Najzar koření hluboko v devadesátých letech , úplně přesně v roce devadesát tři. Tehdy ovšem hraje vesnické tancovačky (hojně navštěvované, leč standardně upivené). Dlouho to ale nevydrží, neboť trojice vlasatých teenagerů už začíná cítit, jak jí svrbí
dlaně v touze po vlastní tvorbě. Dlouho nezůstali ani u názvu Viadukt (thanx to Michal V.). Záhy ('94) proto dochází ke změně názvu na Mary's Green Head , pod kterým kapela hraje několik let po českých klubech (ačkoliv časem se mnohem lépe vžilo zkrácené
MGH - místy replikováno jako MHD, či MHG). V té době (1993 – 2004) natočilo MGH sedm demokazet, vystřídalo sedm basistů a odehrálo hrubýn odhadem něco ke stovce koncertů. Dlužno vzpomenout na „tvůrčí“ pauzu v letech 2000-2003. To už je skoro najzar. MGH
začíná znovu hrát, skalní trio doplňuje přemluvený klávesák Marek Hlosta. Ze zkoušek vypadávají postupně natolik podivné písně, že by bylo škoda je nenahrát. Tak také vzniká deska s názvem Hydrofonie, natáčená na přelomu let 2004/2005 ve starohamerském
Kročkově. Zatímco kopřivničtí kolegové nazývají svou desku podobně jako MGH, MGH už pomýšlí na změnu názvu. Po všech peripetiích a výměnách názorů je tu oficiálně najzar. Deska je jakoby hotová, hledá se vydavatel. Vzniklé volno se vyplňuje dvojitým
nahráváním (písně nahradí některé slabší kolegyně na opět bezejmenném debutu) a účastí v soutěži Coca-cola popstar, kde se nevyhrává, nýbrž se tam je čtvrtý. A to už jsme skoro u dnes… Přibyli ještě dva noví potencionální vydavatelé, nové zkušenosti a
přísliby a začíná se koncertovat. Mějme se pěkně. David.