Hudba mě provází už od malička. Vždy jsem byla velmi živá a aktivní, ráda jsem zpívala. A protože i hlas je hudební nástroj a zpěvu jsem se chtěla více věnovat, rozhodla jsem se jej vylepšit a hlas
cvičit. A tak jsem v mých 15 letech začala docházet na hodiny sboru i sólového zpěvu k úžasné učitelce Alence Benešové. První 4 roky jsem se učila klasiku, která se mi velmi líbila a bavila mě. Někdy jsem ale nebyla ve své kůži a dost dobře mi
árie zpívat nešly. Jako bych byla v křeči. Jednou jsem však dostala noty ke skladbě The man I love od úžasného skladatele George Gershwina a já najednou věděla, že to je ono! Jazz, swing! Našla jsem své srdce. Toto byla ta hudba, po které
mé srdce i hlas toužily. Najednou se zpívalo samo a tak lehce, svobodně. A tehdy jsem pochopila, jakému stylu se chci věnovat, že jazz je můj svět. Měsíce plynuly dál a k mým oblíbeným žánrům se připojil také muzikál, ve kterém se mi velmi dobře
pracuje s emocemi. Jako bych si při zpívání příběh přímo prožila.
Pracovní a úřední záležitosti však nedovolovaly dál ve cvičení sólového zpěvu pokračovat, tudíž jsem se vydala na svou vlastní dráhu. Objevila jsem v Praze skvělý klub Válec, ve kterém dosud koncertuji.
A předevšim jsem potkala úžasné muzikanty a přátele. Jedním z nich je Jan Koutecký, absolvent Ježkovy konzervatoře, vynikající klavírista, se kterým jsem začala spolupracovat a koncertovat - zkrátka jsme tvořili nerozlučnou hudební dvojku.
Posléze jsem se více hudebně sblížila i s dalšími skvělými muzikanty (Pavel Pešina, Lucka Svadbíková a Miroslav Hejl), se kterými jsme se společně potkávali na hudebních akcích, hráli a zpívali popové a
rockové věci. Rozhodli jsme se vytvořit kapelu, která by hrála písně, které má ráda a zároveň něco z mé vlastní tvorby. A tak vznikla kapela LunedBand.
Tím se však zúžil prostor a čas pro jazz, a tak jsem se na téměř dva roky od jazzu odklonila. Postupně jsem si začala přibírat další aktivity a připojila se jako zpěvačka také k
folkové kapele Druga, která je zaměřena na pohanství a slovanskou mytologii. Aktivit na mě postupně začalo být příliš a už jsem nebyla schopna věnovat čas a energii kapele LunedBand, proto jsem se zde rozhodla působení dočasně
přerušit.
Časem jsem však své roční působení v kapele Druga ukončila, protože se mé priority posunuly a rozhodla jsem se nejvíce věnovat orientálnímu tanci. I přesto, že mě tyto hudební styly bavily,
jsem se cítila nenaplněná. Jako by mě kus chyběl, jako by mé srdce nebylo celé. Během loňského roku jsem si procházela temnějším obdobím a začala si více uvědomovat, že bych měla dělat to, co skutečně chci, po čem skutečně toužím a co miluji. Jako bych
předtím úplně zapomněla na jazz, swing i muzikál. Po takovém zpívání se mi poslední dobou stýskalo víc a víc a často jsem si kladla otázku, proč jsem přestala zpívat to, co miluji nejvíc. Nejprve jsem si vyčítala, že jsem s tím přestala,
ale posléze jsem si uvědomila, že je důležité vydat se na další cestu a poznat jiné věci, aby se člověk mohl zase vrátit zpět ke svému srdci. A věřte, že cestu zpět k srdci vždy najdete :)
A tak jsme téměř po třech letech společně s Honzou Kouteckým a saxofonistou Jiřím Mikulášem vystoupili ve Válci na vánočním koncertě 14. prosince 2018. Bylo to úžasné a já se opět cítila šťastná a naplněná.
To je to, po čem mé srdce volalo.
Rozhodně chystáme další koncert, tentokrát na jaře!
Těším se s Vámi na viděnou i na slyšenou!
Vaše Luned
