Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Ligotský Marras rock / Komorní Lhotka
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
DJ
Nástrojové obsazení:
Bicí,
Mrdanga
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Bio a historie
Inu, nebylo to zdaleka lehké. Kdysi dávno, dejme tomu v roce 2003 si Valas poprvé začal pobrnkávat na vypůjčené akustické kytaře staršího data výroby. Ta kytara měla celkem fajn zvuk, pokud ji držel v ruce
člověk, který ovládal alespoň pár základních akordů. Mezi ty šťastné ovšem tehdy Valas nepatřil. A tak drnkal, učil se akordům, vybrnkával různé melodie podle sluchu až se mu prstíčky červenaly. Někdy i modraly. V té době absolutně propadl tomuto
nástroji.
V prosinci roku 2004 mu jeho spolubydlící sdělil, že viděl skvělou nabídku. Elektrická kytara + kombo za 4500 Kč. Ale prý jsou ty kytary už jen tři. Valas se zaradoval, ale po chvíli zesmutněl. Bylo
mu jasné, že před Vánocemi bude o takový set nemalý zájem. Chtělo to rychlé jednat. Hotovost v té době neměl a tak přemýšlel, kde si půjčit. Zachránil ho kolega ze školy, který v té době měl tuto částku u sebe v hotovosti. Milý Valas ho nakonec přemluvil,
upsal se závazně, že obnost do stanoveného data vrátí a přímo ze školy jel do prodejny hudebnin. Cesta tramvají z Poruby do Centra byla nekonečná a Valas chvílemi málem sám tramvaj tlačil ve snaze urychlit spád událostí. Konečně byl v hudebninách. Bylo
tam tehdy narváno, že se témeř nedalo hnout. Valas však bryskně proplul, přeskákal, podlezl dav lidí, který ho dělil od jeho vysněné kytary. Kytara tam sice ještě byla, ale už jen poslední a tu drželo ve svých neohrabaných prackách pre-pubescentní
mládě a žadonivě vzhlíželo ke svému (asi) otci. Ten podle gest zvažoval, jestli koupit či nekoupit. Valas jako meč rozetnul atmosféru této předvánoční idyly a s výkřiky typu "beru, já ji beru, okamžitě beru.." skoro povalil prodavače....Za pár minut si
již Valas odnášel svou vlastní elektrickou kytaru Behringer s 15W kombem stejné značky s sebou. Od té chvíle byl již ubohý Valas ztracen docela. Nebyla chvíle, kterou by netrávil s kytarou - tuším, že první noc s ní dokonce i spal. A cvičil a
cvičil.
V roce 2005, někdy na podzim byl Valas na svém obvyklém tahu v Pejpru. Po několika pivech se začal vehementně informovat, jestli v Komorní Lhotce není někdo, kdo taky na něco hraje. Velmi častá odpověď "Umím hrát dobře na nervy " ho zbavila všech iluzí. Ještě párkrát to pak zkoušel, avšak bez úspěchu. I věhlasný ligotský web ozdobil tímto dotazem. Tam se dočkal akorát nějakého flétnisty / flétnistky. To ovšem neodpovídalo Valasovým představám.
Léto roku 2006 bylo pro statečného Valase klíčové. Po dalších úspěšně zdolaných zkouškách mu nastaly 3 měsíce volna. A tak ho jednoho večera, který strávil s tehdy jeho velmi dobrými přáteli v opojení nejen pivním ale i jiném, napadla spásná myšlenka. Natočit si vlastní album s vlastnoručně nahranými písněmi. Po 1,5 měsíci dodělal toto dílo. Nebylo to nic moc, ale Valas byl nadšen faktem, že něco vytvořil sám a ono to hraje a chvílemi i zní :-)))
Po malé (ale pro něj velmi cenné) pochvale začal znovu neúnavně hledat týpky, co na něco hrají. Odpovědi se začínaly měnit. "Já bych hrál, ale musím si koupit bubny. Budu je mít po
Vánocích" pravil dnešní největší fanda Marrasu, Ota. Valas věřil, ale nedočkal se. Totéž se stalo v případě Mariana, který s naprostou jistotou tvrdil, že si koupí basovou kytaru, ale prý až si Ota pořídí bubny. Nic takového se nestalo. Valase to
zklamalo, ale "sítě" nechal rozhozené.
Jednou, pro změnu to bylo v Pejpru (to je zajímavé, co?), byl Valas opět na jednom ze svých pravidelných pátečních taženích. Znenadání ho oslovil Lukáš Kocich, že prý slyšel, že Valas hraje na kytaru.
Valas zpozorněl a hned se ti dva dali do řeči. Lukáš byl stoprocentně rozhodnutý, že si koupí bicí soupravu. A jak řekl, tak udělal. Valase málem štěstím piclo.
