Pivoňka & Pánové

Členové skupiny

orange

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

...indie soft beat...

Věra Pivoňková - zpěv, kytara, hudba, texty
Roman Pluhař - cajon, bicí, perkuse
Jan Kobera - basová kytara
Kuba Kopřiva - el. kytara

kontakt: Roman Pluhař 606 364 103
web: www.pivonka-panove.cz

Kdo je kdo

... vlastními slovy ...

Věra Pivoňková

Věra Pivoňková začala svoji hudební dráhu asi v roce 1996 v kapele Švarcovi pohrobci jako zpěvačka společně se svoji spolužačkou z přírodovědecké fakulty Hankou Sedláčkovou. Kapela zkoušela asi půl roku ve zkušebně, která byla v zákristii křesťanské modlitebny v Dejvicích. Ve zkušebně stály velké dřevěné skříně, do kterých jsme po čase nahlédly a spatřily v nich urny s popelem (pravděpodobně od neplatičů). Atmosféra zkušebny byla sice trošku temná, ale tvůrčí. S touto kapelou jsme hráli skladby našeho kapelníka Petra Hampla (pokud si na jeho jméno po těch letech dobře vzpomínám) s texty od Bohuslava Reynka, kterého si Věra Pivoňková od té doby zamilovala. Po půl roce zkoušení se kapelníkovi narodila holčička a od manželky dostal ultimátum: rodina nebo kapela. Kapelník se rozhodl pro jedinou rozumnou možnost a tak jsme s kapelou absolvovali náš první a zároveň poslední koncert v Kulturním domě - Vlastina - Dědina.
Po odchodu kapelníka se z nás stali pohrobci pohrobků a nebylo co hrát a tak Věra Pivoňková přinesla svoje do té doby šuplíkové písně, které postupně začaly tvořit repertoár nové kapely s názvem Vidiny. S touto kapelou pak natočila dvě demonahrávky. První ještě v minulém století v roce 1997 a druhou demonahrávku v roce 2003. První demáč produkoval další spolužák Věry Pivoňkové z přírodovědy Tomáš Polívka. Nahrávali jsme ho ve studiu Seč na Vysočině ve složení basa Jiří Verner, elektrická kytara Tomáš Sieger, bicí Luboš Krejčí, saxofon Vítek Janota zpěv a Věra Pivoňková kytara a zpěv. Nahrávání byla dost divoká záležitost. Cítili jsme se něco jako rockové hvězdy a taky podle toho jsme pili, až jeleni divoce mávali svými parohy a židle lítaly vzduchem. Bylo to tak opojné (chudák Hampl)... Po demáči jsme chvíli ještě hráli, ale jinak se nic dramatického dále nestalo. Naše domácí scéna byla kouzelné místo v čajovně kina v Desné u Tanvaldu v Jizerských horách. Tam jsme v příjemné atmosféře obývacího pokoje Silvie a Alexe Tombových absolvovali jedny z našich nejkrásnějších hudební večerů. Pak přišla další personální obměna v kapele a Jiří Verner se přesunul na pro sebe přirozenější místo kytaristy, na basu začal hrát Honza Skružný, na bicí Andrej Boloňský a kapela se přesunula do zkušebny v Roztokách u Prahy, do dětského divadla Kvítko, kde zkoušela až do roku 2003. V tomto roce pak natočila druhý demáč. Ten vznikl během 3 dnů ve studiu Faust-record v Dejvicích na doporučení a přislíbení speciální nahrávací slevy od naší kamarádky Blanky Maderové, dcery majitele nahrávacího studia. Natáčení už nemělo tak bouřlivý průběh, spíše bylo poznamenáno značnou únavou a Věře Pivoňkové se zdálo, že už je tedy tvůrčí potenciál kapely vyčerpán. Demáč se zdál potvrzovat tuto nemilou předtuchu, proto kapelu Vidiny v roce 2003 rozpustila, s tím že neví co bude dál. S odstupem let se však demáč Věře Pivoňkové jeví jako poměrně zajímavý punkový kousek.
Pak začalo období hledá... Věra Pivoňková si dala hudební inzerát hledám nějakou kapelu. Ozval se muzikant z Příbrami, kytarista Milan Březovký, se kterým pak Věra Pivoňková hrála v rockové kapele Papavera asi tak přerušovaně 2 -3 roky. Kapela ve složení kytara MB, basa – Gart, bicí - Jiří Karda hrála starší písničky Věry Pivoňkové a také skladby od Milana Březovského s texty Věry Pivoňkové. Kapela hrála převážně v Příbrami a jeho okolí a taky jednou v Praze v klubu Kain. Byl to totiž opravdový nářez :-). Kapela nenatočila žádný demáč a v prosinci roku 2008 odehrála svůj poslední koncert v kulturní domě na Dobříši.
V této temné době již naštěstí Pivoňka znala pana Romana Pluhaře - bicí, perkuse a pana Daniela Vojtíška - kontrabas a mohla se tedy se naplno začít oddávat komornější akustické verzi svých písniček, i když telekastr s páčkou :-) stále čeká na svoji příležitost... A tak v červnu 2008 má tato nová formace Pivoňka & Pánové svůj první koncert v Nové Síni a pana Daniela Vojtíška po roce střídá pan Honza Kobera, hráč na elektrickou basu.

