335.
A smysl toho všeho je kde? Když se to natolik míjí lidskému spokojenému životu? Tř?
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
335.
A smysl toho všeho je kde? Když se to natolik míjí lidskému spokojenému životu? Tř?
334.
Za zamčenými dveřmi čeká něco nového. Třeba je to bytost jemná s klidným soustředěním, trpělivá a laskavá, která očistí naše nemocné myšlenky...
333.
Stříbrných říkadel, zařeklých nad řekou za křiku vichřice. Bouřka přichází...
332.
Klube se lístek avokáda, prahne po světle. Za oknem osychá chodník po letním dešti...
Občas projede auto, aby mne upozornilo, že nejsem na konci, že ticho musím hledat dál...
331.
Máme se, jak Pánbú posílá. Těžkosti se rozpouští v každém výdechu a radosti přichází s každým dalším nádechem...
330.
A kde jsou ta slova?
A kde jsou ti lidi ze starých fotek v kalendáři. Obtisklí do černé až bílé ztratili se v tichém mlčení žluté hvězdy na klopě...
329.
A kde jsou ty dary?
Rozpuštěné v kyselině všednosti.
A kde jsou ti hosté?
Schovaní v pouzdře předchozích odmítnutí.
A kde jsem já?
Tam kde jsi.
A kdo jsem já?
Na to se ptej sám sebe...
328.
Život je jako obraz, který tvoříme, i když často máme dojem, že barvy pod štětec nám vybírají jiní...
327.
Zoufalství je tak blízko k smíchu, stejně tak jako smích k zoufalství. Nehraje to moc nahlas?
326.
Kos na fotbalovém hřišti, knoflík, který nejde přišít ke kabátu. Ticho před bouří, vlhké, dýchá do soumraku. Nechám se přikrýt únavou a dotykem tmy se mi zavřou oči. Ve snu se stanu kosem na fotbalo....