Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Orfell heavy-pop / Brno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Současná sestava:
- Adélka Janěková - zpěv, flétna
- Tomáš Heindl - kytara, zpěv
- Viktor Heneš - kytara
- Martin Pospíšil - bicí
- Vlaďka Křížová - klavír, zpěv
- Petr Němec - baskytara
- Petr Šmiřák (host) - zpěv
Kapela je podporována Městským úřadem Kuřim
Texty:
Rónin
(autor Petr Pepř)
Na dlouhých prašných cestách
stopy se rychle ztrácejí.
Někdy za horkých dní
přízrak v škarpě stojí
Líce stářím povadlé,
tváře dřív tak moc vážené.
Výčitky jsou hluboké,
zuby stvůry letité
Úsudek bystrý
vášeň utopí
rty tak smyslné
zabíjí.
Jejich podlý plán
šerem se halí
a mocné ostří
zahálí.
Ref:
Za staletí,
tvé slzy bolest nesplaví.
Pokořený,
zrada duší pořád dál studí.
Správně cítíš,
upatlán vlastní lítostí.
Zatvrzením,
určil sis věčné vyhnanství.
Vážený šermíř
chtíčem byl obelhán.
Pán leží mrtvý,
probodán.
Pomsta je hořká,
tvůj jazyk cítí,
krev dřív prolitá,
nemizí.
Ref:
Za staletí,
tvé slzy bolest nesplaví.
Pokořený,
zrada duší pořád dál studí.
Správně cítíš,
upatlán vlastní lítostí.
Zatvrzením,
určil sis věčné vyhnanství
Kolem dokola
(autor Petr Pepř)
Dny, roky v jedno se maskují
Vše krásné má teď tvrdé trny
Poslouchám kolem trudné šumění
Rozbít tu šeď, jak netuším
Smysly životem tak zalepené
kontrast barev šachovnice mizí
plíživá hořkost z úst mých vane
zbývá jen zklamání, za to ryzí
Ref:
Tmou tichounce pluje mé vědomí
Pravdy jsou jen košaté stromy
Do korun spletených šplhám slepá
Najít co každý hledá (tu jednu pravou hledám)
Do dračích očí hledět se bojím
Probudí mé srdce divoké
v mých hloupých pochybách dlouho spí
Smutné jak koryto řeky vyschlé
Za zrcadly, v zaječích norách
dospělá pýcha se zázrakem ztrácí
okolní krásy prolnuté v duhách
už nikdy nesmím propásnout šanci
Ref:
Tmou tichounce pluje mé vědomí
Pravdy jsou jen košaté stromy
Do korun spletených šplhám slepá
Najít co každý hledá (tu jednu pravou hledám)
Úsvit
Nebem rudým září zpráva:
„Zbývá vám jen jeden den“
Slunce, co dnes život dává
Zítra vezme nám ho všem
Sní o věcech třpytivých
Pro ně dýchají
Realita uniká
Otroci svojí pýchy,
nehledí dál
než před špičku nosu, otazníky-
co jim Bůh kdy vzal.
Marně své ego honí
Hledají svoji tvář
V porcelánu válí sudy, sloni
Nechce se jim vstát
Ref.:
Toužící po štěstí
Najdou ho na chvíli
V posledních hodinách
Prostí všech lží.
Otroci svojí pýchy,
nehledí dál
než před špičku nosu, otazníky-
co jim Bůh kdy vzal.
Marně své ego honí
Hledají svoji tvář
V porcelánu válí sudy, sloni
Nechce se jim vstát
Ref.:
Toužící po štěstí
Najdou ho na chvíli
V posledních hodinách
Prostí všech lží.