Roman Pluhař

se narodil v Praze v roce, kdy The Beatles začali vydávat své první úspěšné singly. Přestože jako malý chlapec mlátí vařečkama do gaučů a křesel, učí se 6 let hry na klavír. Výuka na bubny totiž nebyla v minulém - komunistickém režimu podporována z důvodů antipatie k těmto “vlasatým, odrbaným a zfetovaným” umělcům :o) Teprve až v roce 1976 začíná navštěvovat hodiny bicích nástrojů u prof. Michala Krčmy. V rámci výuky hraje v dechovém orchestru Doubravanka, který má stálou pražskou scénu v legendární restauraci Na Hajnovce. Cvičí podle LP desek, zakoupených na černých burzách. S kytaristou Standou Jelínkem zakládají svou první skupinu Ofsajd. V dalších letech s basákem Petrem Levorou, kytaristou a zpěvákem Danielem Šustrem založí novovlnnou První ligu, s písničkářem Michalem Braxatorisem folk - rockové Deja vu. Začátkem devadesátých let je členem pop-rockové formace For sale, se kterou natočí CD For sale (Panton/Bengal, 1994). Ještě předtím dostane od zpěváka Pavla Holého možnost hrát v jeho obnovené skupině Dr. Max a nahrát album Jen blbni (Panton/Bengal, 1993). Rockové léta vrcholí v hardrockovém triu Antracit, poté dává přednost "tiššímu" žánru. V roce 1994 spolupracuje s folkovým Corpusem delicti na jeho debutovém CD Výškový rozdíl (Edit, 1994). Zde také potkává zpěvačku Janu Husákovou, kytaristu a zpěváka Pavla Liptáka, se kterým spoluzaloží bluesovou partu Mrakoplaš. V roce 1996 začíná mít odpor ke kytarám :o) a společně s Janou Husákovou "porodí" nový emocjonální šanzon Tu Janu z Velké Ohrady. S touto vyjímečnou skupinou natočí alba: Od půlnoci do tří (Black Point, 1999), Do půl těla… (Black Point, 2002) a Pod prahem (Black Point, 2006). Mezitím si zahostuje s Folklokem na CD V dešti (Good Day Records, 1999). Volné chvíle vyplňuje hraním s výtvarníkem Petrem Hilským nebo s jeho Jam Sessžerem. Po 10 letech odchází od Té Jany z Velké Ohrady a v dubnu 2008 je seznámen s písničkářkou Věrou Pivoňkovou. Zakládají indie soft beat PIVOŇKA & PÁNOVÉ…
Již přes 13 let je jeho nejvěrnějším posluchačem a kritikem stříbrný mourek Filip :o)

Honza Kobera

(1980 - ?)
Po vícerém zkoušení zakotvil kolem r. 2003 u basy jakožto nejlepšího z nástrojů, stylově směřuje od bluesrocku přes beat k měkčím formám jazzovým a folk(rock)ovým.
Kromě P&P měl nebo má tu čest housti ve skupinách Royal With Cheese, RGB, Pokrok, Apropos/Flashback, Gemini Gem, Intimky/Kačaba.

Kuba Kopřiva

Jednoho letního dne roku 1994 objevil na půdě maminčinu kytaru. Díky
neblahému tušení, že tento nástroj umí produkovat i více než jen šest
tónů na prázdných strunách, přihlásil se do učení k Milanovi
Kramarovičovi, který mu určil strastiplnou cestu levorukého kytaristy.
Přišlo i studium na elektroprůmyslovce, elektrifikace nástroje a vášeň
měnit jeho zvuk s pomocí pájky a elektrosoučástek. Nenechal se odradit
ani výsměchem kantora, když v rámci školní práce sestrojil svůj první
booster. Následovalo období prvních kapel i sběhnutí k baskytaře a
příčné flétně, ovšem roku 2003 zakotvil v kapele Moruše u kytary
jakožto nejlepšího z nástrojů. Roku 2007 se poznává s Honzou Koberou v
kapele Intimky. Má slabost pro písničkářky Tori Amos a Ani DiFranco,
proto roku 2010 neodolá nabídce přidat se k Pivoňce & Pánům ...

Bio a historie

Roman hledal...Věrka se hledala...Katka seznámila...Roman našel...Věrka se našla...Dan byl osloven....a tak nějak to začalo...

...a koho zajíma, jak to bylo doopravdy, může si přečíst následující text...

Objevit zajímavou písničkářku, hrát v malém obsazení akustickou hudbu - to bylo přání a cíl bubeníka Romana Pluhaře po odchodu z mateřské skupiny Té Jany z Velké Ohrady.

To se mu splní v dubnu 2008 v klubu - galerii „Nová Síň“ ve Voršilské ulici po koncertu Katky Šarközi, kde jej právě Katka seznamuje a doporučuje zpěvačku, textařku a kytaristku Věru Pivoňkovou.
Na první zkoušce Roman odkládá svoji letitou bicí soupravu do skříně a začíná Věru doprovázet nehlučně (akusticky) jen tak na cajon, valchu a další perkuse.
V květnu u příležitosti Věrčiných narozenin poprvé zkušebně zahrají svých 5 skladeb, které musely pro velký úspěch u příbuzných a známých ještě zopakovat :-).
Oslovením „Muže s kontrabasem“ v autobuse dochází k seznámení s hudebníkem, Danem Vojtíškem, který si také záhy oblíbí Věrčin zpěv a výraz.

Po dvou zkouškách hrají v červnu Roman s Danem zatím jako hosté v sólovém večeru Věry Pivoňkové právě v „Nové Síni“. A protože se pánům muzikantům Věrčino příjmení líbí je odsouhlasen Romanův návrh pro název skupiny. V srpnu 2008 nahrává „Pivoňka & Pánové“ v Danově domácím studiu své 1. demo…

Pivoňka & Pánové indie-rock / Praha