Roman Mlejnek - basa
Pavel Oravec - buben
Lukáš Fajx - kytára
Lucky Major - zpěv
Bára Bláhová - zpěv
Veronika Jiránková - saxofón
a Radek Lázok - klávesové nástroje
Počátky evoluce uskupení se datují na přelom let 2002 a 2003. Tehdy došlo za doposud ne zcela vyjasněných okolností k setkání Romana Mlejnka, Lukáše Fajxe a Ladise Mařana, kteří položili základní kámen hudební formace tehdy zcela bezejmenné. Zhruba po
roce dochází k doplnění sestavy, která se záhy ukázala být výměnou. Bubeník Ladiz byl stržen voláním srdce a vyměnil stylově nezařaditelné těleso za hardcore jako řemen. Na jeho místo tak přišel mág černobílých kláves všeho druhu Radek Lázok.
Instrumentální experimenty kytary, basy a kláves záhy naprosto logicky a nesmírně citlivě doplňuje bubeník Pavel Oravec. Bezejmenná skupinka hudebních nadšenců dostala tvar a konečně i jméno. Mr. Day! Došlo k prvním veřejným exhibicím (Mr.Day za
„živňákem,“ Mr.Day v rokáči, Mr.Day na „Géčku“). K definici stylu: Mr. Day – alternative fusion feat. drums and KGB.
Přes přesvědčení všech zainteresovaných o dostatečnosti personálního obsazení a nonverbálního projevu podlehla skupina v roce 2005 nátlaku skalních fanoušků a jiných podivných individuí a doplnila sestavu o zpěváka, řečníka a skutečného frontmana Lukáše
Luckyho Majora Mejsnara. Prakticky bezprostředně poté (nebo před tím) přivedl Radek saxofonistku Veroniku Jiránkovou, která rozzářila uskupení nejen odleskem blyštivých klapek svého nástroje a kapela byla na dlouhou, předlouhou dobu kompletní. Pod tlakem
objektivních okolností se doplnil respektive zpřesnil název a neo Mr. Day byl na světě.
Koncert střídal (zhruba ve čtvrt až půl ročních intervalech) koncert. neo Mr.Day za „živňákem,“ neo Mr.Day v rokáči, neo Mr.Day na „Géčku...“ Zformovalo se tvrdé jádro obou skalních fans. I nějaké ty zájezdy proběhly (dvakrát Jičín – neo Mr.Day v Tančícím
domě, neo Mr.Day v Lodžii) z nichž nejvíc utkvěl ten do Hronova (neo Mr.Day (pro)Tibet), kde kapele předskakoval strejda Hájíček s Krucipüskem.
V průběhu let 2010-11 odchází Radek. Po hodinách a hodinách fundovaných diskusí, afektovaných hádek a vůbec vypjatých situacích nad budoucností kapely („kde ku.va seženem klávesáka??!“), hektolitry piva a spoustouzeleniny, došlo ke všeobecnému konsensu:
„Budem dělat jakože nic a jedeme dál!“ A fungovalo to. Chvíli.
Verča si bere časově blíže nedefinované volno. Následují další hodiny a hodiny debat, hledání variant, řešení. Další hektolitry a kila. Teze střídá tezi, hypotéza hypotézu, aby se nakonec došlo ke stejnému závěru jako v případě „Radek.“ Kapela zprvu tápe,
hledá se, neví kudy kam. Hraje a tváří se jakože nic. Až tu náhle koncem roku 2011 a počátkem roku 2012 přichází nápad na uspořádání konkursu na sboristky a zpěvačku. První doposud neproběhl, z toho druhého vzešla jako vítězka Bára Bláhová, čímž se
po (dvou) letech smršťování těleso opět počalo rozrůstat. Evoluce je nezastavitelná a neo Mr. Day stejně jako celý vesmír se neustále vyvíjí a potvrzuje tak Darwinovu teorii, stejně jako Teorii velkého třesku a jiné. Jo a hlavně: neoMr.Day!