Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
OiOipiratoi folk-punk / Kladno/Praha
Playlist kapely
-
Láska, práce, negativita (feat. Ivan Banán)Láska, práce, negativita
-
Manifest: čím líp tím líp (sauna song)Láska, práce, negativita
-
Milování je dřina (feat Eia Petr)Láska, práce, negativita
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
OiOiPiratOi!
Zpívej a tanči, revoluce až zítra!
TEXT Ondřej Horák
(Rozhovor z časopisu Rock and All)
Je jediným tuzemským levicovým folkařem, rád provokuje slovem komunismus, nemyslí si, že je nutné se přizpůsobit a taky že by se náckové neměli mlátit. OiOiPiratOi právě vydal druhou desku a zároveň se rozhodl dát kariéře „povaleče s kytarou“ vale.
Myslí to smrtelně vážně a přesto proti koncentrákům bojuje především písněmi a humorem. Hrával v prenatálním období Pipes and Pints, ve strakonické HC kapele Who Ate My Skate a v otrokovických Edelweiss Piraten, což byla pravděpodobně nejradikálnější tuzemská antifašistická kapela. Na aktuálním albu Láska, práce, negativita vzpomíná na legendární Bzenec nebo hraje Bílou ligu od Orlíku jako černorudou. Takové barvy totiž nese vlajka anarchistického hnutí.
Ty nepatříš ke generaci, která by si mohla „památný“ festival v Bzenci z roku 1991 pamatovat, přesto se mu na nové desce věnuješ. Co pro tebe ten festival znamená?
Hlavně spoustu srandy. Můžeš se na to dívat zas a znova a stejně objevíš momenty, které tě rozesmějí. A zároveň jsou tam i ty vážné konotace jako vystoupení Orlíku pod bannerem časopisu Reflex, vystoupení Krátkého procesu a vlastně i počátek rozmachu rasistické skinheadské subkultury v ČR. Je to milník, z kterého je dobré si dělat srandu a zároveň je dobré o tom přemýšlet i ve vážné rovině.
Vidíš sám sebe se jako folkového písničkáře? Případně jako součást české písničkářské scény?
Já nevím, jak tahle scéna funguje uvnitř, ale pokud se budeme bavit v posluchačské rovině, hodně mám rád třeba Karla Plíhala. Třeba jedna z jeho posledních desek Nebe počká, kde koketuje s jazzem, mě hodně baví. Nohavica má taky dobrý písničky, ale u něj jsou pro mě velkým zklamáním jeho rasistické a xenofobní tendence v písničce Dežo nebo na některých jeho koncertech.
A kde se tedy cítíš doma?
Vycházím primárně z hardcorepunkové scény se vší její etikou a politickými tématy. Forma písničkářství je spíše náhoda. Prostě jsem zjistil, že mě baví hrát sólo, je to osobnější a mám víc prostoru. Okrajově ještě můžu být součástí skinheadský scény, proto mám v pseudonymu Oi! Z části je to sranda, ale já to beru i vážně, protože skinheadskou kulturu a muziku kolem ní mám rád.
Když na konci 70. let v Británii sílil vliv Národní fronty a neonacistické tendence, vznikla silná koncertní iniciativa Rock Against the Racism, ke které se přihlásily kapely jako The Clash, Buzzcocks, Steel Pulse a mnoho dalších. Jak to, že tuzemské kapely v podstatě nereagují?
Naprosto tu chybí širší společenská reakce. Jediný proud, který lze slyšet, vychází právě z hardcorepunkové scény. Jenže ta tiskla trika Refugees Welcome dávno před uprchlickou krizí. Jedny z mála, kdo zareagoval, byly holky z Fakné, které se tvářily, že jdou zpívat hymnu na hákošský demonstraci a pak začaly vyprávět, jak jsme všichni děti uprchlíků. Možná je to jenom moje omezenost, ale ohlasy ze širšího proudu jsem nezaznamenal.
Proč tomu tak je?
Podobné postoje se v postkomunistické společnosti nevyjadřují. Když už něco zazní, tak je to něco ve stylu Tomáše Kluse nebo singlu Jsme sami Davida Kollera a Barbory Polákové. Jenže oni nadávají na zkorumpovanou demokracii a jsou to taková plácnutí do vody. Vhybí jim pevnější postoje. Spíš mě překvapuje, že se lidi vyjadřují opačným způsobem. Třeba Jaksi Taksi bývali punková antikapitalistická kapela a teď mají song o pevnosti Evropa, která nedokáže uchránit svoje děti. No a pak je tu samozřejmě Ortel, který vyhrává Slavíky.
Tvé texty si utahují i ze scény, ze které vycházíš stejně jako z postojů, které jsou ti blízké. Co fanoušci říkají na tento druh sebereflexe?
Já se na všechny ideologie, včetně anarchismu a komunismu, snažím dívat kriticky a baví mě provokovat dovnitř scény. Pamatuju si, že anarchistickém knižním veletrhu v Praze moje skandování der Kommunismus für Alle nemělo úplně kladnou odezvu. Někdo to bral jako opravdovou propagaci komunismu. Já sice žvatlám něco o komunismu, zároveň ale samozřejmě vnímám naši historickou zkušenost a rozhodně si nemyslím si, že centrálně řízené hospodářství bylo nějak úžasné.
Takže si z toho prostě děláš srandu?
Jo, baví mě provokovat tím slovíčkem komunismus. Stejně tak mě baví si dělat legraci z veganů, kteří se berou moc vážně až jsou netolerantní. Baví mě dělat si srandu z té subkultury samotné. Občas totiž se svými hodnotami a normami připomíná nějakou sektu. A právě ten humor to může hodně nabourat. Je důležité mít nadhled, i když je člověk politický a nějaké světonázory jsou pro něj důležité. Když chybí nadhled a umění udělat si srandu sám ze sebe, vede to akorát právě k těm koncetrákům.