Po nějaké době se konečně domluvili, že si zkusí jen tak zahrát. Od této chvíle se vlastně začínají formovat prapočátky našeho hudebního seskupení.
Poprvé si spolu zahráli v garáži Valasova bydliště. Byl to velkolepý okamžik. Společně přivezli na místo Lukášovy bicí a s tím
nejpyšnějším gestem začali všechny části nosit do garáže. Garáž byla prosáklá pachem kočičích exkrementů. Kočky v ní totiž trávily spoustu času. Ale ani toto ani prach a nepořádek (bordel a maras) těm dvěma v té chvíli nevadil. Byli rádi, že aspoň někde
můžou chvíli řádit. Tříhodinový kravál (špatná akustika - odraz zvukových vln od stěn malé garáže) uvedl ty dva do stavu blaženosti. V krátkých kuřpauzách si totálně zahlušeni sdělovali své pocity. Tehdy odhalili první problém, se kterým se budou muset v
budoucnu potýkat a posléze také vypořádat. Valasovo 15W shit fujtajl Behringerkombo již nestačilo přebít hlasitost bicích. Slyšet šlo, ale jen v pásmu vyšších frekvencí, takže patrný byl jakýsi rytmický high-distorted noise, tedy hodně zkreslený rytmický
hluk - šum.
Pak proběhla v této garáži ještě jedna podobná akce. Dokonce se na ty dva přišli podívat Ota, Hověz a jeho Lucka a pro budoucnost velmi
podstatný člověk - Rado. Prvním třem 20 minut bohatě stačilo, jen Rado zůstal až do konce. Byl ze souhry Lukáše a Valase nadšen.
Na pozdějším nekrátkém posezení (hádejte, kde ) u piva s těma dvěma se svěřil, že by rád taky hrál a že kdysi hrál na klavír, takže malé
zkušenosti a hlavně, hudební sluch má. Bylo jasné, že více než klávesy potřebuje kapela basu. A tak si Rado za pár dní koupil 4-strunnou baskytaru Behringer a s ní 15w basové kombo stejného výrobce. Nutno říci, že začínal od píky, nikdy basu v ruce
nedržel, neuměl vůbec nic. Jeho nadšení se s prvním neúspěchem cokoliv zahrát ztrácelo. Struny moc tlusté, daleko od sebe, prsty neohrabané, co po chvíli basování bolí a rudnou (někdy i modrají)....Další "zkouška", tentokráte už nás tří, již nemohla
proběhnout v garáži u Valase. Okolí mělo výhrady (a bylo to pochopitelné). Rado nabídl jeho garáž. Ta byla ještě menší a odrazy byly už skoro nesnesitelné. Nutno podotknout, že jeho kombo, ač taky 15w, nedosahovalo více než poloviční hlasitosti shit
fujtajbl komba Valasova, takže si každý určitě dokáže představit, jaká to byla kakofonie. A jako by toho nebylo málo, přijelo se na nás podívat pár zvědavců a ti nás okamžitě "pohřbili". Na jejich výrazech šlo poznat, že se jim naše "buření" zas tak
nelíbí. Hlavní je, že se to líbilo nám a hlavně!! pořád líbí.
Po pár těchto zkoškách jsme usoudili, že bez stabilní zkušebny, kde bychom si mohli buřit dle libosti, to nepůjde. Na několik zkoušek jsme měli k dispozici součást jedné z nejmenovaných ligotských knajpek (no ,která to asi byla :-)). Tam byla vynikající akustika, dá se říct, že přímo ideální. Jenže po několika zkouškách se náš kravál majiteli přestal zamlouvat. Bylo to pochopitelné. Nakonec jsme přecejen, díky Lucky Molinové, stabilní marras zkušebnu sehnali. Po pár úpravách se tam již dá celkem kvalitně zkoušet. Až na tu zimu a vlhkost, ale to přece marasníkům, jako jsme my, nevadí....
Pomalu jsme každý začali investovat do tohohle našeho koníčka, lepší činely, komba, mikrofon atd.
Nedílnou součástí našich momentálních marras začátků je týpek, kterého sehnal Lukáš - teda Rock rebel :-)). Jmenuje se Jirka a valí na kytaru hodně dobře, má dost zkušeností z jeho předešlého působení v jiné nejmenované kapele. Celkem dost nás všechny tři pozitivně ovlivňuje a tak se učíme rychleji. K našemu marrasu se však přidat nechce. Prý bude jen hostovat. ...lepší než nic (od 1.1. 2008 je již Jura trvalým a nezastupitelným členem Ligotského Marrasu). Od tohoto dne oficiálně vzniká fantastická čtyřka :-))) Ligotský Marras
Tak to by, milí návštěvníci, tak ve stručnosti bylo asi tak vše k historii vzniku LM.