Text skladby Podivný místo
z alba Úhel pohledu
Autor textu: Jan Černocký
Snažím se už neřešit, co se o mně říká
I když někdy halí lidská pýcha
tmou obraz všedních dnů - pak všechno černý se tváří
Kde kdo se tě slovem dotýká
Tvrdí, že život ti utíká
Často ovšem nezvládá svůj – a někdy v člověku vztek se vaří
Dokud svět světem stojí
My jsme ve věčnym boji
Proti sobě a svým temným stránkám
Rány někdy hůře se hojí
Když lidi se bojí
Mluvit o chybách svých a prostory k hádkám
Jsou větší než kdy dřív
Tendencí sami sebe před okolím skrýt
Svět podivným místem, může se někdy zdát
Tolik smutku, že všechna radost téměř vyprchá
Zastav se a podívej, jak to mezi náma vypadá
Bude to tím, že práh druhých se vždy líp zametá
Kráčim po ledě do tmy dál
Vzpřímenej, klidně sám
Budou mě soudit - občas ledy povolují
Pod nimi jak vidno kal
Kdo ocit se od břehu dál
Ví jaký je to pocit – ti otřelí se nikdy nedoví
Dokud svět světem stojí
Lidi dvojí cestu volí
Život dá jim prostor sebe se ptát
Strach z toho, co se doví
Spoustě z nás nedovolí
Od břehu popojít dál a nad hloubkou postát
Všechno, co už musel jsem někdy zvládnout
Připustit chlad z vody, případně na dno sáhnout
Svět podivným místem, může se někdy zdát
Tolik smutku, že všechna radost téměř vyprchá
Zastav se a podívej, jak to mezi náma vypadá
Bude to tím, že práh druhých se vždy líp
Svět podivným místem, může se někdy zdát
Tolik smutku, že všechna radost téměř vyprchá
Zastav se a podívej, jak to mezi náma vypadá
Bude to tím, že práh druhých se vždy líp zametá
Se vždy líp zametá.
