(Papír sklo plasty, Samci, Tatramat, Elektrotvarovky, Nízkorozpočtový den pana Houly)
(Bukvice, The Lipstick Pussyprint band, Psychopárek)
Nic však nepřikrášluji, když říkám, že mi lidé říkali: kouzelník, pan Tau, debil, mamrd, magor, čurák; byl jsem jim kýmkoliv mě chtěli mít, leč nebyl jsem jim děvkou; měl jsem je rád.
Jednoho dne jsem potkal psa. Pes psal. Říkal mi pan klobouk, pak kvokeidodleido, pan perfektní, pan nepotřebuju jíst, pan heřman, degen. Měl mě rád. Spal se mnou, četl se mnou. A další — Gottlieber — nás spolu namaloval. Namaloval nás po paměti, a tak jsme na počest toho obrazu, který nám tak připomněl desky z hradu Kalštejnu, založili skupinu.
Zkoušeli jsme hrát písně od Velvetů, jenže se každá naše zkouška proměnila v kuřácký a čajový dýchánek nebo rovnou v žranici. Uznali jsme tedy, že bude lepší, bude-li hrát pouze Gottlieber a my zatím číst vlastní texty. Tak vznikl Kouzelník a jeho pes.
Když jsme pak brzy měli naše první vystoupení na Palachových kolejích v Hradci Králové, uznali jsme, že jsme dobří, přesto máme v co se vyvíjet. Tak se tedy stalo, že se vyvíjíme a vy nám s tím pomáháte.