Temné nebe leží v tichu
Requiem za padlý svět
Slunce zbavilo nás hříchů
Dalo šanci rozumět
V nitru
Mou prošívanou oblohou
rozletět se nemohou
myšlenky se rozplynou
Proplouvají,
plíží se směrem tvým
nesou jen otazníky
s nadějí dál,
poletují
mezi tím zoufalstvím
nesoucím se po cestách
nepravdivých
Vábím je k sobě pořád dál
počítat je nestíhám
tak je stále prošívám
Dokážou se jen topit v růžích
víc a víc rozrostlých
jejich trnům uniknout už nemůžou.
Žádný osud
Peklo mě probouzí a
déšť popela kulisou
V ohni jsem ztracený a
tvář máš kouřem zakrytou.
Tak běž novou šanci uchopit
Jen bež, máš znovu čistý štít
Tam dál tě čeká nový věk
V troskách se tyčí…
Beznaděj zoufalství a
vztek ti srdce naplní
Lidstvo je v kolenou. Proč?
Netušíš, že ty…..
Ref.:
Jsi tvor z kacířských snů
Jsi klíč od všech zámků
Hrobem i kolébkou
všech z nás!!!
Jsi jed i protilék
Jsi mesiáš pro nový svět
Osudem i náhodou
V záblescích vzpomínky nachází cestu ven
Cela smrti, verše o spasení
Ze tmy jsou slyšet hlasy:
„Jdi z plamenem“„ Už nejsi božím stvořením“
Tak běž novou šanci uchopit
Jen bež, máš znovu čistý štít
Tam dál tě čeká nový věk
V troskách se tyčí…
Beznaděj zoufalství a
vztek ti srdce naplní
Lidstvo je v kolenou. Proč?
Netušíš, že ty…..
Ref.:
Jsi tvor z kacířských snů
Jsi klíč od všech zámků
Hrobem i kolébkou
všech z nás!!!
Jsi jed i protilék
Jsi mesiáš pro nový svět
Osudem i náhodou
Soud
Ďáblův smích
se zjevil na rtech mých
Jsem jednou znich
co má moc mysl otrávit
Pozorně dívej se na sebe,
stačí jen úsměv a mrknutí
hned změníš svůj názor na nebe.
Vím, není to fér takhle hrát
Ref.:
Strach, jak mráz teď zebe
zkoušíš pokání
hájit peklo nebem
ti duši nezachrání
Vítr nářek nese
svědomí na oltář,
že bloudíš temným lesem
za to není svatozář.
Ďáblův smích
se zjevil na rtech mých
Jsem jednou znich
co má moc mysl otrávit
Pozorně dívej se na sebe,
stačí jen úsměv a mrknutí
hned změníš svůj názor na nebe.
Vím, není to fér takhle hrát
Ref.:
Strach, jak mráz teď zebe
zkoušíš pokání
hájit peklo nebem
ti duši nezachrání
Vítr nářek nese
svědomí na oltář,
že bloudíš temným lesem
za to není svatozář.
Jesus
Víc než se zdá
Proctám
Z očí mi smývá
Ctí sebeklam
Najednou, usínám, můžu snít, bůh ví.
Spočinout, v náručí, netuší, kam dál jít.
Oči mi smývá.
Už nic
Neví
Nemůžou
Nad hladinu
Konec jejich dnů
S úprkem se blíží
Chtěli by se nadechnout
Oprátka je škrtí víc a čím dál tím víc.
Čím dál tím víc.
Z hluboka ted dýchám
S bolestí , hruď se zvedá
Posedlost a pýcha mě polyká
Pronikám vstříc tmám
Ref.
Zahradou tajemství blížím se k svítání,
Duše má slunce vítá.
Hledím vstříc poznání, po stopách osudu
Nemožné dojít někam
Z hluboka ted dýchám
S bolestí , hruď se zvedá
Posedlost a pýcha mě polyká
Pronikám vstříc tmám
Ref.
Zahradou tajemství blížím se k svítání,
Duše má slunce vítá.
Hledím vstříc poznání, po stopách osudu
Nemožné dojít někam
S poslední, hodinou, půlnoční, pomalu povstávám.
