zara Žena, 37 let / Nawsie/Ostrava City

Rovnost, svoboda, láska, mír a anarchie!!!!!!!

PÁR BÁSNIČEK.....

Charles Baudelaire
Opíjejte se!

Člověk musí být pořád opilý. V tom je celý vtip - toť jediná otázka. Abyste necítili, jak hrůzné břímě času láme vám bedra a sráží vás k zemi, musíte se ustavičně opíjet.

Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností - čím vám libo. Opíjejte se však!

A probudíte-li se kdy na stupních paláce, v zelené trávě škarpy, v své pochmurné domácí klauzuře a vaše opojení opadne nebo vyvane, tažte se větru, vlny, hvězdy, ptáka, hodin - všeho, co prchá, všeho, co lká, všeho, co krouží vesmírem, všeho, co zpívá, všeho, co mluví, - otažte se, kolik je hodin; a vítr, vlna, hvězdy, pták i hodiny vám odpovědí: "Je hodina opájení. Nechcete-li být nevolníky a mučedníky času, opíjejte se, neustále se opíjejte! Vínem, poezií, ctností - čím vám je libo!"

Jiří Žáček
Domov důchodců 

Čekají, sami v osamělém davu,
na jaro, na víkend, na pana doktora;
mají tu teplo, klid a pravidelnou stravu,
na stole květiny a výhled do dvora.

Čekají, až z nich zase budou děti.
Jak se máš, Andulko? Usměj se, nebo plač.
Pokorně čekají a bloudí v nepaměti,
pořád jen čekají a nevědí už nač.


Jiří Karásek ze Lvovic
 Můj život

"Já mohl jenom snít, co jiní s pýchou žili
tam venku, ve slunci a s rytmem horečným.
Má píseň zpívala, čím zraky zajiskřily.
Však život prázdný byl a rozevlátý jak dým."


Gellner František
Perspektiva

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehnem do rakví.


Dyk Viktor
Bázlivá

Žel, to jsem viděla, co lidé láskou zvou,
smrtelný zápas egoismů dvou,
jež nepřejí si více ani míň
než "Má buď!" - "Můj buď - ne-li, tedy zhyň!"
A já přec čekala den, týden, měsíc, rok?
po měkké pěšině že půjde dobrý krok,
že z dálky modravé se kdosi objeví,
jenž srdce dobré má a dobré úsměvy.

A já o jiné lásce snila jsem,
jež život nebere, leč život dává.
Snila jsem tolik nedočkavá
a procitla jsem ze sna úžasem.

Je pusto, pozdě. Polekaná jdu,
po pěšině jdu v slunce západu,
neb viděla jsem v prachu šedých cest,
co láskou zvou, a ne co láska jest.