305.
Jablka ve sklepě mění tváře, chystají se na poslední maškarní bál. Někdy se cítím stejně jako ony. Taky skončím ve své bedýnce připravený k tomu, aby si ze mě vesmír udělal štrůdl...
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
305.
Jablka ve sklepě mění tváře, chystají se na poslední maškarní bál. Někdy se cítím stejně jako ony. Taky skončím ve své bedýnce připravený k tomu, aby si ze mě vesmír udělal štrůdl...
304.
Sucho se tře o pole. Jiskří předjaří až občas hoří stará tráva. Je čas zbavit se všeho odumřelého pro nový nádech. Pane, nechť přijde déšť, z něhož vyraší vše dobré. Ticho a klid v ranních mrazech, pokora v prvních lístcích pampelek, mír ve zvonečcích bledulí a laskavost v každé nové vůni...
303.
Jaro má silné ruce. Unese celou tíhu znovuzrození...
302.
Oranžovobílá kočka na střeše starého chlíva. Vyhřívá se na slunci. Drahokam, který se zvedne a zmizí za starou lípou ...
301.
A pak přijde déšť a zašeptá do rýn kouzelnou formuli zrození života...
300.
Řekl: "Jen poodejdu. Budu tady, blízko, nebojte. Zůstanu s vámi v každém vašem nádechu a výdechu. Není čeho se bát..."
299.
Na poli valoun hloubavě zaklesnut do hlíny. Slunce rozkrájené žiletkami vln se roztéká na hladině rybníka. Stopy rybářů zamrzly v času a je jich tolik, že se podle nich nedokážu vrátí zpět. Nečekejte s večeří...
298.
Prach v očích, slepený se slzami. Malta bolesti pro zeď smutku. Nechej víčka zavřená, nechej tmu léčit a vzpomeň si na ticho a klid po skončení potlesku za poslední písní...
297.
Vyletěla holuběnka, vyletěla
Nad bílý kostelík
Uviděla v dálce nad obzorem
Těžká mračna z oceli...
296.
Kéž bychom mohli vědět, co zůstává nám utajeno. Je to bezmezný dar laskavosti? Snad. Je to dar cesty doprovázené pokorou? Snad.
Je to záhada. Jako to, co je ukryto ve tmě přede mnou. Vrní večerní vycházka...