O HUSTÝM WIMPOUŠOVI
(samoožírací pohádka)
Za hory, za doly, za řekou kdes
hluboký, temný byl čarovný les.
Ode vsi ke vsi kol neslo se krajem
že ten les čarovný skřítků je rájem
a taky hejkalů a strašidel lesních
kteří tam za nocí řádí a běsní.
Nejeden pocestný, chca utrhnout malinu
přišel o termosku i o svou svačinu
a dlouho jej každý pak vyprávět slyšel
jak v tom lese málem i o život přišel.
Jak cosi velkého z trávy se zvedlo
jeho to popadlo, jídlo mu snědlo
a než to zmizelo ve stínu dubů
vtisklo mu do kůže otisk svých zubů.
Ten ho měl na ruce, ten zase na noze
dle toho, v jaký kdo byl právě poloze
jeden ho dokonce měl na svý zadnici
byv právě přistižen, když konal stolici.
No děly se v tom lese ukrutné věci!!
Než dál budu vyprávět, dej si dvě deci. :o)
I stalo se nestalo, že jednou ráno
Honza spad z pece a zakřičel: „ Mámo!!
Chystej mi košili, já půjdu do světa,
tam na mě čeká má princezna zakletá.“
Než dál budu vyprávět, kopni tam ferneta!! :o)
Máma spráskla ruce, dala se do pláče,
napekla Honzovi buchet dva pekáče,
i chleba se sádlem přidala na cestu
a Honza vydal se hledat svou nevěstu.
Předlouho Honza sám toulal se světem
uplynul listopad, přešel i květen
po krásné princezně vidu ni hlesu
až cesta ho zavedla k temnému lesu.
Nalej si zelenou, strachy se třesu!! :o)
Z lesa se linuly podivné zvuky
že by snad divá zvěř, či medvěda fuky??
přemítal Honza a klel: „U sta hromů!!
Přec když už jsem tady tak nepůjdu domů?!“
A vstoupil do lesa ...
Jen vkročil do lesa, ozval se řev,
že by i živýmu v žilách ztuhla krev
že jinej, nevěda, co ten řev znamená
by tipoval medvěda a vzal nohy na ramena.
Však Honza měl tušení odkud vítr fičí
Kdo že tu v lese as straší a křičí.
A vydal se přímo za tím strašným řevem,
hýkání snažil se přehlušit zpěvem,
až došel na mýtinu uprostřed lesa,
tam konečně narazil na poděsa!!
Kdo tipoval hejkala, pravdy má polovic
na suchých kládách ve stínu borovic
k Honzovi čelem a k lesu zády
seděl Hustej Wimpy a děsně řval hlady!!
Dvě velký vodky vypij právě tady!! :o)
I Honza mu dal buchet co napekla máma
a Wimpy hodoval do samého rána.
Ráno pak, lidičky, nevěřte tomu
Honza řek' Wimpymu ať s ním jde domů.
No to je slávy!! Dej si pět malých rumů!! :o)
A tak končí pohádka o čarovném lese.
Wimpy je za pecí a denně cpe se.
Jen Honzově mámě prý občas je do pláče?
To víte...
Čekala princeznu, teď doma má Wimpáče!!
Na závěr vyžahni na ex 2 lahváče!! :o)
Kdo z Vás se poblije, tak si to odskáče!!!
Hustej Wimpy tě vidí!!!