vendy je zlo & nekompatibilní piňalaňka

cheche, hehe, chichi a tak dále, právě jsem se stala 2 000 návštěvníkem tohoto profilu, takže si velmi gratuluji a hned se zítra odměním a to, pěkně prosím, koncertem KORN, juch!

:)

 To totiž dneska slavim :)

Tak si můžu nadělit zas nějaký ten blábol můj...takže dnes je mi...eeehmmm...ano, počítám to na prstech, 23 let a 4 měsíce k tomu :)

A mám poněkud duto předuto v hlavě a to z prostého důvodu - turnusová přednáška o občas roztomilých, většinou velmi malých a vždy osminohých (no, dobře, nepočítáme-li larvární stadium :))) zviřátkách. Kdo po mých všeříkajících nápovědách stále neví, která bije, tak o Acari - roztočích. A opravdu to byl docela teror...malá místnůstečka, venku 35 stupňů, vevnitř podobně a k tomu příval informací a obrázků a dalších informací a dalších informací a dalších a oběd a pak znovu :) No..nátěr.

Ták, jsem si postěžovala a můžu psát dál...

Takže to je jak žiju. A slušelo by se napsat s jakymže hudebnim zážitkem z poslední doby se vám tu vlastně chci svěřit, ale !!! on žádný není!!! Ano, je to tak :( Nějak ani nestíhám sledovat, kde jaké koncerty jsou, natož na ně ještě chodit, takže máte-li někdo tip, sem s ním, odměnou vám bude má neutuchající vděčnost :) Jediné co jsem stihla vysledovat je, že v rámci exkurzování jsme přišla o Status Praesents, v rámci momentálního (?) nedostatku prostředků o Marylin Manson a že teda ale určitě nehodlám přijít o Atárky příští týden, protože přeci jen Atari slibují o něco více povyražení než Acari, takže učení na zkoušku nechám na jindy :) JUCH.

Jo, a juch juch, vykvetl mi kaktus (je úžasný!!) a taky jsem konečně dala dvě zkoušky, takže už se snad termín započetí mých prázdnin přiblížil a na to se teprva hodně těšim...konečně si budu moct jít s klidným svědomím sednout do práce :)

..a šťastně :) ... 26.05.07 - Mezi ploty, Praha Bohnice

Pátek ve znamení aerobic kapely Skyline, což mně fakt nic neřiká, ale zas párty v plážovym baru a stanování přímo u vody má taky něco do sebe. Jen je teda malej opruz, když k tomu baru se nestojí fronta, ale val, tzn . asi 7 řad lidí podél celého pultu, proklouznout nebylo lze kudy :) Ale jinak hezká vyletněná atmosféra.

A sobota ve znamení Meziplotů, který byly opravdu krásný. Počasí nám přálo (možná až moc, ještě že můj faktor 40 to jistí :)), program byl nabitý tak, že jsem si v něm skoro musela vyznačit pauzy na čůrání a občerstvování .

První co jsem chtěla skouknout byli The Tap Tap, který jsem přes veškerou snahu nestihla, poslouchala jsem je ještě zpoza plotu ve frontě na vstup. Akorát když končili, dostala jsem se konečně za plot a začala užívat festivalové atmosféry plnými doušky. Ach ano, stánky, lidi, další stánky, toitoiky, vůně přepáleného tuku, vůně smažených nudlí, vůně všeho, spousta barev, stánek s přenádhernými knížkami od nakladatelství Baobab, kde jsem si koupila nejvymazlenější pexeso všech dob :) a stánek s růžovýma chci wohnout tangama, který mě tak zaujaly, že mi z toho šla hlava kolem a já musela honem za ní - po celym areálu, kde se schovávala spousta super příležitostí k pobavení :) Hodně se mi líbala prezentace Bílý pastelky (společnosti, která pomáhá nevidomým) - mohli jste si nechat zavázat oči a projít si takovou jako opičí dráhu pro slepce - s instruktorem a bílou holí. Já do toho teda nakonec nešla, protože už od rána jsem se asi třikrát nevešla do dveří od auta a tak podobně a to jsem oči zavázaný ani mít nemusela (krom toho, si přece nerozmažu řasenku, že jo :)), navíc nějak už nebyl čásek (holt jsme stánek objevili příliš pozdě), ale rozhodně to vypadlo dost zajímavě.

