Jan Hilar indie-rock / Ostrava

Během těch večerů, které jen neslyšně plynou dál
Chce se ti spát a objevuješ co jsi dřív nepoznal
A zase váháš, co by jsi měl a co by jsi chtěl
Mosty se zvedaj a mezi dnem a nocí chybí předěl

Možná vidíš hodně, ale zrak tě sem tam zradí
Stále tlačíš na jizvu kde tě kdysi ranilo mládí
Nastavuješ druhou tvář a doutná v tobě skrytý vzdor
Jsi klidně neklidný, když upřeš oči na obzor

Jeden z uprchlíků, kterým je světlo věčně v patách
V kapsách smítka naděje a v krvi koluje odplata
Žiješ jen pro ni, ale ona ti doopravdy nepatří
A zapomenout, co jsi řekl se ti snad jednou podaří

Podaří

Slyšelas jeho příběhy a brzdí tě jen bujný rozum
Navzdory tomu všemu se neubráníš hořkým koncům
Roztrhají tvé přesvědčení, že v těch chvílích jsi naprosto svá
Když se instinkt žene vpřed a svědomí zůstane stát

Tak poděkuješ a bereš si jen co je tvé
A že něco dlužíš, to ti doopravdy nepřijde
Nastavuješ druhou tvář, spěcháš domů, než se rozední
Jsi klidně neklidná jak ti rychle utíká čas k poledni

Jedna z uprchlíků, kterým je světlo věčně v patách
V kapsách smítka naděje a v krvi koluje odplata
Často ho posloucháš a víš že ti nepatří
A zapomenout, co teď cítíš se ti snad podaří

Podaří