Bowie
Pomalovanej Bowie zmizel někam daleko
make up na kostech, bejt šťastnej jen na voko.
Ještě jednou si šel přepudrovat nos, aby skryl svou tělesnou vyčpělost,
potom se rozpustil, v krvavý vaně.
Ještě jednou si šel přepudrovat nos, aby skryl svou tělesnou vyčpělost,
zabil ty hyeny a pak složil zbraně.
** Teď je mu zima a jeho to vůbec nezajímá.
Chtěl by si zapálit, chybí mu cigareta.
A tak škrtne sirkou a hoří mu ruce, z vrcholu na dno - jak to šlo prudce. A tak škrtne sirkou...
Ref: Sláva je štěstí / nahoře nemáš nikoho
Sláva je štěstí / ale jak pro koho
To kolem tebe bylo, jen velký divadlo
Sláva je štěstí / ale jak pro koho
Z bílýho těla stoupá kouř někam do hvězd,
kolem je ticho, už necítíme žádnou bolest.
Štěstí a láska leží v prachu, kterej sněžíme,
než skončíme někde u dna stoky - sami a o víně.
** Teď je mu zima a jeho to vůbec nezajímá....
Ref
bratysláva
… a pak mě udeří zelený světlo a nápis HOSTEL. Můj obličej má stejnou barvu jako ty nazelenalý zářivky před jeho vchodem…
Jsem sevřenej, něco mě požírá zevnitř. Našedlý stěny se přibližujou a pokoj vytvářej ještě ztísněnější. Do omítky se vrejvaj schizofrenní pocity. Nemůžu ani spát, ani stát ani sedět. Oči sou skleněný střepy. Rozbitý skleničky, ze kterejch vytejká
alkohol zakusujíc se do koberce. Pot se mění v lihovej odér. Mládí jsem strávil během jednoho dne ve Vídni a teď se krčim v koutě v bratislavskym Hostelu.
Bratislava, Bláva, Sláva. To město mě zničí a nechá mě tu zkamenět. Budu další z mála artefaktů oslavující slovenský partyzány, další ze soch. Je brzký ráno a já sedim v insomnii a krčim se v koutě v bratislavskym Hostelu. Krčim
se jak Polsko a prožívám všechny jeho strasti, prohraný války, trojí dělení, zaniknutí. A Gdaňsk s Walesou nejsou nadohled. Prožívám znovu ten krutej osud.