Otrokem věčného čekání, mířím teď k výšinám
Slzy mě pálí.
Jsem nic
Věčnost
Vzala mi
Víc než se zdá
se být
po hříchu
přeplacená.
Ego
Hoříme touhou spatřit svět
Oslepeni dokonalostí
Vlastní jedinečnosti
Posedlí věčností
Hoříme touhou spatřit svět
Ze strachu z malosti
V ulitě omezenosti
Z pár slov hádáme význam vět.
Vzdávám se
Ješitnosti.
Chci vidět,
Chci pochopit
Dosáhnout
Vnitřní radosti
Pomalý jed
Z mysli vyplavit.
Ref:
Den za dnem , odpověď hledám
Loutkou rozumu, biju na poplach
Logika čísel, utéct se nedá
Tekutý písek, táhne nás k pochybám.
Vzdávám se
Ješitnosti.
Chci vidět,
Chci pochopit
Dosáhnout
Vnitřní radosti
Pomalý jed
Z mysli vyplavit.
Ref:
Den za dnem , odpověď hledám
Loutkou rozumu, biju na poplach
Logika čísel, utéct se nedá
Tekutý písek, táhne nás k pochybám.
S nadějí čekám dne,
Kdy z olova zlato povstane.
Smrt splní věčný sen
Z otroctví smyslů vykoupen
S nadějí čekám dne,
Kdy z olova zlato povstane.
Smrt splní věčný sen
Z červa se stávám motýlem
Chemical wedding day
Chemical wedding day
Chemical wedding day
Půl pravdy
Ztrácím dech, samotou usychám
V mých čtyřech zdech utíkám , nevím kam
Kroky na schodech, rytmus utichá,
Zoufalý běh, pár slz , pár vět polykám.
Ztrácím dech, samotou usychám
V mých čtyřech zdech utíkám , nevím kam
Kroky na schodech, rytmus utichá,
Vedou do nikam.
Ref.:
Marnou nám dáváš naději,
Nevím proč tě hledat dál,
Nechci být další trofejí,
Už jsem to s tebou vzdal
Dechem tě spálí,
rty jí blednou, když polibek dá.
Ústa , co se smály
ztěží koutky zvednou, duše radost hledá
Recitativ:
Šepot palčivé samoty po kapkách schází v jezero.
Řev protéká mi krví, drásá srdce, kalí rozum, tělem se rozléhá.
Zrcadlím osud svůj hladinou
Kámen ji uchoval vrásčitou
Pohlcen slepou vidinou
Dech utichá.
Ref.:
Marnou nám dáváš naději,
Nevím proč tě hledat dál,
Nechci být další trofejí,
Už jsem to s tebou vzdal
Lust
Oslepen lakotou, zotročen touhou,
Ve víře v sobectví našel jsi slast.
Roztroušen na vlnách, v náručí neřesti,
Podroben hlasům okolních krás.
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Jaké je padat
Teď okusit smíš
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Jaké je padat
Teď okusit smíš
Ref.
Grasp all, lose all
Chtěls vše a nemáš nic
Grasp all, lose all
Můžeš jen lkát
Grasp all, lose all
Nikdy nemůžeš brát víc
Grasp all, lose all
Než schopen jsi dát.
Probuzen nicotou vlastního nitra,
Zrcadlu poroučíš, ať smaže tu tvář.
Spolkla tě zhrzenost, ta stará kmotra,
Další co doplní tvůj itinerář.
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Jaké je padat
Teď okusit smíš
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Jaké je padat
Teď okusit smíš
Ref.
Grasp all, lose all
Chtěls vše a nemáš nic
Grasp all, lose all
Můžeš jen lkát
Grasp all, lose all
Nikdy nemůžeš brát víc
Grasp all, lose all
Než schopen jsi dát.
Upálen porotou minulých zásad,
V plamenech našels, co dřív už jsi znal.