První kapela, kterou jsem stihla byla Gaia Mesiah, což byl vydařený start, dokonce tak, že jsem přemýšlela, že si jejich nový album koupim..někdy..časem :). Po Gaie jsem se vypravila skouknout naživo 100 stupňů, před kterýma hrála kapela Michael´s uncle a zodpovědně můžu prohlásit, že to bylo to nejhorší co jsem na Meziplotech slyšela...respektive v tu cvhíli, kdy hráli ve mě vzbuzovali údiv okořeněný špetkou zděšení, ale dneska už z nich nemám dojem žádný, takže asi spíš další pro mě nezajímavá kapela. 

100 stupňů asi hodinu zvučili, pak spustili relativně příjemný hudební podklad pro líné prosluněné odpoledne a povalování se ve stínu..mně ta jejich muzika vůbec přijde taková lenivá :) Po pár jejich písničkách nás útok zákeřných smradlavých plošic a hlad vyhnali zas mezi stánky, pak už přišel na řadu báječný, vtipný a veselý Jiří Schmitzer. Hrozně se mi líbí, jak si tenhle člověk dokáže ochočit a omotat kolem prstu dav lidí - jeho průpovídkám se smáli všichni (teda aspoň ti, na něž jsme viděla :)) a jeho vystoupení jsem si moc užila, přesně zapadlo do té pohodové nálady jakou ve mě Meziploty vzbuzují.

Po Schmitzerovi nastal přesun na hiphopovou scénu a Bow wave. Tenhle styl muziky taky až tak moc nemusim a ani trochu se v něm neorientuju, ale tahle kapelka se mi celkem líbila. Ne že bych si šla rovnou koupit jejich album a pak si ho nadšeně doma pouštěla, to zas né, ale pohupovat se do rytmu to by šlo :) Jen teda to mávání rukou a současné přidřepávání...to budu muset nějak natrénovat nebo co :) a z Bow wave úprk na Priessnitz, na který jsem se strašně moc těšila. Nezklamali, ba naopak - velmi nadchli :) tahle kapela má speciální dar - vytvořit si atmosféru ať hrají kdekoli. Takže co se nestalo - Priessnitz si svou nádhernou poetickou zadumanou melancholickou hudbou vyčarovali bouřkový mrak, kterým pozdně odpolední slunce jen lehce prosvítalo, vítr trochu pofukoval. Ochladilo se a já si maximálně vychutnávala tohle pohlazení pro uši a duši. Přesně to do sebe všechno zapadalo. Priessnitz dohráli a po mraku během pár chvil ani památky...no, rozumíte tomuhle někdo? Oni snad fakt poroučí větru dešti...

V nastalé minipauzičce jsem stihla minivystoupení dvou interpretů z Na stojáka a pak si šla ještě poslechnout Moimir Papalescu & The Nihilists - opět ne úplně můj šálek čaje nebo kávy nebo čehokoliv, ale jako tečku za příjemným dnem jsem si i tohle vystoupení poměrně užila.

Závěr z toho všeho je jednoznačný: Meziploty mě jako vždy dostaly svou úžasnou atmosférou, uvolněností, pestrostí a třeba i tím, že se tu míchají rozmanití lidé a děti a psi a to všechno :) Člověk musí mít oči dokořán a nasávat všudypřítomnou pohodu co nejvíc to jde, protože pak to nemůže dopadnout jinak, než že v pondělí přijde do práce a vrhá úsměvy na všechny strany i spolupracovníky :) a nejednou zjistí, že už jsou dvě a že jde za chvíli domů...juchů :)

Zašla jsem na pár kapel, který jsem předtím naživo neviděla, a rozšířila si tak zas o něco obzory, užila jsem si pár kapel, který mám ráda, a vychutnala jsem si super příjemnou sobotní část festiválku se vším všudy. A krom toho jsem taky pro sebe objevila Trdelník, který jsem až do této osudné soboty nějak opomíjela, ale teď už nebudu, po prvním soustě jsem se do téhle dobrůtky totiž velmi vážně zamilovala :)