Za devatero horami, devatero notami
žil byl jeden jazzový standard. A ten se vydal do světa a šel a šel a šel a cesta mu utíkala a čas taky, až došel do zkušebny, a jelikož to byl standard světaznalý a protřelý, nic se neostýchal a hned se sám nahrál. Nahráváno na diktafon, zpěv + kytara minona. No a aby mu nebylo smutno, sbalil někde po cestě ještě They can´t take that away from me, když se válela v rigólu u cesty a tvářila se bezcílně. Rozdíl čisté kvarty byl ovšem mezi nimi nepřekonatelný.
A jelikož jsou kytaristi tvorové podléhající aktuální kytarovým mániím, neopomněla jsem přidat malý příspěvek k celosvětové facebookové módě válu Somebody that i used to know. Jelikož jsem na to tentokrát byla sama s diktafonem, nemůžete od toho samozřejmě čekat deset rukou a tři hlasy, ale dvě ruce a jedna noha celkem postačily. Škoda že jsem nemohla jako správný kytarista ještě ťukat kopák penisem.