Zbývá jen zvolit, tvé hoře je spása,
Zda trpkosti host či neštěstí král.
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Září i dole
Proč putovat výš.
Jak bájný Ikar
Chtěls slunci blíž
Jsi pouhý člověk
Jen přemož svůj chtíč.
Ref.
Grasp all, lose all
Chtěls vše a nemáš nic
Grasp all, lose all
Pochopils snad
Grasp all, lose all
Zkus v sobě najít víc
Grasp all, lose all
A za volbou stát
..ne se vzdát
V moři sebe sama
V moři smíchu topím slzy,
Nechci v něm však plout už dál.
Zrazen city, co teď mizí,
Z vlhkých očí čpí jen žal.
Slunce den otvírá
Smutek na jeho popud
Drží se kormidla,
Které mu přivál osud.
Uzavřen v hradbách vlastních fantazií,
Unášen v dál na křídlech osamění.
„Odlétáš v dál, samoten“
V moři smíchu topím slzy,
Nechci v něm však plout už dál.
Zrazen city, co teď mrzí,
Z vlhkých očí čpí jen žal.
Měsíc noc otvírá,
Utopen v jeho záři,
Stále jen vzpomínám,
Na tu tvář na polštáři.
Vše, co bylo a teď už moje není,
Jak chtěl bych spát v hlubinách zapomnění.
„Tak jdi už spát, zapomeň“
Ref.:
Spatřil jsem břeh,
vlny mě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou mojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem mi zbývá,
Však náhlé probuzení, jak mlha vše zakrývá
( „Spatřil jsi břeh,
vlny tě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou tvojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem ti zbývá,
Však náhlé probuzení, jak mlha vše zakrývá„)
„Zahoď lítost, polkni slzy
Odkryj opět svoji tvář.
Na smutek je ještě brzy,
Ztrať už někde ten svůj snář.“
„Rozboř hradby, sundej si klapky z očí,
Odešla navždy a už se neotočí.
Tak zkus plavat a dovol moři,
Ať smí tě vést, ať smí tě vést“
Ref.:
Spatřil jsem břeh,
vlny mě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou mojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem mi zbývá,
Štěstěna je mi dnes, konečně milostivá.
( „Spatřil jsi břeh,
vlny tě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou tvojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem ti zbývá,
Však náhlé probuzení, jak mlha vše zakrývá„)
Spatřil jsem břeh,
vlny mě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou mojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem mi zbývá,
„Jedna je pryč, jiná se k tobě dívá.“
( „Spatřil jsi břeh,
vlny tě k němu nesou.
S větrem v zádech
Jsou tvojí hladkou cestou.
Už jen krůček na pevnou zem ti zbývá,
Jedna je pryč, jiná se k tobě dívá. „)
Špatný stránky
Zvedám se z prachu
Ruce mám sevřený
Pohledem zastřeným
zírám do davu
Neptám se proč,
Už nechci slyšet nic,
Z myšlenek kolotoč
Křičím z plných plic
Kdo z Vás, kdo z vás
Má právo mě soudit
Kdo z Vás, kdo z vás
Je bez viny
Kdo z Vás, kdo z vás
Zná všechny příčiny
Kdo z Vás nemusel bloudit
Kdo z Vás, kdo z vás
Má právo mě soudit
Kdo z Vás, kdo z vás
Je bez viny
Kdo z Vás, kdo z vás
Zná všechny ty příčiny
a všechno to, co cítím já
Ref.:
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Zvedám se z prachu
Ruce mám sevřený
Pohledem zastřeným
zírám do davu
Neptám se proč,
Už nechci slyšet nic,
Z myšlenek kolotoč
Křičím z plných plic
Ref.:
Vím,
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Svý špatný stránky vytrhat neumím
Dny, roky v jedno se maskují
Vše krásné má teď tvrdé trny
Poslouchám kolem trudné šumění
Rozbít tu šeď, jak netuším
Smysly životem tak zalepené
kontrast barev šachovnice mizí
plíživá hořkost z úst mých vane
zbývá jen zklamání, za to ryzí
Ref:
Tmou tichounce pluje mé vědomí
Pravdy jsou jen košaté stromy
Do korun spletených šplhám slepá
Najít co každý hledá (tu jednu pravou hledám)
Do dračích očí hledět se bojím
Probudí mé srdce divoké
v mých hloupých pochybách dlouho spí
