Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Masete alternative-rock / Praha
Playlist kapely
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Není to tak špatné jak se vám teď zdá!
Veronika - zpěv
bratr Šámus - kytara
člověk - basa
Olie Kankula - bicí
masete.band@gmail.com
Bio a historie
Jednoho podzimního večera, když stromy shodily skoro všechno své listí, rozsvítila se na budapešťském předměstí barevná světýlka, která oznamovala, že se blíží čas nevázané radosti, smíchu a her. Vzduch byl prosycen pyžmem a libido se stalo téměř hmatatelným, a to i pro majitele zánovního autodromu Mega Race, který byl v celém Maďarsku známý spíše jako Crazy Car. Z ničeho nic, se najednou na ploše legendárního Crazy Caru stalo boží dopuštění, což mělo za následek náhlé pozastavení jeho provozu. Zkrachovalému majiteli nezbylo tudíž nic jiného, než s viníky dopuštění uzavřít temný pakt. Ten záhadný pakt obsahoval pouze masetö a jednu obyčejnou tužku.
“To tenkrát v tom Uzbekistánu..”.
“To je tam nahoře?”, přerušila ho.
To víš, že jo, pomyslel si, ale nenechal si přetrhnou nit.
“To tenkrát v tom Uzbekistánu. Za mlada, když sme byli ještě s cigánama na tej štaci, tam sem to prvně měl! To vám bylo, paninko!”.
“No a kdy jste tam vlastně byl?”, zeptala se tak bojácně, až ho to vylekalo.
MLASK! Mezi jeho rozechvěnými masitými rty zmizela jakási malá červená kulička.
“Tak to je jedno z posledních co mi zbylo.” posteskl si a začal znovu vyprávět o své štaci.
“No jak povidám, s cigánama to přece bylo! To vám byly časy! Byl tam s náma i cirguz, nějaký zvíře tam měli, či co to bylo a tu mrštnou ženskou co na něm jezdila. Tu sem měl tuze rád... A ten její otec, jak to celý měl, tak ten za mnou jednou přišel s
malym pytlíčkem plnym červenýho potěšení. Bylo už pozdě večer a právě začínalo pršet. No a von pá: “To mi dal jeden takovej divnej hrbáč, kterej se šel podívat na tu mou holku a neměl nic, než jenom tenhle pytlik, prej ňáky Vajíčka zapomnění tomu tady
řikaj.”
“A kdo je teda snášej?” zeptala se.
"A ten pytlik sem furt měl, tak sem se do něj kouk a ňák to tak dobře vonělo, tak sem to vochutnal! Dobrý to bylo, to jako že jo, ale takový hořký a pak horký. Au! Pálí! Na to si musíš zvyknout a vydržet to, pak to stojí za to.”
Hned ráno, když do ruda rozžhavené slunce vykouklo nad uzbekistánské kopce, vydal se tedy do nedaleké a velmi chudobné vesnice. Vesnička to byla pěkná, ale vedla tam jen jedna kamenitá stezka, která se klikatila v údolí u horské bystřiny. Jak si tak pěkně
vykračoval, uchvácen pro něj neznámou krajinou, uvědomil si, že ho celou dobu jeho vycházky pronásledují desítky zvědavých pohledů. Prázdný pytlíček třímal dosud ve svých zpocených rukách, ve snaze opětovně jeji naplnit až po okraj a pokud možno hned! Ony
červené kuličky totiž bude mít určite chudobný hrbáč.
“Peněz má jistě málo, přivýdělku se bránit nebude a moje peníze přece nesmrdí!”, říkal si.
Najednou se před ním otevřel výhled vskutku nebeský. Již z dálky viděl hrbatého starce, který předchozího dne změnil Vajíčky jeho život.
Inu došel k chudákovi a pravil: “Jsem majitelem světoznámé atrakce Mega Race, ale vy to spíš budete znát jako Crazy Car! To sou takový ty malý jakoby autíčka.”
“Já vím kdo jste a proč jste za mnou přišel.”, odvětil stařec doposud neznámým jazykem.
Majitel užasl, protože ta slova, která se mu zdála jen jako směsice různých zvuků najednou začala dostávat jasné obrysy.
“Dyť já vám rozumim! Jak jste to udělal?”
“To byla Vajíčka zapomnění. Můžu ti jich dopřát tolik, kolik uneseš, ale podmínkou je, že si s sebou vezmeš i masetö!”
“Pro ta lahodná Vajíčka vám budu k vůli, hodný stařečku!”
“A kolik ste jich teda přivez? Že bych taky vochutnala, ty Vajíčka, nebo jak ste to řikal.”
“To by nešlo, milá zlatá, ale můžete si dát jednu jízdu grátis! Bydlim támhle a sám!”
Stalo se to náhle, ale on s tím již tak trochu počítal. Od doby, co mu náhoda a vlastně i osud přivedl do cesty záhadného uzbeckého starce, byly jeho dny zastřeny červenou mlhou Zapomnění. Ze začátku jěště dokázal rozlišovat dny a týdny, které najednou plynuly tak zvláštně lehce a také autodromu se dařilo nad obyvklé poměry, ale všechno se muselo navždy změnit.
Ležel na posteli, která byla dříve spíše jídelním stolem, jehož nohy byly pro majitelovu potřebu zkráceny téměř tolik, že vypadaly jako čtyři malé špalíčky. Prostěradlo položené jen tak ledabyle na desce stolu bylo potřísněno vínem, krví a sem tam na něm ulpělo i něco z talíře, když se zrovna podávala snídaně (lépe řečeno oběd) do postele. Svoje kdysi svalnaté paže, které zdobilo mnoho různých tetování, měl nyní spuštěny dolů na zem a zdálo se, že jsou natolik slabé, že již nedokáží postrkovat vozítka autodromu, natož opatrovat a bránit onu krásnou plavovlásku, která se nad ním právě skláněla k prvnímu ranímu polibku.
Nebylo již Vajíček a tak věděla, že bude nejlepší nijak neriskovat a nechat ho spát. Od doby co snědl poslední, nebylo ani jednomu z nich nikterak do zpěvu. Ostatně jemu do zpěvu nebylo téměř nikdy, jelikož věděl, že jeho zpěv spíše než by lidskému uchu lahodil, případné posluchače odradí. Býval často nervózní a rád se zapletl do kdejaké potyčky, která se v lunaparku odehrála. Dobří lidé, kteří ho dříve obklopovali a s nimiž projel půlku známého světa, nyní odešli a jakoby s sebou vzali také mužovu mladickou jiskru v oku a chuť do života. Neznámý pozorovatel, by jistě nezpozoroval žádnou změnu, ale ti, kdo ho znali dobře, nebo si to alespoň mysleli, si najednou všimli podstatné změny. Nebyl takový jako dříve, povídalo se u každé maringotky... Oblékla se proto co nejrychleji a vyšla jen tak bosá před maringotku, která ještě zářila novotou. Raději ani nemyslela na to, co se v příštích dnech stane, muž byl totiž s masete tolik spojen, že jeho ztrátu nejspíše ponese velmi těžce, ale od té osudné noci, kdy se jeho život ocitl v rukou temného proroctví nebylo jiného zbytí.
Zaplať Pánbů, že na to ten Kluk zapomněl...
