Naprosto mě nenapadá jak to popsat. Na klávesnici je tolik písmenek a dle mého názoru ani jedním z nich nejsem schopna vyjádřit chaos! Chaos, který se nechází v né hlavě! V mé mysli a v mém těle. Považuji se za rozhodnou žena která si dovede bez
problémů určit priority a vytyčit cíle. za tím si bez okolků jdu a ve valné většině cílů dosáhnu. Bohužel jsou i situace, které člověk svou pílí a intelektem neovlivní! Situace, v nichž nejsme pány my, ale ti druzí! Pocit bezbranosti a hloupé přihlížení
mě ničí!....
Jsou chvíle, kdy si každý z nás něco přeje a dělá vše co je v jeho silách, ovšem okolnosti jsou nepříznivým větrem, jenž nám láme větve ze stromů a hází přímo pod nohy! Napadá mě, zda je právné to svádět na okolnosti. Zda by nebylo lepší napsat, že
vlastně vše co nás v životě potká, je především naší zásluhou. Nad tím přemýšlím relativně často! Ráda bych se oprostila od toho, co se ode mě očekává a šla bych si za tím, co chci já! Bohužel to však společnost nedovoluje! Žijem v době, kde jsou zažitá
jistá společenská pravidka a na nás je, se podle nich řídit! Ovšem koho to baví?
Nechci aby můj článek vyzněl jako nějaká revolucionářská fráze! Popisuji je to, co cítím a nepotřebuji něčí souhlas k tomu, abych to tak cítila dál!
Ve svém životě jsem se shladala s různými typy lidí. S těmi, u nichž morálka a společenské normy hrají melodickou píseň a s těmi, jimž se názory a přesvědčení trošičku se společenskými normami hádají. Jsou to především lidé, kteří si uvědomijí, že žijí
jen zasraně krátký život který si chtějí užívat jak jen to jde a ne si odpírat potěšení a radost! Nemíním tím, někomu ubližovat nebo porušovat zákony (které s naší justicí stejně nemají význam), ale míním tím, dopřávat si štěstí a radost plnými
doušky, přestože to zrovna není společensky přijatelné!
Je jen na každém z nás, pro co se rozhodne! Zda nechá vášeň a touhu zvítězit a bude si život užívat ať je jakkoli dlouhý, nebo se budeme řídit tim, co kdysi dávno někdo určil a na klonku řivota se budeme hluboce zamýšlet nad tím, zda jsme si život
užili nebo jen prožili....
Volím první možnost - nechci se ohlížet na to, zda se někomu líbí mé názory, zda se někomu líbí má image, zda se někomu líbí muzika co poslouchám! Každý jsme přece osobnost a je nesmysl abychom hodnotili ostatní podle jisté konvence či pomyslné měrky
"normálnosti" či "nenormálnosti! Dni i noci si užívám s lidmi, kteří nemění ve vteřině své názory, kteří si umějí užívat muziku a sex jako kdyby to mělo být posledním v životě! A hlavně lidi kteří umí upřímně milovat a ne jen lhát sobě i
partnerovi, že to co cítí je láska!!!
Všechny tyto pocity si užívám ve své ulitě, protože si nejsem jista, zda by je společnost pochopila. Lidé, kteří mi jsou nejblíže to vše vědí, cítí a užívají naplno stejně jako já! Touha je příjemný pocit, příjemnější však je její naplnění!!! Ne
odpírání!!!
