Za celý svůj život jsem se setkala s několika pytli předsudků. A jedním z nich je ten, že by (NE PŘÍMO ŽENY, ALE HLAVNĚ JÁ) neměla repovat. A víte co? Je mi to jedno. Budu ráda za podporu, nehodlám si na nic hrát, a jestli bych měla někdy skončit jako polovina české scény, přičemž je mužská strana tvořena převážně pózery (netvrdím, že jsou jimi všichni) a ta ženská zase buď malými přidrzlými holčičkami, které si myslí, že když budou dostatečně sprosté, tak zboří svět (doufám, že jste všichni pochopili o kom je řeč), nebo těmi, které se zabývají hromadnou tvorbou lovesongů. (Myslím, že baby, nad kterýma jsem se několikrát pozastavila a podpořila bych je, jsou jen dvě. Ale každý má svůj styl.) ,tak bych raději skončila.
Jak jsem se k tomu dostala? Heh, ne že bych to začala jen tak z čista jasna poslouchat, a že by se mi líbilo, jak se u toho dá hýbat do rytmu a máchat rukama, ale jako malá jsem se zasekávala na NWA, D12 a těchhle věcech, (mám staršího bratra, který mě k tomu dovedl) a pak jsem pozvolna zjistila, že je lepší poslouchat to, čemu rozumíš a co ti do života něco dá, na co si vzpomeneš v různých situacích a hlavně ti to pomáhá v určitých chvílích zůstat nad věcí. A to je podle mě i to poznání, které chybí mnoha lidem. Z této nevědomosti potom vznikají NewSchoolové SHITY. Když mi do jednoho rýmu dáš osmkrát kokot, tak tě moc obdivovat nebudu, protože to dokáže každý, takže kdo se mnou souhlasí, doufám, že se ti bude moje tvorba líbit.
S pozdravem mannia :)
(a ano, píše se to pouze malými písmeny)
Biomaras