Samotný impuls k vzniku spadá až do dob dávno minulých, kdy náš kytarista Honza obdivoval hráčské umění našich předchůdců na hevlínském hudebním poli (např. projekt Raimond). Nikdy se jim bohužel nepodařilo uskutečnit byť
jen jediný koncert.
Jejich prostřednictvím Honza zjistil, že hraní na trumpetu v místní školní dechové kapele není až tak záživné a jako začínající mladý kuřák se foukání do nátrubku stalo náročnějším a vyčerpávajícím. Když zjistil, že na trumpetisty holky až tak neletí
a že při hře na kytaru se dá i kouřit, neváhal ...
Pokusů o sestavení kapely bylo několik, ale vždy to zkrachovalo na lenosti a neschopnosti ostatních členů pochopit, že nic není zadarmo, cvičit se prostě musí a hudební nástroj se sám hrát nenaučí (možná flašinet).
První vážné sestavení kapely se začalo formovat asi před třemi léty, když v nedaleké obci Jaroslavice zakládal kapelu Jirka Šilinger (bubeník, původem z Hevlína) s Petrem Vintrlíkem (zpěv). Samozřejmě jim chyběla basa a kytara. Honza s Dušanem
(baskytara) byli požádáni, jestli by nechtěli hrát s nimi.
Díky vzdálenosti a problémům se zkušebnou se kapela ocitla před problémem, jak dál? Jako blesk z čistého nebe se naskytla možnost zkoušet v suterénních prostorách kulturního domu v Hevlíně, naší domovské obci. Kapela začíná zkoušet v novém
složení, Honza, Jura, Dušan a Ondra. Po chvilkovém mihnutí Ondry Šišky na postu zpěváka jsem se na jeho místo postavil já.
Jirka Šilinger na postu bubeníka kapelu opustil, především z nedostatku času a vzdálenosti. Zkusmo se za bicí posadil Honzův nejmladší bratr Mirek, který zjistil to samé co Honza před léty a dodnes tam zůstal. Myslím si, že zaslouží klobouk dolů. Jeho
snaha byla nepopiratelná a zvládnout bicí v tak krátkém časovém horizontu žádá smeknout poklonu.
Kapela začala tedy fungovat ve složení Honza (kytara), Pepa (zpěv), Dušan alias Dudu (basová kytara) a Mirek (bicí). Vše vypadalo nadějně, bohužel odejitý Ondřej lámal tak dlouho Dušana k opuštění kapely a založení společného projektu v Hrušovanech
nad Jevišovkou, až se mu to podařilo. Jak dopadl, je věc druhá, důležité je, že nás celá situace jen stmelila.
Od této chvíle jsme byli bez basové linky. Neméně jsme se ale připravovali na první vystoupení, ke kterému došlo v březnu minulého roku na oslavě odchodu zpěváka (mě) do stavu ženatých. Komorní akce ve zkušebně měla ve spolupráci s konzumací
nezměrného množství alkoholu úspěch.
Po nějaké době přišel Honza s nabídkou účasti na punk-rockovém festivalu VYCHLASTANEJ FEST v Krkovicích, který byl takřka nabit kapelami zvučných jmen. Bez váhání jsme toto přijali a bylo to dobře. Kvůli zpoždění jedné kapely jsme byli přinuceni
zahrát jako první. O co větší byl náš strach, o to bylo lepší překvapení po začátku koncertu. Z dlouhého čekání nadržení punkeři začali pod pódiem zběsile a zuřivě poskakovat a tím nám do žil vlévali novou a novou energii. Tato akce nebyla ani nejlepší,
ani nejhorší v našem dalším koncertování, ale byla první a na to se nezapomíná!
Vzhledem k tomu, že se v životě kapely udály i jiné zajímavé věci, než rodinný život bubeníka a zpěváka a notorické sbírání pornofilmů kytaristy, jsem nucen toto nezáživné bio doplnit.
Asi 2 roky, nebo tak nějak nazpět jsme si řekli, že jenom bicí, kytara a zpěv nejsou to pravé ořechové a začali jsme hledat někoho, kdo vládne takové té kytaře s míň strunama, ale zato tlustějšíma, baskytaře. Shodou náhod, dobrých náhod se k nám v té době přidal baskytarista Honza. Pan baskytarista z vesnice ležící za dvěma kopci, třemi vinohrady a pěti poli, po kterých se celoročně prohání studený vichr. Vzhledem k tomu, že se hudbě už nějakou tu dobu věnoval, přinesl do kapely to správné zdravé ovzduší a trochu té zdravé buzerace, která nám líným hochům z Hevlína vždy chyběla. Konečně jsme byli jako kapela kompletní a začali jsme koncertovat. Popisovat prožité koncerty a s tím spojené zážitky nemá cenu, protože všechny byly výborné a tisíc slov je nemůže objektivně popsat. Mohli jsme být tedy navýsost spokojeni,ale nebyli jsme. Naší kapele pořád něco chybělo a tím byla druhá kytara. Dalším řízením osudu ji s novým členem Zdeňkem (ex- Canoppy) přihrál minulý rok. Od této doby doby nabrala naše hudba nový spád a kapelu tedy tvoří bubeník Mirek, pohlední kytaristé Honza a Zdeněk, famózní baskytarista Honza a nepohledný falešný zpěvák Já.
Čím hloupější je tato biografie Neskutečné situace, o to lepší hudbu se pro Vás snažíme dělat. Pro Vás, kteří nás k tomu inspirujete, pro Vás, kteří nám za to stojíte.
Čuvajs