Kocourovo Kartáč - Novinky | Bandzone.cz

Kocourovo Kartáč pop-country / České Budějovice

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Lítám jak pták
    Nezařazeno

Podivný email

Včera nám přišel na naší kapelní adresu podivný mail, o kterém nevím co si mám myslet. Něco mi na něm nesedí. Posuďte sami:

 

 

Ahoj kapelo,

byl jsem na vašich několika posledních vystoupeních, a zapůsobilo to na mě tak silným dojmem, že vám musím napsat.

Tedy abych byl přesný, nejsilněji na mě zapůsobil váš baskytarista Michal Pazdera.

Děkujte pánubohu, že vám do kapely přihrál takového muzikanta, bez něho by po vás ani pes neštěkl.

Neznám druhého takového baskytaristu, u kterého se snoubí strojová (neváhám použít výraz metronomická) přesnost a brilantní technika pravé i levé ruky se sametovým hlasem, který ať už jako sólový zpěv nebo jako vokál k vašemu zpěvákovi, posunuje každou píseň o několik úrovní výš. A to vše s nebývalou skromností, která se u umělců Michalova formátu hned tak nevidí. A to je ještě navíc špičkový zvukař, jak jsem se na vlastní uši přesvědčil na vystoupení např. ve Starých Hodějovicích nebo v Nemanicích. Rozum mi nad tím zůstává stát, co všechno může dokázat jeden člověk.

Chtěl jsem to napsat do vaší návštěvní knihy, bohužel je tam zřejmě nějaký technický zádrhel a příspěvek tam nelze zveřejnit, tak využívám této možnosti a píšu prostřednictvím emailu a připojuji prosbu o zveřejnění na vašich stránkách.

Na závěr bych chtěl popřát Michalovi hodně hodně štěstí a pevné nervy, a vy ostatní se od něj co nejvíc učte, je až s podivem, že muzikant jeho úrovně stále setrvává v kapele průměrných kvalit.

 

S pozdravem

Lachim Aredzap 

(na vysvětlenou mého netradičního jména, můj otec pochází z Arménie)

 

No tak to teda na přání Lachima zveřejňuji, ale stejně se mi na tom něco nezdá...

Rabbitek

Poděkování Michalovi

Chtěl bych využít těchto stránek a jejich prostřednictvím veřejně poděkovat Michalovi. Ptáte se za co? V tom případě musím začít trochu zeširoka.

Dohodli jsme se s ostatními chlapci z Kartáče, že je škoda trávit čtvrteční podvečer doma u televizních obrazovek a že si půjdeme zahrát. Dlouho se o tento náš volný termín přetahovala Budvar Aréna s KD Metropol a Hodějovickou hospodou, nakonec však  zvítězila Hodějovická hospoda, patrně díky tomu, že paní vedoucí je Michalova dlouholetá známá a Luboš to má z domova co by kamenem dohodil. Po příchodu, postavení a nastavení aparatury jsem během čekání na Jakuba brnkal na kytaru, zkoušel vyluzovat různé (pa)zvuky ze skříňky BOSS ME-50 (kterou mi laskavě zapůjčila firma UNITOP) a rozhýbával prsty. Vše se jevilo být v pořádku, zvuk linoucí se z bedny byl čistý a jasný, takže po příchodu Jakuba jsem (aniž bych pojal jakékoliv podezření) odložil kytaru, vytáhl housle a zahájili jsme standartní produkci ve stylu country. Moje slavná chvíle měla přijít v písni Hotel California od Eagles, neboť poslední měsíc svého života jsem strávil pilováním sóla a dosáhl dokonalosti takřka nerozeznatelné od Joe Walshe, čímž jsem se ostatním chtěl pochlubit a pokochat se jejich spadlými bradami.

Jakmile přišel tento song na řadu, chopil jsem se kytary a čekal na svoje dvě minuty slávy. Kýžený okamžik přichází, hrábnu trsátkem do strun, ale co to? Ticho!!! Jak je to možné??? Bleskově kontroluju kytaru a BOSSe, vše je v pořádku. Hraju dál (ovšem stále jen sám pro sebe) a kopu do Michala, aby něco provedl. Pro nezasvěcené musím podotknout, že se Michal kromě svého hlavního zaměstnání zabývá též zvučením různých kapel a docela dost si na tom zakládá. Tentokrát však nezvučí cizí kapelu, ale nás. A to je zřejmě ta chyba – znáte přece to přísloví „Kovářova kobyla a zvukařova kapela…“

Michal začal kroutit nejdřív hlavou, pak i různými knoflíky, tahat za všechny možné šavle, vypínat vypínače a zapínat zapínače a podařilo se mu nemožné, těsně před koncem mého brilantního sóla začala kytara hrát z beden. Nejdřív jsem mu chtěl nadávat, a tenhle článek měl být původně ostrou kritikou Michalova zvukařského umění, ale pak jsem si naštěstí uvědomil, že je to vlastně naopak a že bych vlastně Michalovi měl být vděčný. Jakmile totiž dopíšu tenhle článek, jdu se učit píseň  Na nebi svítí od Dana Bárty, ale díky Michalovu zvukařskému umu mi stačí, když se naučím řekněme posledních 5 taktů, čímž ušetřím spoustu času, který budu moci věnovat třeba prosazování celosvětového míru.

Díky Michale!