10.02.07 souboj titánů v Abatonu - Atari terror vs. the.switch, support: 5th April :)
aneb finále soutěže Jack Daniel´s music...aneb jeden z nejlepších koncertů na nichž jsem v poslední době měla tu čest být.
A vážně jsem nečekala, že to bude tak napínavé :) Už předem mi tedy bylo jasné, že to nebude jen tak ledajaká soutěž...ono, když spolu soutěží kapela, kterou milujete už pár let a nedáte na ní (většinou :)) dopustit, s kapelou, kterou
sice zas tak moc dlouho neznáte, ale koncert od koncertu vás baví a nabíjí víc a víc, pak je rozhodování komu poslat hlas holt poměrně těžké...tím spíš, když obě tyhle kapely dokážou nemožné a rozsekají vás víc než kdy předtím..a to všechno v jeden
večer. Uff.
Ale k věci: the.switch zahráli první. Dorazila jsem úplně načas, takže jsem musela celé jejich vystoupení postávat s bundou v ruce a lehce přeplněným močovým měchýřem...naivně jsme si myslela, že všechno tohle
vyřeším během koncertu a prostě si na jednu dvě písničky odběhnu, ale to prostě nešlo. Swišti mě přikovali na místo a já s otevřenou pusou sledovala, co se to přede mnou odehrává. Byli prostě skvělí! Odehráli, myslím, jeden
ze svých nejlepších koncertů. A to už jsem byla na hodně moc jejich koncertech :) Zvuk naprosto výbornej, to se jen tak neslyší. A to co předvedli...tohle se vlastně nedá ani popsat slovy, celou dobu jsme měla na mysli jen jediný
výraz, totiž WOW. Minule v Abatonu na semifinále zas až tak moc dobrý (jak jsem zvyklá:)) nebyli, ale včera!!!! Ó, jó, chci víc takových akcí!!! Nádhera! Tleskám, smekám, přebíhá mi mráz po zádech! A Honzík s hostem
KURZem z Atárků, tak ten stál opravdu za to...dvě podobně výrazný osobnosti jako on a Sthepa, to se zas tak často na pódiu nesejde :) ..to jeden neví, koho z nich si všímat dřív :)
Atari terror mě opět nadchli. Přemýšlím, že budu muset k ruce vzít slovník češtiny a rozšířit si notně slovní zásobu, neb už mě nebaví psát pokaždé ta samá slova: svižní, vtipní, pohodoví, veselí, vysmátí,
blázniví Atárci, kteří mi zvedají koutky úst pěkně nahoru. Joj, to bylo taky tak pěkné :) Prostě je to asi tak, že jak jsem zvyklá poslouchat spíš "temnější" věci typu the.switch, tak něco takhle krásně pozitivního, rozhopsaného a usměvavého jako
jsou Atari mě musí zákonitě ohromně bavit a naplňovat dobrou náladou, nebo já fakt nevim, jak to dělají :) Že Heroess je moje oblíbená písnička už jsem tu, mám pocit, zmiňovala, ale Atárci jí včera vyšperkovali účastí dvou vzácných hostí (zpěváci Luca
Brasi a Bundy Tad) a to bylo teprva něco. Pro mě rozhodopádně jeden z nejzábavnějších a nejsvětlejších momentů večera, který mě rozsekal, posadil na zadek, nadchnul a tak vůbec :) (Ty jo, to se mi normálně nestává zas tak často, že mi nestačí slova
:))
Jasně, teď na bar pro pití, počkat do 11 a hlasovat. Ale, sakwa, pro koho vlastně?
Čas mezi soutežníma kapelama a vyhlašováním výsledků nám zpříjemňovali 5th April, ale je mi líto, já byla tak přesycená zážitkama z předcházejících minut, že jsem se na ně prostě nevydržela koukat a musela jít rozdýchávat EMOce na
bar :)
Vyhlašování výsledků se nám trochu protáhlo, vlastně trochu dost, ale nakonec to přeci jen přišlo (teda jak já byla napnutá :)) Pan vyhlašovač vyhlásil, že vítězi se stali Atárci...jupííííí, výskla jsem si, bomba, Atari to tam
rozsekaj, super, zaslouží si to, paráda, jé to je príma!!! Ajajaj, fňůůk, brek, to né, swišti by to tam rozsekali, téda, to mě mrzí, to je škoda, vždyť by si to tak zasloužili....ano, tak přesně tohle, myslím, je ambivalentní pocit v
praxi...Takže to nešlo jinak, nakonec jsem si musela dát panáka Jacka (a to se mi normálně taky moc často nestává :)) - vlastně dva - jednoho na smutek a jednoho na radost..
A s tímhle divným pocitem jsem se odporoučela domů, jsem nějaká taková rozpolcená, protichůdné emoce se ve mně bouří :) (a výsledek je asi ten, že nejvíc je mi líto, že tam nemůžou ty kapely jet obě) ... ale ... jsem přece velká
holka ... nějak se to tam ve mně popere ... a srovná ... s tímhle se přece vyrovnám ... to přece ... není nic tak závažného z čeho ... z čeho bych si ... měla ... měla dělat ... těžkou hlavu ... tak se ... mějte ... pěkně ... já se odcházím ...
autisticky kývat do rohu ...
P.S.: Pohádku o tom, jak Vendulka k cd Atari terror přišla vám vyprávět nebudu (nebo třeba budu jindy), koneckonců modří už stejně vědí :), ale jednu poznámku na konec si neodpustím: Tak pozorte! Ono je to perfektní aj na dom
- na takové to domácí poslouchání!!!...však víme :) A to zvedání nálady funguje i takhle! A myslim, že předevšim sousedi mají z toho mýho ohulenýho sterea velkou radost...muhehe...zákeřná Vendy che che che :b
