vendy je zlo & nekompatibilní piňalaňka

Tak nám v sobotu padla.. teda alespoň mně, kluci z kapely začnou zkoušet a makat jak o život, předpokládám :)

Konec Tříkrálového tour se velmi vydařil, proběhnul v pátek v Kolíně (nad Labem). Pravda, koncert jako takový se až zas tolik nevydařil - lidí bylo spíš méně než více, v klubu (respektive hospodě s hudebním sálem) byla zima (a to jako fakt velká) a měli tam hnusný víno a hnusný tonik. Takže ani stříčky ani gintonic. Naštěstí (?) jsme všichni tak nějak svorně skončili u panáků, kterými jsme zkrátka museli tohle tour zapít. Asi ve dvě odpadli Rattle Bucket, zbytek se přesunul asi o 16 km dál do nějakého nonstopu, kde se vesele pokračovalo. Mno.. škoda je, že jsem se tak opila, že jsem si ani nestihla užít fakt, že jsem pařila já a 12 chlapů :) 

Cestu do penzionku jsem musela absolvovat tágem, protože jinak bych se asi daleko nedostala, a do komatu jsem upadla opravdu velmi rychle.

Druhý den proběhl ještě nějaký ten rozlučkový oběd a tradá na Prahu, kde jsem měla být vyložena doma, abych se hezky prospinkala a neprochladla. Jenže vzhledem k tomu, jak jsme se otužovali večer předtím, to už vlastně bylo jedno a tak jsem se cwičkama jela na open air do Mariánských lázní. Kosa byla strašná, vydržela jsem venku asi 15 minut a to jen díky tomu, že jsem se rozehřívala svařákem. Takže fakt smekám před všema kapelama, co tam ten den hrály. Protože avizované teplomety na pódiu znamenaly jeden malinký fukárek, který mohl někoho zahřát tak možná, když si stoupl půl metru od něj.

Musím uznat, že se mi chtělo radostí výskat, když jsem se konečně dostala domů. Tedy jen do chvíle, než jsem zjistila, že mi nejdou odemknout dveře. Po deseti minutách marného boje jsem se pokusila dovolat Fifi, protože byla jediná, o kom jsem věděla, že je v Praze a nespí a že bych se k ní mohla nakýblovat. Bohužel ta zrovna pařila tak, že telefon neslyšela. Inu, nedalo se svítit, 1188 a číslo na zámečnickou pohotovost.. A hle, mezitím, co mi číslo posílali esemeskou, jsem ještě jednou zkusila bojovat s dveřmi a asi, že už jsem byla fakt zuřivá, povolily. Takže uf..

Neděle pak ve znamení zevlování, uklízení a nakonec kafe-víno-víno-piňa-piňa mimojiné s Fifi. Moc příjemné zakončení týdne..

No ano, 02.01.2010 se už dál nedalo odvolávat, odolávat a odsouvat a já byla nucena vyrazit Velrybímu kuchařskému umění v ústrety (rozuměj - byla jsem pozvána na obědovečeři k části své rodiny). Neb po takových dýcháncích si vždy ráda spravím náladu nějakým tím drinčíkem, neodolala jsem a poslala Adletce prosebnou sms, ať se mě ujme a opije mě. A stalo se. Po nějakých těch domlouvacích obstrukcích jsme se nakonec sešli v půl jedenácté v Pekle. Tedy já tam byla v půl jedenácté, zbytek měl zpoždění (echm echm! :)). A vy si vůbec nemyslete, že dělám gramatickou chybu, když píšu, že jsme se s Adlet sešli.. protože my jsme se sešli nejen my dvě slečny ale také jeden pán. Říkejme mu Ten, který O.kouzlil Adlet :)

A bez dlouhých průtahů: večer se protáhnul..

V Pekle to ještě šlo, i když jsme museli zkoušet nejrůznější varianty ginu s tonikem..a taky naučit Toho, který O.kouzlil Adletu pít bábovky.. Jenže, pak bylo radou ..umm.. stejně starých .. rozhodnuto, že bezpodmínečně musím vyrazit i do Meccy, kde měla mít Adéla od tří svůj dj set.

