaci kapely FDK (božínku, to byla dobrá investice, ta jejich placička :)) atp.

Následovali Cult of Luna a i ti byli úžasní, hráli necelou hodinu a půl a opět to byl totální časový vcuc, při nemž přestane existovat všechno krom čarokrásné hudby. Ze zvuku kytary jsem přestávala existovat já, protože jsem zatím slyšela jen máloco tak podmanivého, truchlivého, konejšivého a drásajícího zároveň. Pocit z Cult of Luna jde popsat nejlíp asi takhle...bylo to jako když vám někdo trhá na předloktí chloupek po chloupku a pak vám zničehonic ve vteřině vytrhne celou ruku. A když konečně přestanete křičet bolestí, tak vám s tou rukou ještě pořádně nafackuje. Chvílemi zkrátka melodické záseky, chvílemi velmi rychlé přechody k drtivému nářezu, chvílemi pomalé gradování. Myslím, že jsme si s Martinem zhusta užili našich oblíbených autistických kývavých záchvatů :) Do své muziky toho kluci vtěsnali opravdu hodně a bylo fakt moc moci si tohle hodně naprosto vychutnat, nechat se tím zaměstnat natolik, že ostatní věci, lidi a jakýkoli opruzy nemají šanci...další oživení  :)

Ou, víc takových akcí!!! Prosííím.

Tak..jsem na Mácháči přišla o foťák..v neděli jsem ještě udělala pár posledních fotek gulashe a dnes můj foťák zavrčel a umřel (asi byl víc antigulash, než jsem si myslela). Protože mám inteligentně dovoz přes moře, nikdo mi ho nechce opravit. Takže jestli někdo víte o nějakém príma foťáku s pořádnym zoomem, makrem nejlépe na1 cm a cenově dostupnym, prosim, dejte vědět..já jsem bez foťáku jak bez ruky a bezruká Vendy, to je fakt na to si to hodit :(

Den druhý začal příliš brzkým budíčkem, ale aspoň nám zas nic neuteklo. Príma snídani (zbytek dortu přišel vhod) a kafíčka už jsme si dali při The Bliss, což bylo jednoduše příjemné. Pořádný budíček jsem si ale užila až na vystoupení bandy Kombucha, která mne probrala na to tata :) Parádní, veselé, zas jednou pořádně nasrané, od podlahy, poslech vyžadující (tohle není kapela na hudební podbarvení snídaně, tohle vyžaduje trochu pozornosti, což je fajn) a tak vůbec.

Hudebními lahůdkami nabité dopoledne pokračovalo vystoupením Hubert Cumberdale, kteří mne znovu nadchli. Velkou poklonu vysekávám především eLVéčku -krásný zpěv, krásné grimasy, krásné epileptické záchvatky :) Zkrátka HC se mi líbí a moc, nejsou jednoduší, udělala jsem si tedy později odpoledne radost a koupila si cd a vstávalo se mi u něj dnes docela příjemně. A to je pondělí...

Pak hospoda, sistaz gyros, válení na dece a lehce výtuh s podkladem v podání Scissorhands, po jejichž konci nám podklad dělali Rattle Bucket - z boku byl hezky vidět jejich pařící kotel. Opět nic, co by mne nějak zvlášť zaujalo, ale dalo se to (na rozdíl od takových Morčat na útěku), ačkoli ve 14:55 došlo ke svatokrádeži při coveru SOAD - především Ground Squirrel nesla tento počin velice těžce.

Následovali poetičtí Animé, při nichž na nás vykouklo slunce z mraků a den se začal jevit zas o něco krásnější. Ovšem nutno podotknout, že byl zkrátka líný a pozice zelené deky se dlouho neměnila :) Kvůli neochotě pohnout se z místa jsem dala pro mě nijak zvlášť zajímavou Obří broskev a meloun a také L RU, kteří jsou hezky hraví a na fest se hodí, ale taktéž mi nic moc neříkají. Ovšem i tak si právě tuhle kapelu budu dlouho pamatovat, neboť v samotném závěru jejich vystoupení, přesně v 17:44, vzniklo Sistahood ze zelené deky neboli Antigulash sistahood against machos..památný to okamžik :)

Ze Status Praesents jsem celkem záhy utekla na úžasné Dive, tisíc tváří a tisíc hlasů jejich zpěváka mě hodně baví a celá jejich hudba krásně šlape a má grády. Kazil mi to akorát fakt,že jsem předtím zbaštila kukuřici a lovila jí půlku koncertu v zubech :/ Příště tedy do výbavy přibalím i párátka :)

Na slovenské The Swan Bride jsme se šly podívat především proto, že milá Corpse_bride prohlašovala něco o tom, že to asi budou příbuzní :) Neprohloupily jsme, především song využívající melodii tanga nás pěkně rozparádil :)

Z dálky k nám po konci Swan Bride doléhali Bahrainn a jejich Procitnout - píseň, která vás fakt procitne ani nevíte jak :) a já dala ústup do chatky protože doba ledová je doba ledová. Při odchodu jsem ještě dala poslední Bahrainní píseň věnovanou kapele FDK, protože prý nemohli přijet..Tak jsem ráda, že v té lítosti nad tím nejsem sama, Karotky jsem totiž také postrádala, dala bych si je tuze ráda.

Illectronic Rock byli nostalgickým návratem na the.zájezdy, tentokrát jsem na ně ale neměla moc náladu, po tomhle dle některých gaymetalu byla na řadě Crazy Áňa, na níž jsem byla hodně zvědavá. Člověk by její setík mohl vnímat skoro až jako souboj dobra a zla, z nějž vyšlo dobro v podání křehké milé holčičky jako vítěz. Alespoň na chvíli se asi většina pokérovaných životem učených drsných týpků a typek zastavila a nechala se okouzlit bezprostředností, talentem a čistou radostí. Crazy Áňa byla dojemná a vyčarovala mi poklidný úsměv.

Při polských Searching For Calm jsme měly s Ground Squirrel zas nějakou langošovo-kafíčkovou pauzu, takže jsem se věnovala spíš tomuhle než samotné kapele, ale rozhodně nebyli špatní - takoví k tanci a poslechu :)

Na Atárka jsem se těšila, hlavně mi bylo jasný, že se ohřeju pařením :) A klaplo to. Zvuk byl vynikající, lidí spousta a pařili o stošest, což byl zas moc hezký pohled, který mě hodně baví. Chybička se ale zas vloudila - jako..to bylo nějaký krátký vystoupení, ne?? :) Každopádně aspoň, že nakonec proběhli Heroess, to prostě člověku ten úsměv vyčaruje taky..tenhle Atari koncert měl nádhernou atmosféru.

Teď už nezbývalo, než se nějak zabavit, než začne třešnička na dortu - legendární WWW. Sistaz šly na pivko a mně nezbylo než se jít potloukat k Main stage, kde mělo proběhnout losování z přihlášených účastníků o akustický koncert kapely přímo doma. A kdo by to byl řekl..sice jsem málem vyplivla plíce během běhu do pivního stanu, kde Ground Squirrel nic netušíce v poklidu popíjela, ale stálo to za to...máme the.switch.. :D Občas se zkrátka zadaří a je jedno jestli vám nebo někomu jinýmu, radost to byla až na kost. Takže následovala euforie, plánování, srandičky, focení, další euforie. A pak, myslim, ještě jedna :)

WWW už byli opravdu jen báječnou tečkou (ale za to opravdu hooodně báječnou), při níž jsem dostala chuť na karamel. A hodně mě bavili.

A celý BandZone.cz fest mě hodně bavil, ale opakovat díky už nebudu. Těšim se zas za rok. Snad :)