355.
Do konce zbývá jen několik taktů. Marně čekáme na refrén. Z dnešního dne hit nebude...
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
355.
Do konce zbývá jen několik taktů. Marně čekáme na refrén. Z dnešního dne hit nebude...
354.
Ach, to ticho je tak hlučné! Nešlo by to ztlumit? Díky.
353.
Dozrává řepkové pole. Po setmění slyším jemné pukání. Uschl záhon jahod a vadnou brambory. Léto se otisklo do krajiny a razítka podzimu jsou daleko. Čekám na tvůj polibek, závlahu ke kořenům...
352.
Kde je to ticho, co jste mi slibovali, když stříleli jste z děla vedle mé hlavy...
351.
Básním už nevoní květy černého bezu. Nechaly se zlákat míháním a blikáním chytrých telefonů. Snad proto se vůním na oplátku jeví jakou hloupé...
350.
Kam vedou tvé kroky? Pane? Zase se nepotkáme? ...
349.
Některé barvy nejdou z oblohy odlepit. Nejdou sejmout čočkou fotoaparátu. Jakoby se nám stále připomínalo, že život je tady a teď a ne na bojišti sdílení a v mozajce různých sítí. Podívej, slunce zapadá nad Voděradama...
348.
Černé oči výloh blanenského kina
Ruce zhozených stromů jsou volně vložené do klína květnového rána. To, co je srozumitelné, zdá se být skryto v loňských filmových plakátech...
347.
Lásko, sejmi ze mne ten těžký, zmoklý kabát únavy. Čepel tvé blízkosti se třpytí čistou silou. Stále mne ale provází nepřekonatelný paradox vzdálenosti, který nedokážu zkrátit, i když se k tobě snažím přiblížit. Dotknout se tě by znamenalo můj konec…
346.
Tma svýma rukama přikryla mé oči. Ale oči se jednou promění v slunce. Slunce kojí den. Na konci dne přichází únava. Na konci únavy přichází tma, která...