danke šééén
Když mě před pár týdny jistý nejmenovaný člen jisté za chvíli jmenované kapely lákal na koncert do Mnichova, dlouho jsem neváhala...přeci když fanynka, tak teda pořádná :) Den D se blížil, mě to pořád nějak nedocházelo a tak vlastně teprva, když jsem v práci řešila jednodenní dovolenou, mi to cvaklo..."ty woe, já jedu na třicetiminutovej koncert od Mnichova..jako do Mnichova...he...huuustý" :)
Byla jsem teda aspoň docela ráda, že v tom nejsem sama a krom autobusu napranýho spřízněnýma dušema v podobě dalších the.fans se mnou vyrazila i kamaRadka. A tak jsme teda vyjeli - na akci Bodog battle, kolo s názvem Impress the judges....podpořit the.switch.
Doma jsem si ještě stihla proswištit pár nutných frází jako mou oblíbenou „breit und weit kein Betrieb“ či ještě oblíbenější „Dreizimmerwohnung mit Centralheizung“ a mohla jsem směle vyrazit s pocitem, že jsem připravená téměř na cokoli.
Zde je na místě pochválit organizaci – super autobus, zasedací pořádek (takže žádný škatulata, škatulata, hejbejte se), krásná nová trička k tomu, nejdražší button, který mám tu čest vlastnit...prostě paráda :) Cesta probíhala celkem rychle a pohodově, dokonce i klub Metropolis, kde se akce konala jsme našli bez problémů. A hned bylo vidět, kdo že jsou jako největší fanoušci, protože „breit und wiet kein Fan“ krom nás...(němčinářům se omlouvám)...pravda, nutno podotknout, že jsme před klubem stepovali ještě před otvíračkou, ale na to se historie jistě ptát nebude :)
A pak už to následovalo v rychlém sledu, Garderobe za 2 eura – záchod – triko ozkoušet – bar – místo zabrat – poslehnout si proslov pana moderátora – muzika – muzika – muzika a tak dále v podobném duchu.
No a protože jsem děsně moc pilná, dělala jsme si v průběhu večera v přítmí našeho stolku poznámky, které se zde pokusím převyprávět, abyste teda věděli, s kým že se to the.switch utkali...a koho úspěšně porazili :)
Klání se tedy zúčastnili:
-
Wagner celý souboj zahajovali s takovým jako rockem alá 80. léta, který mě ale nijak zvlášť nezaujal. Jejich vystoupení mě příliš nebavilo, jediný co si vybavuju je androgynní zpěvák, co házel zběsilý pózy a vypadal trochu jako frontman Darkness, akorát nebyl ani zdaleka tak vtipný. Především pomalé německy zpívané písně byly fakt tragické.
-
Jako druzí se představili Pirate radio station a u nich mi sešítek velkým písmem s několika vykřičníka napovídá KOLOUŠCI!!!! (ehm :)). Takhle kapelka předvedla docela slušnou kytarovku hozenou do pohody, první písnička byla taková odpalovačka se silným refrénem a i v ostatních písních to klukům šlapalo a takříkajích odsejpalo. Zpívali hned dva členové kapely, jeden (v čepici) měl hlas moc příjemný, druhýmu bylo prd rozumět. Velmi vtipně na mě zapůsobilo, když si jeden z týpků sundal mikinu a jeho triko neslo na prsou nápis PRS...veselá zkratka názvu kapely, obvzlášť takto umístěná :)
-
Po PRS nastoupili Fetzer and the Turbocharges, které bych stylově zařadila tak jako mezi agrocosi. To bylo samý oujé, oukéj a gouuu a tahle kapela se sice tvářila děsně energicky a řezala do toho o 106, ale to je tak všechno – rychlý tempo, zahrát pořádně nahlas, aby to znělo jako nátěr..ale nic za tím. Muzika na efekt, do níž je zařazeno hodně prvků z jiných stylů (hip hop, metal, rádoby procítěné výlevy...), asi aby si každý našel to své...Ale to je přece tak hrozně prvoplánový! Jako jo... slušná pařba, ale nic víc. A od kapely přeci jen očekávám i jiné prožitky než jen vymlácení mozku z hlavy.
-
Jeremia předvedla takový jakože emo :) Na pódium vylezlo šest pánů oděných v černočerné, jeden hrál na klávesy, pak tam figurovala jedna akustická kytárka, kterou si vystřídali asi tři členové. Jejich vystoupení se neslo v poklidném duchu down tempa, kapela hrála slušně a zpěvák k tomu pěl nosem, což celý prožitek lehce kazilo, ale víc ho kazil fakt, že na podobnou hudbu musí být v klubu správná atmosféra – lidí tak akorát, klub nejspíš menší – no prostě tahle banda moc nezapadla, ale docela věřim, že v jiném prostředí a doplněni o jim podobné kapely by to mohl být příjemný zážitek.
