Po pěti letech od domáckého vydání CD „Čekání“, jsme si nadělili druhé CD, které jsme s Přemkem, mým synovcem a neúnavně vytrvalým spoluautorem projektu, pojmenovali jednoduše: „1989“.
Nejstarší písničku v něm jsem napsal ve svých sedmnácti letech, ale většina z nich vznikla v roce 1989 a reflektuje tu dobu. Složil jsem jich tehdy víc, ale vybrali jsme ty, které snad dnes nebudou znít dětinsky. Vojta, můj starší syn, mě povzbudil v tom, že stojí za to historii zaznamenat (Vojta vloni dokončil studium historie).
Největší událostí pro mě je zapojení Marcelky do nahrávání. Její saxofon a především její hlasový projev je pro mne třešničkou na narozeninovém dortu.
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.