Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Petr Brant blues-rock / České Budějovice
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Petr Brant je zcela unikátní úkaz na české hudební scéně. Jako sochař, původním jménem Petr Schel, dávno přesáhl hranice naší země. Je v podstatě jednou nohou neustále ve Francii a jednou nohou doma v jihočeských Budějovicích. Zvolení uměleckého jména pro hudební kariéru si pak logicky vyžádala situace působení ve dvou zcela odlišných uměleckých odvětvích. I přesto, že hraje na několik nástrojů, sám skládá a komponuje, si však jako hudebník nepřipadá. Možná tento fakt je to, co ho nejvíce odlišuje od zapálených muzikantů. Převážnou většinu textů tvoří v osamění, kdy mu jedinou společností jsou jeho sochy v ateliéru.
Co ho ale odlišuje nejvíce je hluboký, někdy až křaplavý, nezaměnitelný hlas, který mnozí fanoušci ne neprávem přirovnávají ke kanadskému písničkáři Leonardu Cohenovi. Tato nálepka ho tak trochu nechtěně zařazuje do škatulky, která v naší zemi není
obsazena. V každém případě on sám zůstává profesí sochař. Jeho hlavní hnací silou pro hudební branži tedy zůstává dlouholetý spoluhráč a dnes manažer a producent v jedné osobě, fotograf Adolf Zika.
Bio a historie
17. 9. 1972: Narozen ve 23.59 v Českých Budějovicích. Matka Alena Schelová, otec Jaromír Schel, sestra Barbora Schelová (1970).
1972 – 1973: Léčení luxace kyčlí s desetiprocentní nadějí na změnu stavu. Lékaři v Českých Budějovicích konstatují, že zbytek života strávím na vozíku.
1973: Léčení na Plzeňské ortopedii. Díky péči rodičů a lékařů se stav daří zvrátit, ovšem s trvalými následky.
1978: ZŠ. Na průměrných školních výsledcích jsem musel dost pracovat. Háčky a čárky opomínám dodnes. Plného soustředění mohu dosáhnout pouze, když si při hodinách kreslím. Od první třídy navštěvuji výtvarné kroužky a hodiny klavíru. S etudami mám
problémy, ale podle sluchu jsem schopen zahrát skladby z gramofonových desek, které doma často sám poslouchám (Semafor, Neil Daimond, klasické klavírní koncerty).
1985: Za peníze z pojistky po zlomenině prstů pravé ruky přesvědčuji rodiče ke koupi kytary zn. Clasic – Made in DDR. Hraji ze své vlastní vůle téměř denně.
1986: SPgŠ Prachatice. Od čtrnácti let bydlím v podnájmu. Domů dojíždím na víkend. V prváku na propadnutí. Všechny ústně ohromuji svými neskutečnými historkami. Následuje setkání s Adolfem Zikou, který žádá důkazy.
Boj s docházkou i školními výsledky. Skládám písničky (folk) – pedagog Jiří Vopálka si toho všimne a nabízí mi místo ve folkové školní skupině. Poslouchám stále písně Vladimíra Merty.
Maturuji k všeobecnému údivu s vyznamenáním. Při hodinách jsem si stále jen kreslil.
1990 – 1993: Hudební skupina The Face Of Madness a Madame Solnice (později Sakramento) s Adolfem Zikou. První koncerty.
1990: Nepřijat k vojenské službě na základě rentgenu kyčlí.
1991 – 1995: SUPŠ Český Krumlov – obor kamenosochařství. Konečně to pravé. Velké možnosti seberealizace a kvalitní vzdělání v dějinách umění (prof. Stanislav Zadražil).
Působení v metalové skupině Kapibara – setkání s Filipem Lískem.
1995 – 1996: Pracovní poměr v deníku Listy Prachaticka – výtvarník, redaktor.
Hudební skupina – Sakramento s Adolfem Zikou.
1996 – 1997: Pracuji jako asistent sochaře Miroslava Párala v Českém Krumlově. Ve volném čase realizuji první vlastní plastiky. Zakládám Galerii v Panské v Českých Budějovicících.
1997: Opouštím hudební ambice.
1997 – 2008: Umělec na volné noze. Výstavy.
2000 – 2007: Časté pracovní pobyty zejména ve Francii.
2007: Po návštěvě Adolfa Ziky a jeho ženy u mě v ateliéru obnovuji svou hudební činnost zakoupením domácího hudebního studia a kytar. Následuje hudební spolupráce na filmových projektech Adolfa Ziky (Jan Saudek, Le Mans Phenomenon).