Smutné jak koryto řeky vyschlé
Za zrcadly, v zaječích norách
dospělá pýcha se zázrakem ztrácí
okolní krásy prolnuté v duhách
už nikdy nesmím propásnout šanci
Ref:
Tmou tichounce pluje mé vědomí
Pravdy jsou jen košaté stromy
Do korun spletených šplhám slepá
Najít co každý hledá (tu jednu pravou hledám)
Bio a historie
Strucně k historii... Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů (2001 n.l.) neklidem zmítaná země, město (ČR, Brno) zrodilo skupinu, byl jí ORFELL, zocelený žárem nehasnoucí přízně svých budoucích fanoušků... Prvním stavebním
kvádrem, vyvrženým ze samého lůna naší matky Z(l)emě, byl Jan („chutná ti? to je můj nejoblíbenější salám – herkules!“ neboli „zlo“) Winkler, pijan(ista), skladatelský perfekcionista a chlupatá ozdoba nejedné ohnivzdorné polízanice. Chvíli po něm, za
disharmonického a disonančního lomozu prastarých Kohoutovických hor, byl na svět vpraven vpravdě geniální obelisk Martin („jsem schopný vydávat hluk i beze strun“) Klenowski - koncentrát úchylností do té doby newídaných parametrů. Tyto dva klenoty
magmatických archívů byli díky Tanci Osudu přiděleni sobě, aby kraj sužovaný Bouřemi, Větrem a Hromy provedli skrz závoj Temnoty až k průzračným Řekám, kde jim bylo dáno poznat věci Mezi nebem a zemí a Ironií osudu teprve zde poznali Strach. Proto k
souboji s věcmi, jež lidská mysl není sto pochopit, přizvali bojovníka, jehož pohled vrhá muže do tenat Choroby a lepé děvy jsou mu v mžiku odevzdávány na milost. Jeho hlas je smrtící nástroj, jeho hra je kovovější než nejkovovější. Je tak kovová, že i
sám kov vedle ní ztrácí svůj kovový charakter. Jeho jméno vysloví jen ti nejodvážnější: Martin („až nebudu metalista budu folkař“) Hadaš. A protože táhnout se krajinou se dvěma balvany na zádech se bojovníkovi nechtělo, tak si potřeboval najít magora,
kterýmu to na ty záda naloží a ten bez remcání poklape. No a co se nestalo, potkal Tomáše („že já rači nesedim doma“) Heindla, chlípného milence Železné Panny, věčného uctívače Božského Bruce a vzývače Strun Všehomíra. Byl to nuzák z jedné vísky na
hřebenu Kohoutovických hor, vzhledu nepěkného, postavy kostnaté, odéru nevábného. A tak byli 4. 4 jako kvarteto, 4 jako čtyřlístek, 4 jako kola u vozu, 4 jako bylo nás 5-1, 4 jako počet piv kolik vydrží Krtek (kdo ho nezná vo dost přichází), aniž by byl
jak papuč. Zdravě prohnilé jádro bylo na světě, a pak už se jen rozrůstalo o nepostřehnutelné bicí Marka, který Vysloužil, štavnatě heroický zpěv Veroniky, která to trochu zPacáková(lalalá), křišťál Magdy Lotocké a záhrobní violoncello Michala Tučka. Všem
těmto lidem patří dík za čas, který si protrpěli při dotýkání se Bran Samotného Pekla, šleháni nemilosrdnými větry Zapomnění na úpatí nejostřejších štítů hory Osudu (CVČ Ulita v Kohoutkách a zkušebna na Kraválu)! Jednoho květnatého dne, kdy ptáci pěli jak
namočení do karamelu, vzduch voněl božskými ambrósiemi a Hadovejma zdendovkama (takový cvičky černý) a slunce vyšlo projistotu dvakrát, našli 4 horalové v kupě sena svou drahocennou Adélku („kluci, já už su unavená“ + horká novinka „kluci, já chcu eště
zpívat“) Janěkovou. Květ, jehož krásu lidské oko nepojme a jejíž zpěv je podmanivějši než hudba samotných Sirén (to myslim ty vod starýho Homéra, ne ty policejní bo hasičský). Další její olbřímí předností je hra na trubičku a tance Rajských Smyslností. A
nakonec hromobijce, lord of terror and destroyer of the souls, mlátička Martin („borci smontujte se“) Pospíšil, výtažek přesnosti, stupnice dovednosti a studnice humoru a moudrosti, skalní zastánce Smrti se zneklidňující minulostí, který nemá co ztratit.
