Filip Prudič a Podzemní hvězdy psychedelic-hip hop / Ostrava

Snímek : Sváry noci

http://www.youtube.com/watch?v=-C9kM4qcGME

Text nočních svárů ze mě vytryskl spontánně, jako okamžitá reakce mého
dlouhodobého přemítání nad věčnou životní existencionální volbou,Být nebo Nebýt.
Snímek mi nic nerozřešil, jen samopohybem se v jeho rovinách zřejmě vymodeloval
znak, který je nutno naleznout a dešifrovat a skrze něj dojít ke katarzi. Chěl
bych aby mi dopomohl pozorovatel a v jeskyni v podobě společného podvědomí mi
sdělil, kde je znak ukryt. Tzn. aby mi to bylo odhaleno a dešifrováno v budoucím
snu. Náš snímek jest zřejmě neexistujícím snem (sen, jenž nikdy neproběhl,nikdy
se nezdál) a také jakýmsi spletencem obrazových fragmentů, chaoticky
poskládaných z dávných dětských snů. Obé se nachází v určitém interferenčním
prostoru. Nemusí můj lapidární výklad být správný, ale jeví se mi jako nejvíc možný. Zásadním klíčem bude promítnutý sen v budoucnosti.

Zcelá novotvorná skladba Ztracen jest na světském světle ozářena již. Sebedefinuje hnutí mysli v břeskném čase, těsně  před smrtí a chvíli po narození. Ireverzibilní přetaženost z primárního do terciálního prostoru.

Díky Borisovi za famózní hudební stopáž.

S pozdravem

Filip Prudič

   Hudební text: KONČINA


A viděl bych i mlhu kdybych byl víc živý než mrtvý
a stopa po pravdě je důkaz naší němoty
protože sen odplynul do věčnosti
obrazy smáčené krví
jsou naše minulé životy
a my nevlastníme klíče nebot jsme nezvaní hosti

kteří na nekonečných oslavách
háží si mincí
a tajně triumfují ďábla
který už dávno přetáh
svou strunu a nyní v pohostinci
z posledních sil roztahuje chapadla

Tepe to ve mně stejně jak ve tvém obcházení
jsme přespočetní
ale tváříme se blaze
tak jako malíř když svoje tělo háže na hrazení
v hrůze předpotopní
stále na stejné ale přesto jiné dráze

A viděl bych i mlhu kdybych byl víc živý než mrtvý
a stopa po pravdě je důkaz naší němoty
protože sen odplynul do věčnosti
že život je jen pochyba Boha i smrt ví
život je on , to , ty
osudný závan konečnosti

Je mi jak v objetí Královny
jenž kamenem halí všechna srdce
chtěl bych zůstat ale nemohu, snad příště
kopec noci je málo rovný
ztratí se ve hvězdné hrstce
když nalezneš poslední nástupiště

Pátráš hledáš leč tiše vyhýbáš se roklinám
a zůstaneš bez odměny
je mi jak v klíně noční panny
která na břehu řeky v měsíčním křesle vykřikuje : Proklínám
všechny boží zdi a stěny
otevřené na všechny strany

A viděl bych i mlhu kdybych byl víc živý než mrtvý
a stopa po pravdě je důkaz naší němoty
protože sen odplynul do věčnosti
a ďábel zemí točí zpět bez pohnutí brvy
a propast je ukazatel duševní teploty
v úděsné horečnosti


Filip Prudič