zpomalená erekce 40 let / schonberg

 

 

otakar hlas - Než vám sežeru hlídací psy…

 

--- mimo

 

V nebezpečných intervalech

Chodím na pivo a na kořalu

cítím na svých vlastních zádech

JAK Další krávu s sebou táhnu

 

Není to však někdo cizí

Koho opět táhnout domů mám

Je to duše jenom mojí  schízy

A jestli bodnu … - tak jen sebe sám

 

 

 --- Pssst

 

Ach,

        Jak Chtěl bych věřit

V dobro tohoto lidstva

Jenomže na světě

Je pro mne

jenom smrt jistá

 

Ještě dva kroky

Dost možná deset

Jdu tiše v Moranina šlépějích

Než někdo tam nahoře

Zmáčkne kruté Reset

Ať už dříve

                  anebo později

 

---

 

Všechno je na hovno

Bez tebe s tebou

Lásky je nemnoho

A když, tak jenom ve dvou

 

Proč člověk nemůže

Milovat sebe sám

Nahej a bez kůže

Odcházím, i když už není kam

 

Všechno je na hovno

Beze mne se mnou

Čas nelze natáhnout

Leda tak setnout

 

---

 

Bič a hůl

Na kdejakou lásku

Do rány sůl

A přes oči pásku

 

Gilotinu a nebo křeslo

Na milostná vzplanutí

její lodi zlomit veslo

když už není k vyhnutí

¨

---

 

Prázdnej jak flaška vína

(Zvenčí) obcházím plný hostinec

Co jiného mi tak asi zbývá

Člověk bez přátel i bez peněz

 

Není už koho milovat

Ba ani s kým, zajít si na pivo

Nezbude mi než „to“ suše skoncovat

Holt lásko bylo, holt nezbylo…

 

---

 

nechce se mi spát

nechce se mi bdít

nechce se mi stát

ani někam jít

 

nevím jestli se mi chce

vůbec něco chtít

vyškubnu si srdce

snad mi potom bude líp

 

---

 

Mohl bych utopit vodníka ve studni?

Bude to snazší snad, než utopit žízeň

Ráno se přehouplo obloukem k poledni

A já zas utápím v půllitru trýzeň

 

A co asi bude pak? Až trýzni vale dám

Buď konec světa, anebo konec můj?

Leda, že trýzeň si k hrudníku přikovám

Leda, že si ji ubráním, - děj se co děj,

                                                   stůj co stůj…

  

---

 

 

Nevěřím už ani sobě

Tak čeho se pak mohu dočkat

V životě jež počnu v hrobě

V životě v němž nelze život přečkat

 

---

 

Je to jedno

Třeba s tebou

Když už jsi přišla

Pojďme lehnout

 

Jsem osamocen

A ty jsi sama – vím

Tuto noc, spolu zpustnem

Beztak k nikomu nic necítím…

  

---

 

Přízraky mezi rty

 

Vtisknu obrazům

Slova a řehtající křik

Goyovým stínům

Neopakovatelný okamžik

 

Naliji si jed

do pohárku z hliníku

Van Gogův zjev

Bez cinknutí

                    Do

                         Ušního

                                    Bubínku

 

---

 

Na zeď svého domu

Napsal jsem „CHCI TĚ!“ vápnem

Je to vzkaz, však nevím komu

Ale raděj připisuji „Tvůj Pavel.“

 

---

 

S oslí hlavou

Jsem baleťákem na maškarní

Schizofrenní primadonou

Která věří, že svět zlý není

   V semišovém kvádru osla

Proháním vybledlé postavy

Copak jsi mi to k nohám snesla?

K čemu slouží tělo vola?

                                       Tělo bez hlavy

 

---

 

Svoji duši mohu srovnat

Už jen s duší hyeny

A svoji páteř mohu rovnat

Leda tak o křivé stěny

 

Svoji mysl mohu nechat

Klidně v koutu pokoje

Na procházku se mohu (s klidem) vydat

Jen s tělem, - DUŠI RADĚJI NE

 

---

 

 

Může se snad zamilovat?

…

…

…

…

…

…

…

Někdo jako moje já?

Zvíře jež své vlastní jméno nemá

umí pomilovat mrtvola?

…

…

Můžeš se snad zamilovat

Do misantropa bez cíle

Až začne déšť na střechu padat

Ztratím tvoji promile

…

Ach, chtěl bych se tak zamilovat

Do sebe a toho ve mně

…….…

Žádný kosmicky tyranský zvrat

Žádné slzy, a když

tak pouze vně

…

---

 

K čemu srdce?

A k čemu duši?

Topit v řece?

Sušit v poušti?

 

K čemu lásku?

K čemu být ti blízký?

Jsem zvíře a krásku,

leda tak na řízky!

rukavtykvy@seznam.cz

 

 

 

ruasa

s