Bigbeatovou skupinu PEDÁL jsme založili v Českém Krumlově v roce 1987. Zakládajícími členy se stali:
Honza Korčák - sólová kytara
Honza Majerik - kytara
Jirka Kejšar - basová kytara
Martin Tvaroh - bicí
Martin Sam Korčák - zpěv
později Henrich Lendacký-kytara
Sen o vzniku kapely začal krystalizovat v době, kdy se ve vinárenské kapele Corso poznali Honza Korčák a Jirka Kejšar. Na první zkoušku byl pozván i bicák Martin Tvaroh. Tak trochu náhodou se připletl i Sam Korčák, který vzhledem k hlasovému projevu byl
okamžitě přijat jako zpěvák. Brzy do kapely přivedl Jirka Kejšar i Honzu Majerika. Tím začala první etapa v historii skupiny.
Jak bylo v té době zvykem, musela každá kapela najít zřizovatele - oficiálně registrovanou instituci, která měla kapele zajistit zázemí. Ve skutečnosti šlo však většinou o buzeraci a zajištění dohledu nad morální a politickou bezúhoností repertoáru. Navíc
se do této pozice většina institucí příliš nehrnula. Proto jsme nakone byli vděčni za to, že nás pod ochranná křídla vzala krumlovská Jitona, navíc když nám bezplatně poskytla prostory ke zkoušení.
Začátky byly opravdu těžké. Vzhledem ke školnímu věku členů ( 16 až 19 roků ) a nedostatku finačních prostředků jsme zpočátku kromě nástrojů a jednoho kytarového komba Vermona neměli jiné cajky. O to větší byla chuť do hraní. Měli jsme v zásobě pár kusů z
naší předchozí vinárenské éry, naše představa o repertoáru však byla trochu jiná - trochu tvrdší muzika a především vlastní tvorba.
Takže jsme zkoušeli a zkoušeli... Repertoár byl zatím tvořen spíše pro uši komise u přehrávek než pro návštěvníky bigbeatových tancovaček. Po splnění formalit typu kapelnické zkoušky ( otázky typu: jaký rozsah má Es Saxofon B, jaké opery napsal Janáček
apod. ) nebo přehrávek ( vedoucí přehrávek, kapelník vojenské kapely z Tábora nám vytkl, že nám tam chybí trumpety ) jsme absolvovali první hraní. Jak jinak než pro našeho zřizovatele a rovnou oslavu MDŽ ( pro mladší - jednalo se o oslavu mezinárodního
dne žen vždy 8. března). Přes generační rozdíl se nám podařilo přizpůsobit repertoár tak, že ohlasy publika, v převážné míře v důchodovém věku, nebyly ryze záporné.
Tuto zábavu s námi zkušebně zvučil bývalý zvukař skupiny Magma Jirka Pils (Plž). Od té chvíle se stal naším dvorním zvukařem. Do kapely přinesl nejen tolik potřebný aparát a zkušenost, ale občas i trochu zmatku.
Sehnat v té době pro začínající kapelu kšefty nebylo vůbec jednoduché. Začínali jsme v malých sálech a návštěvníci byli většinou naši kamarádi a jejich známí. Ale jak se postupně rozšiřoval repertoár i muzikantská kvalita, začínali přicházet další. Začalo
se to rozjíždět.
Bohužel první čáru přes rozpočet nám udělal odchod Honzy Majerika na vojnu, v té době ještě dvouletou. Po určité době, kdy doprovodnou kytaru převzal Sam Korčák se nám podařilo sehnat nového kytaristu- Hendricha Lendackého ( Heňu), který se poměrně rychle
s kapelou sžil.
Typická zábava vypadala zhruba následovně
15:00 - balení a nakládání cajků
17:00 - vykládání a zapojování cajků, zvuková zkouška
20:00 - začátek zábavy
02:00 - konec zábavy, balení cajků
04:00 - dojezd, skládání cajků
05:30 - rozvezení mančaftu, konečně do postele
K písním od Olympicu, Katapultu a Beatles začali postupně přibývat skladby od dalších kapel a zpěváků - Jiří Schellinger, JudasPriest, Iron Maiden, ZZ Top, dokonce jsme si ( ač ne zrovna stoprocentně ) troufli i na Deep Purple.
V širší známost postupně vešly i naše vlastní skladby - nejdříve ploužáky a postupně i hardrockově a ke konci i heavy metalově lazené. Náš repertoár obsahoval zhruba 40 skladeb, z toho polovina byla vlastní tvorba.
Velkou událostí pro nás byla společná zábava s pražskou kapelou Doktor Triceratops, která v té době hrávala jako předkapela pražské deathmetalové formace Törr. Kvalitní nazvučení, světelná aparatura a narvaný sál - bylo to dost dobrý.
Jako jiné kapely, i my jsme se postupně staly trnem v oku některých lidí a zažili jsme i zákaz vystupování v některých obcích. Řešili jsme to hraním "načerno" společně s jinými kapelami, nejčastěji s naší "bratrskou" skupinou Extrakce.
Dá se říci, že vrchol zažila kapela na jaře a v létě 1988, kdy jsme vyjížděli na tancovačky i mimo okres, naše skladby se dostaly do podvědomí lidí bez problémů jsme byli schopni zaplnit průměrný sál ( 300 lidí ).
Kapela ukončila svou činnost na podzim 1988. Důvodem nebyly ani tak v této branži obvyklé názorové střety nebo ponorková nemoc, ale odchod bratří Korčáků z osobních ( láska je láska ) i pragmatických ( vysoká škola nebo muzika ? ) důvodů. Zbytek skupiny
se sloučil s částí skupiny Extrakce, ovšem tento nový projekt neměl delší trvání.
Po rozpadu kapely její členové účinkovali a dodnes účinkují v nejrůznějších hudebních formacích ( namátkou Masáž, Párty, Leonardo, Papouškovo sirotci, Tři bratři ). V roce 2000 byla odkudsi vyhrabána celkem slušná živá nahrávka jedné z nejlepších
zábav skupiny Pedál ze Zubčic a bývalí členové skupiny se rozhodli vydat památeční CD pro své příznivce.