-
Během vystoupení skupiny Steep jsme se s kamaRadkou věnovaly očumování vítěze nvyhlášené soutěže o nejlepší módní kreaci večera (podotýkám, že výhercův model jsme pojmenovaly Harapes), takže nám Steep tak trochu unikli. Pravděpodobně to tudíž nebylo nic moc extra zajímavého, v sešítku mám poznámku o vystájlovaných hošících a heslo „černá patka to jistí“ :)
-
Po Steep nastoupila zřejmě místní kapela Like Fallen Leaves, která měla pod pódiem jako první něco jako kotel. Docela jim to šlapalo, ale nejvíc mě zaujali imagí, což pro mě nevyznívá úplně nejlíp – mám pak tak nějak skoro až zákonitě pocit, že se jedná o kapelu na efekt, která vezme trochu melodie, okoření ji něčím tvrdším, potom přidá i něco velmi srdceryvného a tváří se děsně moderně…a totálně zapadá mezi stovky dalších podobných kapel.
-
Na kapelu Chocolate box jsem byla hodně zvědavá už od chvíle, kdy jsme si jejich název přečetla v programu. A s klidným svědomím ji prohlašuji za nejzábavnější bandičku večera. Pravda…z velké části je to asi dáno tím, že na pódium vylezl nám již známý Harapes a s ním podobně odění souputníci:) Hudebně opět nic z čeho by se jeden posadil na zadek (klasická kytarovka hozená do punčíku), ale rozhodně to byla prča.
-
Po čokoládových vtipálcích se představili Meine Allee, první hip hop večera a první pani večera, totiž zpěvačka. Fanoušci měli obří transparent a pan rapper své vystoupení hodně prožíval, ale vzhledem k tomu, že německy, moc nás nebavil. Působili na mě jako že by mohli být i celkem dobří, jenže když nic nerozumim, těžko to zrovna u tohohle hudebního stylu můžu zhodnotit :(
-
Chax mě odrovnali hned na začátku první písně, která odstartovala fenomenálně. Zpěvák má velmi příjemnou barvu hlasu. Pak ovšem přišel na řadu lehce patetický refrén, což mi dojem trochu zkazilo. Každopádně na mě zapůsobili jako kapela s velkým potenciálem zaujmout davy a tudíž jsem jim zodpovědně dala hlas, usoudila jsem, že by mohli mít celkem naději postoupit a vydobýt se trochu pozornosti širší veřejnosti. Vtipné na jejich vystoupení bylo taky to, že mě zpočátku připomněli Fun Lovin´ Criminals, jednomu z posluchačů Gaia Mesiah a dalšímu Support Lesbians…tak si z toho zkuste vytvořit obrázek :)
-
Po Chax nastoupili Švýcaři Paraschizzo - kapela, která zvolila systém odměn a úplatků – po klubu rozdávala čokoládu a ta byla tuze dobrá :) Předvedli hip hop, který mi zněl celkem dobře..i když tenhle styl neposlouchám, tak nevim ..vim jen, že mě celkem bavili :) Můj poslední hlas ale přeci jen putoval ke kapele Harapesů a lehčí o svůj hlasovací lístek jsem se těšila na vystoupení kapelky, kterou jsem umístila na místo první…ano, modří už pravděpodobně vědí :)
-
the.switch hráli jako poslední a byla to lahůdka (jak jinak :)). Čas byl jen na čtyři songy a já jsme si je skvěle užila. Popisovat zvuk a vystoupení asi nemá smysl, protože když jedete takovou dálku jen kvůli týhle jedný kapele, tak jakýkoli případný problémy se zvukem, únavou či čimkoli jiným jdou prostě mimo vás a vy si jen čistě užíváte ten pocit, že jste u toho, že je to hustá akce a pařba, do který dáte všechny zbylý síly :) Prostě a jednoduše atmosféra jakéhosi souznění byla znát a řekla bych, že jak the.kapela tak the.fans ze sebe vydali maximum. A stálo to za to! Neb the.switch postoupili do dalšího kola (společně s Chax a Paraschizzo, ale to není až tak důležité :))..takže v lednu si dáme repete :)
Cesta z města domů už pak proběhla v poklidu, došlo na hromadné focení, děkovačky, euforii a totální výtuh (alespoň vzadu v buse, vepředu se prý konala nějaká kalba, ale o tom fakt nevim, já se zhroutila do sedadla a usnula spánkem spravedlivých :)). Sečteno a podrženo? Myslím, že na tuhle velmi zajímavou a zábavnou akci budu ještě hodně dlouho vzpomínat. Ne snad ani tak proto, že by to byl extrahudební zážitek, ale prostě jen proto, že to byla jedna z těch akcí, které s potěšením nazývám tristní :)
Na konec nezbývá než říct Danke schön za skvělý zážitek!