Jiří Smrž - O kapele | Bandzone.cz

Jiří Smrž folk / Písek

Profilový obrázek Jiří Smrž
Sledovat
Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Otče noci (Kořeny 2013)
    Nezařazeno
  • Pro Eržiku (Kořeny 2013)
    Nezařazeno
  • Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu (Kořeny 2013)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - Hnuli se z míst (Poslední láska 2005)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž & Pavlína Jíšová - Na dně (Poslední láska 2005)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - Horská Kvilda (Poslední láska 2005)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - Skončil jsem (Poslední láska 2005)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - I Kdyby (Dědičná krev 2002)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - Dnes já nejsem já (Dědičná krev 2002)
    Nezařazeno
  • Jiří Smrž - Marnosti, ustup (Dědičná krev 2002)
    Nezařazeno

Členové skupiny

Profilový obrázek wolfenblut

wolfenblut

45 let / Svitavy

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Jiří Smrž (* 1954, Písek) je český folkový písničkář a básník. Začínal ve skupině Zvoníci již na počátku 70. let 20. století, pak hrával v duu s Jiřím Kovářem V 80. letech psal texty pro skupiny Sem tam a Minnesengři (byl krátce i členem této skupiny), v roce 2001 vydal první sólovou desku Dědičná krev, na kterou vybral své písně z předchozích zhruba deseti let. Za svou druhou desku, Poslední láska, která vyšla o čtyři roky později, získal Anděla v kategorii Folk & Country. Je rovněž spoluautorem folkového oratoria Královna severních záseků a autorem básnické sbírky Eurydika v uhelném dole.

(zdroj: Wikipedia)

http://www.jirismrz.estranky.cz

Rozhovor Jana Buriana s Jiřím Smržem: http://www.ceskatelevize.cz/program/206562225300006.html

Bio a historie

Jiří Smrž! Surovec, který při koncertě drží kytaru pod krkem a rve za struny, jako by si s nimi chtěl vyřídit všechny učty z mládí. A pak ji konejší a hladí a prosí za odpuštění. Je to ten, který křičí bolest a touhu příběhů, co spatřil za zdmi kolem sebe... i v sobě... Křičí kultivovaným jazykem intelektuála a pak zase pláče a sténá, jako miminko, co předčasně vyrostlo v dospělého muže.

 

Jiří Smrž - dřevorubec a čistič melioračních stok... a duší snílka.

 

Štvanec.

 

Když jsem ho naposledy spatřil, na festivalu osamělých písničkářů, měl pravé sklo v brýlích rozpraskané, jako po výstřelu, který jen těsně minul cíl. Říkal, že na něj včera padl strom. A vida pak zděšení v mých očích, jen se rozesmál a dodal: horší byla ta motorová pila. Prolítla mi centimetr od krku... Možná bych se měl zastavit a chvíli přemýšlet - dodal pak ještě - jestli v mém životě není něco špatně.

  

Jiří Smrž, přestože používá ke svému sdělení klasickou písňovou formu, doprovází se na klasickou akustickou kytaru, nepoužívá vulgarismů a vypadá normálně - je alternativní písničkář. Neudělá to, co od něj čekáte. Jeho písničky nelze poslouchat jako kulisu. Právě ten jeho hlas, ne, ony sami vám to prostě nedovolí! Buď si je zamilujete... a nebo... nic nechápete!

 

To setkání s ním na mě mělo ještě jeden - terapeutický účinek: Jestli tu totiž může po desetiletí, zcela nepovšimnut, sbírat spadaná zlatá jablka Smrž, pak co jsem já, abych si činil nároky...

Motám se kolem muziky (byť spíš jen jako přidavač) možná moc dlouho. Tak dlouho, až mi to občas připadá, že nic už nikdy nebude jako kdysi. Že už jsem si zkrátka něco zásadního odžil a teď je to pryč. Že svět už je plný jen postřikuodolných brouků Pytlíků a i já sám nejspíš už asi „všude byl a všechno viděl“ - a pak najednou bác ho! Jiří Smrž! Milosrdná facka co křísí tonoucího z šedi.

Tak jo, tak mi spousta dobrých věcí zevšedněla - a co! Největší nepřítel nejlepšího přece není to špatné, ale právě to dobré!

 

A on je pro mne tím pomyslným nejlepším.

 

Ale jednou po jeho vystoupení kdosi řekl: Nechápu, jak jsem mohl žít a neznat Jiřího Smrže! Vím, že to možná zní tekutě pateticky, ale já si za tím fakt stojím!

 

Caine, 2009.08.23