weriiiiikk Žena, 32 let / Olomouc

Bez tebe se cítím jako pták, kterému přistřihli křídla

A nemůže létat, i když by chtěl

Jsem jako vůz, který řítí se na svodidla

Jsem jako přibitá k zemi, neschopná se bránit.. bohužel

Bez tebe mi připadá, že mi stále něco chybí

 A bojím se, že dělám stále stejné chyby

Bez tebe tu sedím a dívám se, co ze mě zbylo

Nepotřebuji povzbuzení, děkuji ti, dobrá vílo

Bez tebe je svět nějak víc šedý

A já pozoruji kry, které nikdy nespojí se v ledy

Bez tebe si s ničím nevím rady

Nechci prosit... ale zůstaň tady

Cítím se jak pes, který zatoulal se, ztratil pána

Bez tebe tak často probouzím se brzy z rána

V ty večery strávené ve společnosti sebe sama

nemůžu spát a marně plýtvám písmenkama

Já nechci být vzduch

Tak těžký, že se špatně dýchá

Jen čekám, kdo prolomí ty chvíle ticha...

V dálce svítí mlhavá záře

Lehce se mihotá

Jako hmyz si mě k sobě váže

Je sluncem mého života

Mně však něco chybí

Zdá se, že všechno můžu mít

Však pouze se zdá

Ty zelené lampičky nejsou vždy se mnou

Občas se vzdálí, zbyde jen hvězda

Jen odlesk třpytící se v kapkách rosy

Když ráno pláče

Stříhali dohola malého chlapečka.

Kadeře padaly na zem a zmíraly.

Kadeře padaly jak růže do hrobu.

Železná židle se otáčela.

.... 

(Kainar)