Jednoho dne sem se vzbudil a pak sem šel nakoupit nějaký jídlo, pak sem to uvařil a začal to jíst, když najdenou kdosi klepal na dvěře...
Tak se jdu podívat a tam stála krásná žena a řekla jen...ahoj, slyšela sem o tobě, že prej hledáš pravdu...
jo hledám, říkám jí na to, a ona na to řekla: a co je to pravda?
Já na to něco jako : To právě nevim, a ona: No tak vidíš, hledáš něco, a nevíš co to je? to pak nevíš co hledáš... a já na to - aha... tak to je snad lepší nic nehledat, a ona na to - no to je tvoje věc, dělej si stiom co chceš, já sem ti jen chtěla říct...
A tak sem se s ní rozloučil a zavřel za ní dveře...
Pak mě napadlo začít hledat něco konkrétního, tak sem si představil jak asi vypadá můj vysněnej ideální život....byla to krásná představa, a tak sem si řekl že tu představu zkusím naplnit, a vůbec nejlepší je zkusit naplnit každou představu kterou mi to nekonečný toužení předhodí....
A tak se v tom motám do teďka, pořád nějaký cíle a pořád nějaký naplnění...
.....to je pravda....nekecám
Moc se mu na svět nechtělo, věděl, že to bude dřina, chvilku to vypadalo, že snad se z toho posere, ale pak si všiml, že už se posral tolikrát, že to snad stojí za to, už to nějak zkusit prolomit, a začít vychytávat jak na to, no a tak se z toho nějak vyhrabal, a občas to zase vypadá na pěknej průser, tak snad aby nebyla nuda, a aby měl co dělat, když už si vybral že se teda tady bude....nu což ?