(aneb někdo to napsat musel a já nebudu objektivní, ale narcisticky subjektivní...tak to mám rád)
Všechno začalo kdysi dávno, a pak byl o něco později - říkám o něco, protože to něco ještě nebyl čas - no, pak právě byl stvořen čas s vesmírem, a pak se děly takový ty všechny věci podle zákonů náhody, chaosu, kauzality, gravitace a Murphyho. No a pak za nějaký čas byl na zemi jeden plaz a zapomněl, kam ukryl svou starou kůži. A tu jeho kůži pak sežrral nějaký jiný plaz a moc mu nesedla, a tak pak vzniky o miliony let později zebry. Kdo tvrdí, že zebry nejsou důležitý zvířata pro hardrockovou muziku, ten buď kecá a nebo nechápe. Ale tam náš příběh rozhodně nekončí. Je třeba připomenout onu sadistickou čínskou holčičku Ju-Li-Y, která ráda trhala motýlům křidýlka. A ten bělásek, kterému utrhla křídla kdysi dávno ve středu v 19. století, pak nemohl mávnutím křídla způsobit onen malý závan větru, který mohl nakonec dle teorie chaosu způsobit šílený hurikán v severní Americe, který by zabránil vzniku rock 'n' rollu. A pak tu máme pár důležitých zákoníků. Chamurapi, Solón a Murphy způsobili svými zákony - a třetí jmenovaný zejména - setkání a naopak nesetkání různých lidí, a proto pak vznikli Led Zeppelin, Deep Purple, The Beatles...a všichni ostatní, které znáte...a naopak nevznikly Herion Cions, Smooth Fliers, The Marmelade, Shallowbackets...no a pak ještě ti všichni ostatní, které neznáte a nikdy znát nebudete.
No a teď si představte stůl co nejhustěji pokrytý nataženými pastičkami na myši. A přestavte si, že na každé té natažené pružince leží pingpongový míček. Je to jako by se zastavil čas...dokud...nevezmete ten poslední míček, který vám zbyl, a nehodíte ho kamkoli na ten stůl...
No a takhle nějak se potkali moji rodiče, tvoji rodiče a taky rodiče všech ostatních...a tak taky vznikají děti, hypotéky, vraždy, romantika, hippies, nezávazný sex s milenkami a ranní káva při kocovnině a v neposlední řadě úporná snaha očistit si podrážku chvilku poté, co v parku sejdete z betonového chodníčku na trávu...
Byl jsem kdysi moc smutnej, když jsme se s klukama, se kterýma jsme tenkrát tvořili kapelku The Raven v hospodě Slávia v Českých Budějovicích dohodli, že po pár letech kapelu rozpustíme. Petr, kytarista, už nechtěl hrát. Měl proto svý dobrý důvody. A já ho chápu. A Bernard s Frantou řekli, že se budou věnovat teda už jenom svýmu projektu VVV - mimochodem jsou fakt dneska docela dobrý ;-) - a já jsem zbyl jako otec zakladatel sám. A pak se dál odvíjel můj život studenta vysoký školy v Brně...a chlastal jsem a žil si příjemně pohodlným životem a začal si vytvářet svůj vlastní život, svůj domov a brnkal jsem si na kytaru sám pro sebe nebo čas od času na nějakým mejdanu...no a pak se stalo, že jsem šel jednou na jeden koncert a koukal na ty kluky na pódiu a řekl jsem si, že být dole pod pódiem už mě nebaví. Vlastně mě to dost rozčilovalo. To byl začátek cesty zpátky...
A pak jsem hledal a snažil se najít muzikanty, se kterými bych hrál. Setkal jsem se s mnoha klukama, co si mysleli, že umějí hrát...a někteří z nich byli opravdu úžasní...asi jeden...a tomu bylo přes šedesát. A pak byl ten zbytek lidí, kteří byli sice fajn, ale bohužel to muzikantsky nesedělo. A taky jsem si usmyslel, že chci do kapely hammondky. No, jenže najít hammonďáka v Brně je prakticky nemožný...no, bylo prostě jednodušší si zajet pro výhodně vydražené hammondky do Anglie, a pak už jen hledat někoho, kdo si za ně sedne. A tak se stalo.
A pak jsem začal shánět lidi na inzerát:
Michal Melo - baskytarista a vokalista, byl první, kdo se ke mně přidal. Jeden den jsme zašli na pivko, druhý den jsme si zahráli, a bylo to...to bylo tak někdy v březnu 2008. Dobře se nám spolu tvoří. Jednou si Jirka postěžoval, že vytváříme nové písně tak rychle, že on se je nestíhá učit hrát. Krom toho, že je Michal výborný basák, je taky jediný, kdo přišel na zkoušku snad pokaždé včas. Tedy, s jednou výjimkou jsem to taky stihl pokaždé, ale to jen díky tomu, že je zkušebna u nás ve sklepě...a taky si prošel všechny ty nevděčný měsíce, kdy se sice vymýšlí nový repertoár, ale zase není vůbec jasné, jestli se vůbec seženou spoluhráči.
Jiří Pejcha - klávesák - Jura se k nám přidal někdy začátkem léta téhož roku. Když jsem ho poprvé potkal, řekl jsem si, že je to ten nejnamakanější klávesák, jakého jsem kdy viděl. A pak si sedl za hammondky, které nikdy před tím pod rukama neměl, a přehrál s námi jen tak z fleku takovou "bestofku" Deep Purple (včtně sóla v Highway Star). Krom toho umí zahrát snad cokoli. A tím myslím c-o-k-o-l-i. Je zajímavé, že o několik měsíců dřív, než jsme se setkali, jsem si pročítal Jirkovu bakalářku na téma "Britský hardrock 70. let", kterou mi posílal jeden kamarád se slovy "Tak tomu říkám téma na bakuli!". :-D
Jan Stehlík - bubeník, když jsem ho poprvé uviděl (ve dveřích našeho domu, kam ho dovedl Michal), řekl jsem mu: "Nazdar Bonhame!" A měl jsem celkem pravdu. Na první zkoušce trošku tápal, protože už pár let nebubnoval, ale i tak bylo zřejmé, že to je ten člověk, kterého hledáme. Je to pohádář, fotograf a nejrozpustilejší člen kapely. Na zkoušky chodí zásadně pozdě, ale zase vždycky přinese na omluvu koblihy.:-)
no a pak jsem tu já:
Jan Bareš: - kytara a zpěv a takovej ten vepředu, co to vždycky nejvíc odnese, když se něco nedaří.;-) Teda, já bych se mohl taky nějak uvést, ale když se budu chválit, tak to vyzní blbě, a když se budu hanit tak budu za pitomce. Každopádně věřím, že tenhle projekt bude hodně dobrej.
- březen 2008: se potkali a dali dohromady Honza s Michalem (a před první zkouškou si dali dva tupláky)
- červen 2008: do kapely se přidává klávesák Jura (což bylo náležitě oslaveno v hospodě Vysočina)
- 21. října 2008: Honza vyhrává konkurz na bubeníka (stvrzeno v hospodě u Žraloka)
- 23. listopadu 2008: kapela získává název Groove skrze Jerryho, který se přišel podívat na zkoušku a po zahrání skladby Like A Flame prohlásil: "Tak tohle má groove!"
- 30. listopadu 2008: večer na houby
- 9. prosince 2008: první koncert Groove na maškarním plese FSS na Flédě
- přelom 2008/2009: natáčení CD
- 4. února 2009: křest CD Groove na Melodce