295.
Vrní večerní vycházka. Dotýká se jemného přijetí tmy. Projede prázdný autobus a vezme s sebou tenhle okamžik. A tak vracím se zpět do hluku prázdného domu...
Pro přidání příspěku se prosím přihlašte.
295.
Vrní večerní vycházka. Dotýká se jemného přijetí tmy. Projede prázdný autobus a vezme s sebou tenhle okamžik. A tak vracím se zpět do hluku prázdného domu...
294.
Ticho do nádechu. Ticho do výdechu...
293.
...naopak! Ztratíme. Ztratíme iluze pravdy a pravda sama se nabídne jako oběť našich her s lidskou bolestí. Popravena u zdi strachu nám naposledy řekne své "Miluji" ...
292.
...nechť mír provází každý počin. Nechť klid vede naše rozhodování k spravedlivému rozhlédnutí. Nechť pokora provází naše hodnocení každého okamžiku. Nechť čistota je náš kostým. Nechť laskavost je naše nahota...
291.
...a přesto lásko věřím, že ke mně patříš
Ve fackách otce a objetích matky
Jenom si odskočím přibít Krista na kříž
Něco vypít, počkej, hned budu zpátky...
290.
Ta vůně tak hluboká, s jemným chvěním usazená daleko v minulosti. Nejde jen tak vyvětrat vzpomínka na tabák přicházejícího jara. Dýmka zdá se být nacpaná, čeká se na sluneční sirku...
289.
Bažant na hromadě sutě, kosa ranního slunce položená pod starými topoly hned za zdí nemocniční zahrady, šepot motoráku, nový den se stavi společně s domy a mé ticho je víc a víc hlubší, až mě mě bolí každý zvuk...
288.
A možná, že je všechno úplně jinak. Třeba se nám to všechno jenom zdá a čeká nás někdy probuzení...
287.
Svět zamčený do kódů, hesel a uživatelských účtů poněkud ztrácí kontakt s jemnou pravdou. S pravdou, která nepotřebujete certifikace, neboť je neustále se projevující v potvrzení nádechu a výdechu všeho živého kolem...
286.
Malíř napnul plátno mrazivého rána. Voda u slepic opět zmrzlá na kámen mudrců. Jinotaj jejich stop ve ztvrdlém bahně je ve skutečnosti mapa vedoucí k pokladu života...