No tak.. myslím, že to je poprvé a naposledy, co jsem v Mecce byla.. za prvý tam mají hnusnou piňu. Za druhý tam mají drahou piňu. A za třetí ta piňa je fakt hnusná. A ten klub vlastně taky. Málem jsem odešla s očima vypálenýma od laserů.. a vůbec se mi to tam zkrátka nějak moc nelíbilo. I když společnost jsem měla dobrou, to jo, sista i brotha zeebovi jsou prostě fajn..a dokonce mají i skoro stejný účes, hihihi :)

A Adlet samozřejmě hrála kráááááásně :) ..a hlavně jí taky děsně slušel ten fialový topík od ježíška :))

Nestíháááám.

Vůbec nic. Do toho nějaká tradiční prachsprostá choroba, co mi vzala hlas. Málem jsem se ji po Sistavestru Part II jala vykloktávat Morganem. Ale pak jsem si to rozmyslela a nasadila klasický čaj, limetky, bonbóny na krk, kapky na kašel a tak podobně. Buď zabírá to a nebo silná vůle, faktem je, že mluvit už můžu :)

Za dobu, co jsem nestihla nic sesmolit se udála velká spousta věcí, z nichž většinu už jsem asi pozapomněla. (A nebýt Adlety blogu, který mi občas nějaké ty akce zpětně připomene, asi už bych nevěděla vůbec nic.) Ale nevadí, vypíchnu zde tudíž jen to, co mě oslovilo nejvíc.

Určitě to byli The Pooh na BZ SC. Což je trochu zvláštní, vzhledem k tomu, jak mi připomínají QOTSA.Totiž takové Fake Tapes, kteří mi připomínají Placebo, jsem neskousla vůbec, těm to prostě nějak nemůžu odpustit. Ale The Pooh mě nějak dostali :)

Pak akustický koncert Tatari Error a Satis v Blues Sklepu, který byl tak přenádherný, až jsem to musela dojetím dvě hodiny oplakávat (sorry, Lemke) v Pekle. Tak jsem byla naměkko. No zkrátka klukům se to akusticky moc vydařilo a koncert byl velmi velmi příjemný, atmosféra přátelská, lidi zpívali, kapely seděly na židlích a když hrozně hrozily, vypadalo to velice vtipně.. Rozhodně zajímavá záležitost. A pak to Peklo..a druhý den peklo v práci :)

Tříkrálové Tour se cwičkama je skvělé. Lidí chodí hodně, hodně paří a zatím všude, kde jsme byli to byl opravdu večírek. Asi nejvíc mě dostal Děčín a místní klub Garáž, kde publikum rozpoutalo neuvěřitelné věci. To jsem dlouho nezažila. Energie na doraz. Ale i na ostatních místech se koncerty vydařily a byla spousta zábavy a práce.

Na Vánoce jsem utekla na chaloupku a bylo to fajn, z těch necelých 68 hodin, co jsem tam strávila, jsem jich tak asi 48 prospala. Zbytek prožrala a propila..takže jsem si udělala slušnou formu na zabijáckou povánoční Akropoli s Bundy Tad a Atárkama. Na místo jsem šla teda celkem v nenáladě a nebýt toho, že jsem měla slíbenou krásnou novou atari merchmikinu, tak asi anii nikam nejdu. Ale koncertní efekt se dostavil..a já se nakonec zas přistihla popařávající s úsměvem (pravda, to už jsem v sobě nejeden drink měla). Následná pokoncertní párty..ta byla taky divoká, ou je :)

No a poslední vysoce kůltůrní událostí byl samozřejmě Sistavestr, který se snad i docela vydařil. Proběhl tedy ve znamení česnekového útoku, ale vzhledem k tomu, že jsme podlehli všichni, tak se to sneslo :) Zjištění jsou následující: Wes zkrátka opravdu dělá tu nejlepší humrovou pomazánku (jj, tu z těch krabích tyčinek, co jsou složené z tresky..) na světě. Její máma zas ty nejlepší karamelový trubičky. Marg a její banánová střela taky dost rules. Ekimova vražedá pomazánka je famózní. No a Adlety nakládaný hermelín?? Jako.. já nakládaný hermelín nejím..ale tohle přátelé..to jsem zdlábla skoro celý sama :)

A všem, kdo tam byli díky :-*