post-hudba

Po necelejch třech letech existence nám pomalu začínaj docházet města, kde jsme ještě nehráli a kde zároveň reálně hrozí, že by i někdo přišel. Docházej, ale to neznamená, že neexistujou. První zářijovej víkend jsme se tak vydali do Kutný Hory, na Literární festival Jiřího Ortena, kam nás pozval Jan Těsnohlídek ml. (na křtu jehož knížky v roce 2012 jsme zjistili, že když si lehnu s mikrofonem na zem, tak to vazbí. Bylo to podnětné. Od té doby následujeme jasnou dynamiku "shoegazovej zasněnec + nigga kapucín".)

Na úvod jedna důležitá poznámka budoucím návštěvníkům Kutný Hory - pokud dorazíte na hlavní nádraží, nehněte se ani o metr a okamžitě přestupte na lokálku směr Kutná Hora město. Aby se člověk dostal do Kutné Hory, musí totiž nejdřív rychlíkem do Kutné Hory a pak ještě další dvě zastávky vlakem, jinak zůstane navěky trčet na tom nádraží, z nějž vede jedna výpadovka mířící kamsi na obecní pilu a jedna polňačka končící buď u někoho v zahradě, nebo (po mystické pouti kutnohorskými lesy) zpátky na tom nádraží. Zato když vystoupíte na zastávce Město, naskytne se vám pohled na tento fascinující plakát s červeně vyznačenými kulturními památkami:

Literární festivaly jsou svýho druhu specifický události - většinou na ně chodí maximálně pár desítek lidí, ale zato se potom všichni opijou a začnou oplývat poezií, páč nikdo není ochotnej hodinu mlčet a poslouchat cizí poezii, pokud se sám o poezii aspoň někdy v životě nepokoušel. Objeli jsme jich už docela dost a podle našich zkušeností se dělí na dvě části - ty, na který přijde Vlado Šimek, a ty, na který nepřijde. Pokud na autorský čtení nepřijde Vlado Šimek, znamená to, že se všechno zvrtne v bezuzdnou párty průměrně 30 minut po začátku akce. Pokud přijde, je to 30 minut před začátkem akce.

V Kutný Hoře Vlado Šimek nebyl, takže první, páteční den (my hráli v sobotu) probíhal zpočátku relativně poklidně. Město je to nádherný, ale doteď nevím, kde jsou hergot ty paneláky, který Pavlína před pár lety při jeho první návštěvě údajně poblila. Možná je pak preventivně odstranili, podle železný logiky, že na UNESCO kostely nikdo blejt nebude, i kdyby v sobě měl čtrnáct litrů zelený. Pavlína je btw Tomášova přítelkyně a představuje ideální doplněk naší crew, jak se potvrdilo později v pátek večer, kdy s blížícím se koncem autorského čtení vyjádřila touhu rozředit panující intelektuální meta-střízlivost odebráním se do knajpy, kde chtěla "pít a křičet". Poetická duše it ain't.

Důsledek tohoto apelu je zachycen na fotografii nahoře. Už nevím, jak se ta hospoda jmenovala, každopádně tam mají točenýho Braníka za 18 korun (awwwWWW!!!), domácí višňovici za 27, spoustu přátelských místních opilců, otevřeno mají od šesti rána do půlnoci a když jsme se o tom zmiňovali slečně z Kutné Hory, nevěděla, co to je. Máme asi nějakej dar. Každopádně post-hudba končí, od teď máme s Tomášem novou kapelu CHLEST, což je folkový revival Alkeholu. Idea je následující: Vzít ty nejhorší, nejstupidnější odrhovačky s nejdementnějšíma textama o chlastu z první poloviny 90. let (např. "úplně nejlepší je vypít se jak hovado - vypít se jak hovado, hovado, hovado") a předělat je do nádherné akustické podoby s harmoniema á la Simon & Garfunkel. Ještě tenhle tejden začínáme nahrávat. Nikomu to zatím neříkejte.

(Zatím to ví jenom recepční hotelu, kde jsme bydleli, která nás v pátek hluboko po půlnoci během historicky první vokální zkoušky okřikla, že děláme bordel.)

Ale hlavní den přišel v sobotu. Blues Café, kde jsme hráli, má zásobu super vinylů, čehož Tom okamžitě využil k tzv. doplnění zásob k práci - hledejte v dalších skladbách samply Ivety Bartošové a kozáckých tanců.

Pár minut před svým vlastním čtením, dle léty ověřené "filozofie času" Trenta Lanea, přijel Jonáš Zbořil..

..a pár minut po našem koncertu se zbořil.

Všimněte si Tomova DJ pultu - Blues Café nemá DJ pult, takže byl nucen poskládat svůj laptop a různá udělátka na kavárenský stoleček. Jeho eklektický styl hraní (viz "nigga kapucín", nahoře) tak vynikl ještě mnohem víc a lidé to ocenili. Na tomto místě bychom rádi poděkovali Honzovi Těsnohlídkovi za pozvání, organizátorům za skvělou akci a připomenutí toho, že literární festivaly můžou být obestoupený fakt parádní atmosférou, a Jonášovi za to, že se zbořil a rovnou jsme domluvili koncert se Sundays on Clarendon Road, akorát už nevím kdy a kde.

Zde fotodokumentace: Zleva halucinogenní štěňátko, existenciální kořalec a opivený jurodivý smíšek.

A tady ještě přikládáme náš krásný mrrrr setlist. To je velká událost, protože my setlist většinou nemáme a 90% pódiové gestikulace sestává z toho, že se tajnou abecedou končetin dohadujeme, co budeme za 2 vteřiny hrát.