Dnes to bude 6 let, co byl v průběhu koncertu kapely Damageplan v Alrosa Villa, Columbus, Ohio zastřelen psychicky narušeným jedincem kytarista Darrell "Dimebag" Lance Abbott ... čest jeho památce, současně to je už 2 roky, co nás opustil kamarád a kytarista zábřežské kapely Feedback Roman Balcárek ... nezapomenu. R.I.P.
Do Třince jsem jel hlavně na Kreator, který jsem naživo ještě neviděl, což je docela ostuda ;-). V průběhu večera zaujalo víc kapel, hlavně Rage s Viktorem Smolskim, což je u mě pořádnej frajer, z českých kapel třeba Sepuka na vedlejší scéně (kde jsme přečkávali produkci "moravského kabátu" Dogy) a také Witchhammer, kteří udělali důstojnou tečku za večerem na hlavním pódiu.
Kreator začali přibližně kolem půl dvanácté intrem "Choir of the damned" z alba "Pleasure to kill" a následovala "Pestilence" z té samé desky, prostě lepší začátek si ani představit neumím :-). Následoval průřez tvorbou za těch posledních 25 let s vynikajícím zvukem a nasazením. Prostě paráda, zase akce, na kterou budu vzpomínat.
Tak jsem se konečně dočkal vidět v rámci jedné akce kapely, které psaly historii thrash metalu. Po poněkud strastiplné cestě autem do areálu, kde jsem mohl vyvinout rychlost místy až 10km/h :-) a vystání fronty u vstupu jsme ještě stihli koncert Debustrolu na vedlejším pódiu, který byl jako vždy skvělý (nově s Herr Millerem za bicími)
Pauzu zhruba do páté hodiny vyplnili na hlavním pódiu američtí DevilDriver. Celkem slušně zahraná směsice thrash a black metalu nezklamala ale ani nenadchla (kromě rozjezdu v samotném závěru).
A potom přišli Anthrax s navrátivším se Belladonnou. Nevěděl jsem co od toho očekávat, zlé jazyky tvrdily jak už mu to moc nezpívá, o to víc jsem byl nadšen, v jak výborné formě se kapela v sestavě Scott Ian, Charlie Benante, Frank Bello, Joey Belladonna a Rob Caggiano nachází. Do sestavy v nejslavnějších letech jim chyběl jen Dan Spitz, ale toho myslím Rob celkem spolehlivě nahradil (1. příjemné překvapení) a Joey ze svého skvělého hlasu nic neztratil (2.příjemné překvapení). Jednoznačně nejlepší koncert Anthrax který jsem zažil.
Na druhém pódiu mezitím hráli Fear Factory. Není to můj šálek čaje, ale pamatuji se že kdysi měli výborného zpěváka Burtona C. Bella, kterého si vybral i Geezer Butler do svého projektu G/Z/R. Shlédl jsem konec setu, no zpěv nebyl zrovna přesvědčivý, tak se z toho domnívám, že mají zpěváka jiného.
Následoval Megadeth s poněkud problematickým zvukem, nicméně odvedli skvělý výkon. I u této kapely došlo k návratu ztraceného syna Davea Ellefsona a určitě to kapele prospělo. Kkapelu s Davem Ellefsonem a Davem Mustainem tvořili "noví členové" Chris Broderick a bicmen Shawn Drower. Přehrávali hlavně starší pecky, ale došlo i na poslední alba.
Alice in chains mě se svým grunge style nechala naprosto chladným, navíc mi připadali nějak tak bez energie a sóla občas jako když tahá kočku za ocas, ale to je můj problém :-). Čas během jejich setu jsem strávil cestou k autu za účelem přibrání oblečení (poněkud přikosilo :-) a zaznamenání polohy samotného auta do GPS z důvodu rychlejšího nalezení na konci akce ;-). Ještě shlédl kousek setu kapely Atari Terror (ve stanu) a pozvolna nastávala 21.hodina.....
Slayer nastoupili přibližně po čtvrt na deset a hned ze začátku rozpoutali typické peklo :-). No trošku jim to kazil zvuk v podobě předimenzovaných kopáků a poněkud rozmazaných kytar, ale tohle už byla bolest na koncertu před dvěma lety v Praze Holešovicích. Jinak ale Lombardo hrál jako bůh a ostatní nezaostávali, jen mě zaujal Jeff Hanneman že si hrál sóla jak se mu zrovna zachtělo (a řekl bych že se mu kolikrát zachtělo to samé :-), což mi trochu vadilo v Seasons in the abyss (naopak Kerry King příjemně překvapil, že se držel původní verze, asi občas chlapec i cvičí :-). Slušný výkon jako vždy.
A zlatý hřeb i když jsem původně od toho moc neočekával ... Metallica předvedla opravdu nejlepší koncert, jaký jsem kdy zažil (byl jsem na nich asi počtvrté). Těžko popsat atmosféru, ale s vyjímkou věcí z černého alba, které zrovna nemusím to byla ta stará thrashová Metallica, kterou jsem v dětství zbožňoval. Čitelný zvuk, bezchybné výkony (a to i včetně Ulricha, který se po pár skladbách rozehrál :-). Hráli snad 2 hodiny a stálo to opravdu za to, dokonce bych řekl že si to i užívali (podobně u Anthrax) ;-).
No a co na závěr? ...... kdo tam nebyl, prohloupil :-)