A čas ubíhal a ubíhal a zkušebna ve (vy)Kuřimi se plnila dalšími a dalšími nánosy poctivýho českýho bigbítu, stejně jako útržky Ryzí Nebeské Křehkosti. Občas se těmto hrdinným krotitelům živlů podařilo dostat dál, než o patro výš na kofolu, a to na prkna,
která neznamenají vůbec nic, kde mohli kus svého (š)umu uvrhnou na lidi, co se shodou nešťastných náhod nebo vlastní blbostí (jinak to říct nejde, sory) motali pod pódiem. Tyto fenomenální produkce se rovnaly výtryskům Pravdy a byly zhusta korunovány
triumfem v podobě soucitného „ale jo, dneska bylo aji chvílema trochu slyšet klavír“ od nejbližších přátel, milenek a praprarodičů. Místy došlo i k významným oceněním: „ Ta první skladba byla fakt dobrá“, někdo z kapely: „ Jo?! No to je cover od Therion“,
reakce: „Aha... tak to jo…“ Zjara prišla zrada (LP 2005, slovy dva tisíce a pět let po ježíškovi kristovým), když se Klenda rozhodl, ze následující školní rok chce přesídlit na Pyrenejský poloostrov a zde se vzdělávat. A tak svoje působení v (m)orFELLu
nakonec na nátlak ostatních ukončil, protože kapela chtěla do světa (ale jinýho než hispánskýho) a roční zdržení by ju zadrhlo na dycky. Nikomu z bandu to radost nepřineslo, ale Klenda stejně na zkoušky chodil (často i ve dny, kdy zkoušky vubec nebyly)
zásadně zfetovaný a na basu neuměl hrát víc než jen jednou rukou (levou). Po neúspěšném zotročení dvou basáků se kapela krátce před oslavami Ježíšových narozek vydala do světa (Praha, rockový klub Kain) za pomoci Jana („su uplně nejvíc“) Zemka a jeho
tourbusu. Pohnutím Mysli Nejnemohoucnějšího zde Jeníka Winklerovic napadlo (snad úder Hromu bo Zvonu či tančil s osudem, nikdo neví), že by Zemi mohl hrát v Orfellu na basu. Ten sice netušil jak takový nástroj vypadá a dodnes jej supluje kmínkem borovice
omotaným kusem sousedovic plotu (Fatrdlovic z dolní zatáčky, jak jim teď Pavlík Princůj sežral kocoura), ale kapela je zase kompletní a připravena utkat se s nástrahamy temnějšími než sama Temnota a pokořit Vizi Božského. Nuže vzhůru do díla, válečníku či
princezno, a pěj hymny plamenných srdcí neúnavně bojujících pod vznosnými ideály těžkého kovu proti Otupělosti Světa! Bigbít forevr !!! (in jór hárt, in jór majnd, in jór soul)
